Červenec 2017

Černobyl: Jaderné peklo nebo ztracený svět?

26. července 2017 v 14:52 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Pod pojmem Černobyl si většina lidí, jako první, vybaví tu nešťastnou událost roku 1986, kdy jeden z reaktorů v atomové elektrárně nevydržel a vybuchl. Neviditelný oblak radiace se pak do deseti dnů rozšířil napříč světem. Bleskově bylo rozhodnuto o vybudování obřího betonového sarkofágu, který měl odříznout elektrárnu od světa. Zamořená oblast na hranicích Ukrajiny a Běloruska však přesto činí více než šest tisíc km čtverečních. "Potkala nás tragédie, nehoda na jaderné elektrárně Černobyl. Způsobilo to bolest mnoha sovětským lidem a vyvolalo paniku v zahraničí," řekl tehdejší vůdce sovětů Michail Gorbačov. Z této oblasti bylo evakuováno veškeré obyvatelstvo a dle odborníků nebude vůbec obyvatelná, přinejmenším ještě 100 let. Zprávy a
depresivní fotografie z elektrárny a přilehlých měst stále dráždí lidskou mysl i klid. Většina věří, že je to nebezpečná zóna smrti. Dle zpráv z posledních několika let, je však zřejmě pravdou opak. Když všichni lidé odešli, daří se divokým zvířatům uvnitř jako nikdy předtím. Biologové, kteří oblast studovali, nezjistili, že by se zvířata některým oblastem vyhýbala nebo, že by nějak rapidně klesal jejich počet. Populace lišek, losů, prasat, rysů, zubrů, orlů nebo jelenů je ve skutečnosti srovnatelná s přírodními parky v přilehlých oblastech. Černobylskou oblast si však skutečně podrobili vlci, kterých se tam prohání téměř sedmkrát více, než ve dříve zmíněných rezervacích. Ti zde byli kdysi krutě loveni a mimo zónu, se tak děje stále. Není tedy divu, že se jim zde dobře daří. Důležitým faktorem dnešního vzhledu třicetikilometrové zóny jsou i bobři. Ti byli v Bělorusku vždy jako doma a bez člověka, se zase vrátili. Pečlivě pracovali, přehradili všechny vodní kanály vytvořené člověkem a obnovili původní bažiny. V tak vlhké oblasti zničená flóra zase rychle narostla, zabitá zvířata se narodila a příroda jako celek, se vrátila se do své drsné, leč přirozené rovnováhy. Jelikož počet zvířat nějak výrazně neklesá, nepotvrdilo se ani, že by je radiace zabíjela se zpožděním. Černobyl, jedno z mála míst kde se v nejbližší době rozhodně žádné velké podniky ani města zakládat nebudou, tedy ironicky zůstává jedinou 100% chráněnou rezervací, kam se žádný pytlák určitě nevydá. V této souvislosti si neodpustím ještě jednu citaci: "Ta zvířata potřebují ke svému přežití, pouze naši nepřítomnost, a když trochu poodstoupíme stranou a uvěříme přírodě, život si už najde cestu" - závěrečný proslov Johna Hammonda z filmu Jurský park: Ztracený svět. Pro podrobnější informace doporučuji dokument "Vlci v Černobylu".


Nyctosaurus

18. července 2017 v 12:42 | Martinoraptor |  Ptakoještěři
Rád bych se omluvil za tu dlouhou odmlku, jak ve vydávání článků, tak v komentování cizích. Byl jsem nějakou dobu mimo ČR s mizerným internetem a samozřejmě bez přístupu k rozdělaným článkům. Původně jsem chtěl tohle vydat ještě před odjezdem a vy byste si ani nevšimli, že jsem pryč, ale jak na potvoru selhal internet i tady, takže...smůla.

Dalším, poměrně bizarním druhem pterosaura je jistě Nyctosaurus (neboli "noční ještěr"). Jednalo se převážně o severoamerický rod z období před 85 - 84 miliony lety (svrchní Křída), jenž, někde okolo roku 1876 poprvé nalezl a popsal paleontolog Marsh - původně pod jménem Nyctodactylus. Dnes jsou s určitostí známy tři druhy: (N.gracilis, N. nanus, N. lamegoi.) Anatomicky dost připomínal malého Pteranodona. Celková délka jeho těla činila jen 37 cm a váha maximálně 2kg. Tělo tedy bylo malé a křehké, dost možná i mírně opeřené. Podobně jako Pteranodon měl dlouhý, špičatý a bezzubý zobák, kterým pravděpodobně čeřil vodní hladinu a lovil ryby pod ní. Naproti tomu, křídla byla v poměru k tělu obrovská, celkové rozpětí tvořilo až dva metry. Jako jediný známý pterosaurus ztratil všechny ostatní prsty, krom jediného. Jako u ostatních pterosaurů se jednalo o prodloužený prst, od kterého byla natažena kožená blána, až k zadní noze a tvořila tak křídlo. Opravdu zajímavý je ovšem svým neobvyklým hřebenem, o délce víc jak půl metru - téměř třikrát tak dlouhý jako celé tělo. Celý hřeben se skládal ze dvou drážkovaných částí, jakýchsi "trámů", takže ve výsledku trochu připomínal třetí křídlo. Přímo z hlavy vyrůstala delší z kostí a z té pak zezadu vyrůstala kratší, asi 30cm dlouhá. Ačkoliv to není podloženo jakýmikoliv hmatatelnými důkazy, někteří vědci předpokládají, že mezi kostmi byla natažená kožnatá blána, stejně jako u křídla. Funkce tohoto hřebenu není známa. Mohlo se ovšem zřejmě jednat buď o kormidlo, nebo o nástroj k přilákání partnerky. V takovém případě by byl zřejmě, podobně jako u druhu Tapejara, výrazně zbarvený. Nyctosaurus je známý především svým výstupem v dokumentárním seriálu Prehistorický park v šesté a dokonce i první epizodě (ačkoliv tam už měl být téměř 20 milionů let po smrti).