Květen 2017

Ornithomimus

20. května 2017 v 17:48 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů
Velice zajímavý theropodní dinosaurus, a vlastně celá jeho skupina Ornithomidae, je i rod Ornithomimus z doby před 76 - 66 miliony lety. Byl objeven už v roce 1890 paleontologem Marshem v Severní Americe a jeho samotné jméno znamená "napodobující ptáka". Patří totiž mezi dinosaury, kteří ptáky připomínají tolik, že je až s podivem, jak někteří vědci mohli věřit, že s nimi dinosauři nemají nic společného. Orhnithomimus totiž ze všeho nejvíc připomínal jakýsi přechodový článek mezi pštrosem a ještěrem. Jeho celková délka se odhaduje téměř na 4 metry (konkrétněji 3,8m), ovšem váha pouze na 170kg. Na velmi dlouhém krku mu seděla malá hlava s velkým bezzubým, ovšem drsným zobákem a očima po stranách. Přední končetiny byly dlouhé, tříprsté a zřejmě i opeřené. Sudovité, pravděpodobně rovněž opeřené, tělo nesly dvě silné, nicméně relativně hubené nohy a celé to vyvažoval dlouhý plazí ocas. Na rozdíl od ostatních theropodů, pštrosí dinosauři nebyli zcela jistě masožraví. Mnohem víc připomínali výše zmíněné pštrosy. Byli zřejmě převážně býložraví, přičemž si mohli jídelníček zpestřovat drobnými členovci, korýši, mlži a plazy či obojživelníky. Zadní nohy byly výjimečně silné a v případě nebezpečí dovolovaly dinosaurovi bleskový úprk, údajně rychlostí 85km/h, ačkoliv nikdo nemá představu, jak dlouho dokázal Ornithomimus svou maximálku udržet. V rychlém běhu se mu mohly opět hodit končetiny, které snad používal jako kormidla při zatáčení. Ke spatření predátora se skvěle hodily dobře vyvinuté oči, strategicky umístěné na dlouhém krku, které mohly dobře posloužit dokonce i v noci a někteří vědci, proto věří se jednalo o noční živočichy. V každém případě to však byla stádová zvířata žijící ve skupinách čítajících, až několik desítek kusů, soudě dle pštrosů, s přísnou hierarchií. Na býložravce měl i relativně velký mozek, a ačkoliv se přeci jen nedá srovnávat s raptory, zajišťoval lepší vnímání okolního světa. Ornithomimus se objevil například v Prehistorickém parku a jeho blízký příbuzný Gallimimus, pak zase v Jurském parku.

Spinosaurus

9. května 2017 v 21:46 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů
Tento článek je další, který jsem musel, vzhledem k novým informacím, trochu předělat. Snad budete spokojení.

Spinosaurus("trnitý ještěr") byl nalezen okolo roku 1915 Stromerem von Reichenbachem, profesionálním paleontologem a německým šlechticem. Když jej našel, bylo mu už tehdy jasné, že se nejedná o žádného obyčejného theropoda. Na území dnešní severní Afriky žil asi před 112 - 97 miliony lety, a ačkoliv nalezená kostra nebyla zdaleka kompletní, jasně ukázala, že nalezený tvor byl ohromný. Ten ukázal, že nalezený dravec je skutečnosti mnohem větší, než jakýkoliv do té doby známý dravý dinosaurus. Odhaduje se, že mohl dosahovat délky od 15 do 18 metrů (jen odhadovaná velikost) a váhy až 9 tun. Tyto kosti však byly bohužel zničeny během 2. světové války a dochovaly se jen záznamy o nich. Z toho co, měli k dispozici, nedokázali paleontologové
sestavit nic jiného, než prototyp masožravého dinosaura s několika zvláštnostmi jako třeba krokodýlí tlama nebo zvláštní plachta na hřbetě. Ta už na první pohled zaujme, ale ve skutečnosti to není žádný unikát. Napříč historií existuje spousta případů zádové plachty a její účel je vlastně nejasný. Mohla sloužit k termoregulaci, ale u dinosaura je pravděpodobnější spíš teorie lákání partnera nebo zastrašování protivníka. Právě v této podobě se v roce 2001 vryl do paměti veřejnosti jako hrůzu nahánějící predátor a zápasník, když během chvíle zametl s letadlem, Alanem Grantem i Tyranosaurem, přičemž tomu i většina vědců věřila. Díky novým v posledních letech byl však Spinosarus podroben bližšímu zkoumání a obrázek zvířete, který vznikl, se snad nemohl od filmového zpracování lišit víc. Lebka už na první pohled připomíná krokodýlí. V dlouhé tlamě se nacházelo mnoho kuželovitých zubů, které do sebe skvěle zapadaly, ale k drcení kostí nebo krájení masa se téměř vůbec nehodily. Na konci tlamy byly zřejmě i zvláštní smyslové buňky. Další zvláštností je pak poloha nozder. Ty nejsou na konci čelisti, jak je zvykem, ale až téměř u očí. Ve světle těchto důkazů se na něj vědci začali dívat spíše jako na medvěda. Velký a neohrozitelný se procházel pravěkým Egyptem, držel se poblíž vody a lovil obří ryby v řekách i na pobřeží. Poslední představa o tomto theropodovi je však ještě mnohem radikálnější. K jejímu se musíme podívat podrobněji na jeho končetiny. Ty přední byly vždy neobvykle dlouhé a dvě zadní, které měly původně Spinosaura držet, se však nyní naopak zdají příliš krátké, slabé a na těle příliš v zadu, nato aby tvora dlouhého jako on vůbec zvedly, natož aby se ještě nepřevážil dopředu. Navíc, všechny čtyři byly zespodu zcela ploché. Celkově se nám tedy rýsuje rybožravý theropod, který nechodil po dvou, ale přinejmenším po čtyřech placatých končetinách. Většina zastánců této teorie dokonce věří, že Spinosaurus byl skutečně prvním vodním dinosaurem. Mosasaurus nebo plesiosaurus jsou sice mořští plazi, ale do teď všichni měli za to, že dinosauři byli čistě suchozemští. Svým způsobem by to však dávalo smysl. Před miliony lety byla Afrika místem predátorů. Všichni lovili. Jenže co vlastně? Z té oblasti nejsou známí skoro žádní býložravci. Naproti tomu, poblíž Spinosaura byly vždy nalezeni nějaké drobné měkkýše členovce nebo dokonce ryby. Zuby měl uzpůsobené k chytání ryb a nozdry tak vysoko aby mohl ponořit tlamu, aniž by se začal topit. Tady by se hodily výše zmíněné smyslové buňky, které byly velice podobné krokodýlím. Ti je využívají k lovu a pohybu v kalných vodách. Ploché končetiny (s potencionálními blánami), se zase pravidelně objevují jak u krokodýlů, tak u ptáků žijících poblíž vody a pomáhají jim se brodit či dokonce přímo plavat. K tomuto účelu se mohl rovněž hodit dlouhý silný ocas. Tato nová teorie, dle očekávání, dost pobouřila jak laickou, tak paleontologickou veřejnost a rozdělila vědce na dva tábory. Ať už to však bylo jakkoliv, je celkem jisté, že navždy zůstane jedním z nejpodivnějších dinosaurů, kteří kdy žili.