Červen 2017

Brygmophyseter

Úterý v 19:47 | Martinoraptor |  Mořská monstra
Ačkoliv jim po většinu třetihor kraloval Megalodon, nebyl ve světových mořích zdaleka jediným nebezpečným predátorem. Velkou konkurenci představovaly především různé druhy kytovců, mezi nimi například "ozubený/kousající vorvaň" - Brygmophyseter. Tato velryba žila, plavala a lovila zhruba na území dnešního Japonska, před 15 - 14 miliony lety (v období Miocénu). Se svými asi 8 metry délky, se jednalo o kytovce pouze střední velikosti. Tajemství jeho úspěchu však naštěstí v jeho velikosti netkvělo. Jak už napovídá samotný název, mnohem důležitější byla jako tlama. Spodní i horní čelist byla vyzbrojena celkem 48 velkými zuby (24 v každé čelisti), čímž se výrazně odlišuje od vorvaňů moderních, kteří mají zuby jen dole. Zuby samotné byly až 14cm dlouhé kolíky, v čelisti poskládány tak aby do sebe perfektně zapadly a schopny vydržet i velkou sílu, aniž by vypadly. Krom čelistí mohla jako zbraň sloužit i jeho velká hlava. Pokud Brygmophyseter do kořisti narazil ve větší rychlosti, rovnalo se to prakticky ráně beranidlem. On samotný byl poměrně v bezpečí, protože většinu horní části hlavy netvoří lebka, ale jen tuk. Pořádná rána by kořist mohla dočasně ochromit, popřípadě zcela omráčit. Velryba už by pak s následným zabitím neměla velké problémy. Vědci navíc předpokládají, že pro větší bezpečí a efektivitu v boji se Brygmophyseteři možná sdružovali do hejn, čítajících několik kusů. To by jim zajišťovalo ochranu i proti mnohem nebezpečnějším a větším predátorům, než byli oni sami. V podstatě by se dali přirovnat k typickému gangu, proplouvajícímu oceány, hledajíc co by sežrali. I k tomu byli zřejmě výjimečně dobře uzpůsobení. Vědci předpokládají, že stejně jako moderní vorvani, měl i Brygmophyseter jakýsi radar, kterým mohl najít kořist na kilometry daleko, dokonce i v úplné tmě (ačkoliv, jako savec dýchající vzduch, to tak daleko zřejmě došlo málokdy). S ohledem na to byli zřejmě velice citliví a možná tak mezi sebou mohli komunikovat na dálku. Kořist samotnou tvořily zřejmě ryby, hlavonožci a různí mořští savci. Bez ohledu nato jak dobří predátoři to byli, nakonec všichni zemřeli a jejich ostatky se usadily na dně oceánu, kde nerušeně odpočívaly, až do 20.století. Tento tvor se proslavil především svým výstupem v seriálu Jurrassic fight club, kde však byla jeho velikost a zřejmě i zbraně, poněkud zveličeny.



Zločin v jihlavské zoo

1. června 2017 v 13:18 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Dneska mám odpornou zprávu z jihlavské zoo. Událost je již sice trochu starší, ale ke mně se donesla až dnes a já si opravdu nemohu pomoci, abych nevyjádřil svůj názor. Všichni mi jistě dáte zapravdu, že malé děti předškolního věku i prvních školních let (a někdy nejen ty) dělají blbosti. Není to nic divného a všichni jsme je dělali, popřípadě děláme. Pokud však rodiče především v tomto období dítě nezkrotí, neučí jistým morálním zásadám a pravidlům a zkrátka jej dostatečně nevychovávají - dopadá to hodně špatně.
Dokonalým příkladem je odporný zločin, který se stal během první poloviny března v jihlavské zoo. Pro většinu návštěvníků i stálých obyvatel to byl zcela běžný den, když se tři malí kluci (5,6 a 8 ) rozhodli provětrat vzduch. Nejdříve přelezli plot přímo do výběhu plameňáků, popadli větve s kameny a začali je na tyto středně velké, leč poměrně mírumilovné, ptáky házet. Poté vběhli přímo k nim a začali do nich kopat a mlátit. Jelikož výběh plameňáků není z pochopitelných důvodů ten nejstřeženější, tři malí zločinci stihli jednoho z plameňáků pomalu ubít a druhého ošklivě zranit na dlouhé noze, než si vůbec někdo všimnul co se děje. Všichni tři by v řádění jistě pokračovali nebýt elektrikáře, který v sousedním výběhu prováděl nějaké opravy a přišel se na rozruch podívat. Všichni tři grázlové potom utekli, přičemž muži nezapomněli ukázat několik sprostých gest. Dva z nich policie rychle chytila, třetí se vypařil a hledat se bude zřejmě jen těžko. Kluci byli i po dopadení drzí, se strážníky se odmítali bavit a nebyla na nich znát ani sebemenší stopa lítosti. Každý normální člověk a především pak milovník zvířat by teď nejraději kluky vzal, narval jim hlavu do elektrického ohradníku a přerazil jim o palici pár větví. Bohužel, ono se není čemu divit. Posuďte reakci jednoho z otců, který si pro své dítě přišel na policejní stanici. "Jak mám vědět, jak se sakra jmenuje. Já mám šest dětí, kdo si to má pamatovat!" Ačkoliv se rodiče nakonec dohodli se zoo na mimo soudním vyrovnání (to by mohlo obnášet až částku 50 tisíc korun - což podle mě není dost), tento proslov mluví asi za vše a já se jen bojím, kdy v Jihlavě proběhne další vražda, tentokrát člověka. Co se týče samotných ptáků, zraněný jedinec, který na tom byl ze začátku hodně špatně, se své zranění
překonal a zřejmě bude v pořádku. Mnohem smutnější osud nicméně potkal druhého, mrtvého ptáka. Jeho smrt rozhodně nebyla rychlá a bezbolestná. O to smutnější to je, že se jednalo o starého (již šestnáctiletého) "hrdinu". Byl to totiž zachránce chovu plameňáků ze zaplavené pražské zoo v roce 2002. Pták totiž vyseděl potomky kubánských plameňáků, jejichž vajíčka sem z Prahy tehdy narychlo dovezli. Krom toho patřil do páru, který úspěšně odchoval již osm mláďat a jako dlouhověký tvor, čím starší byl, tím lepším rodičem se stával. Z celého incidentu je tedy jasné, že nejlepší rodič v celé této smutné a pobuřující věci zemřel, aby ti špatní mohli držkovat a pobírat podporu. Tuto zprávu, stejně jako politické skandály, si samozřejmě nenechala ujít ani zahraniční média v Británii, Německu, USA a zřejmě i jinde jsou všichni tří pachatelé známí jako odporní krutí příslušníci onoho skvělého, východního Česka. Mě osobně je z celého tohoto incidentu špatně a opravdu je mi hanba, že jsem ze stejné země jako tihle ti malí ******** a jejich ještě ********* rodiče. Ty dospělé zmetky by měli obrat o všechny ty jejich "dávky" a pohodit na ulici a děcka okamžitě zabavit, k sociálce a do děcáku. Pokud to tak totiž bude pokračovat, budou děti dál týrat zvířata a později i lidi a už teď je mi jasné, že skončí ve vězení, alespoň na doživotí. Je celkem ironické, že tento článek vydávám 1.června - tedy na Den dětí. Doufám tedy, že nikdo během oslav tohoto fajn svátku neudělá nějakou blbost, která bude večer ve zprávách.