Březen 2017

Megalograptus

31. března 2017 v 14:28 | Martinoraptor |  Mořská monstra
O tomto tvorovi už jsem jednou psal, ale patřil do skupiny článků...no...nejsem na ně úplně hrdý. Rozhodl jsem se je postupně předělat a snad vylepšit, tak doufám, že se mi to povedlo.

Během paleozoika žila, jistou dobu mořím dokonce dominovala, jistá skupina neobyčejných členovců, Euryptidů. Mezi typické, poměrně známé zástupce těchto "mořských štírů", patří rod Megalograptus. Ten se svými asi 1,2 metry sice nepatřil mezi největší zástupce svého řádu, nicméně byl velmi zajímavý a obávaný. Stejně jako téměř všichni Eurypteridé, Megalograptus na pohled velmi připomínal škorpiona. Měl mocný pár ostnatých klepet, které mu nejspíš sloužily k prosívání písku, nalezení a následnému chycení kořisti(což mohly být před 460 - 445 miliony lety především ryby a trilobiti) a krátký pár chelicer (klepeta čnící z tlamy), kterými kořist "zpracoval". Pro případ, že by to nestačilo, disponoval ještě sice nebezpečně vyhlížejícím (což byl možná jeho hlavní účel), ovšem nejspíš nejedovatým bodcem na konci ocasu. Pro urychlení pohybu v moři mohl být konec ocasu ještě vybaven jakýmsi zploštělým útvarem - celkový dojem by se dal přirovnat k jílci meče. Konkrétně tento štír měl k dispozici jeden pár pádlovitě tvarovaných nohou. Pro snazší pohyb po mořském dně nebo pobřeží, měly pak zbylé dva páry končetin typickou "štíří strukturu". Oba páry končetin byly navíc plné ostnů, první pár po délce, druhý pak především na konci. I přes to však kyjonožce zřejmě příliš dlouho neunesly a spíš mu jen pomáhaly při sunutí se pískem. Tato uzpůsobení však stále stačilo k tomu, aby mohli členovci, jako první forma života vůbec, opouštět oceány, hledat vyplavenou potravu nebo se rozmnožovat bez obav přepadení ze strany většího predátora. Aby byli tohoto schopní, museli mít i zároveň speciálně upravenou dýchací soustavu a tak, vedle žáber, měl Megalograptus i základní plíce. Celkově je z tohoto druhu poznat, že je to primitivnější, stále ještě spíše mořský živočich. V roce 1874 byl popsán paleontologem Millerem a dnes je známo pět druhů tohoto tvora. Jelikož se pozůstatky mnoha jedinců našly po celém USA, byl to zřejmě relativně hojný a úspěšný druh.



Vliv pravěku na svět: část 1 - Fantazie Orientu

19. března 2017 v 10:37 | Martinoraptor |  Projekty
Čína a přilehlé státy jsou poslední dobou skutečným rájem pro paleontologii. Pocházejí odtamtud úžasné druhy dinosaurů jako Microraptor a Epidexipteryx nebo neuvěřitelné hromadné fosílie, jako dávné pterosauří hnízdiště. V rámci celé své historie se však hlavně tyto státy potýkají s ošklivým faktem hromadného ničení fosílií. Je to neuvěřitelné, ale už více jak čtyři tisíce let se kosti draků (jenž Číňané příhodně pojmenovali konlong - "hrozný drak") drtí na prášek a používá se jako zaručený (a zřejmě velmi drahý) lek na mnoho nemocí, především pak impotenci. Nejsem si úplně jistý, jak se tohle ujalo (blbosti se zřejmě šíří rychle), ale v některých zapomenutých lokalitách se tyto kosti drtí dodnes. Pro každého paleontologa i nadšence je jen představa likvidace takového množství kostí přímo děsivá.
Dinosauři však nemuseli jen (ne)léčit problémy lidí, ale tvořit i něco mnohem výraznějšího. Jak už jsem se prve zmiňoval, Číňané pojmenovali tyto kosti "hrozný drak", protože skutečně věřili, že kdysi na jejich území žili neuvěřitelní tvorové. Plazi schopní nevídaných zázraků, dokonce létat nebo chrlit oheň. Vtipné, že se poměrně strefili. Důležitější pro nás však je, že tehdejší obyvatele cítili nutnost vzdát těmto drakům úctu (snad ze strachu aby se nevrátili a nenaštvali se). Slavná čínská tradice dračích průvodů a všeobecného znázorňování draků napříč celou čínskou kulturou má tedy zřejmě původ už ve 150 milionů let starých, jurských tvorech. Kromě toho, draci, jsou velmi univerzálním mýtem. Stejně jako kosti obřích ještěrů se i draci v různých obměnách vyskytují v mýtech po celém světě.
Pro další vtipný odkaz musíme na konkrétní místo, do takzvané "Pevnosti lotosové hory", která je nyní vůbec největší lokalitou na dinosauří fosílie v jihozápadní Číně. Konkrétně toto místo je však zajímavé hlavně otisky stop, jenž se tam dochovalo přes 400 a vytvořily pole, dost podobné hladině poseté lotosy (včetně listových žilnatin). Odtud právě pochází název této lokality. Staří Číňané se na tomto místě scházeli, modlili a považovali jej za svaté - lotos je totiž u buddhistů symbolem míru a klidu. Některé dobové obrazy dokonce zachycují velký lotos rostoucí ze země.

Posledním odkazem uvedeným v tomto článku nebudeme tak docela v Číně, ale v sousedně ležícím Mongolsku kde tato legenda zřejmě vznikla a později se rozšířila i dál. Jedná se o známého Gryfa, jeden z mých oblíbených "omylů". Gryf je bájné stvoření s hlavou, křídly a předními nohami orla, tělem a zadními končetinami lva. S jejími ostatky se zřejmě setkávali již staří Skytové, bojovný kmen známý však i svou šikovností při hledání pokladů a zlatých žil. Podle jejich příběhů, byl Gryf právě dávným ochráncem pokladů a zlatých nalezišť. Jak, ale najít zkamenělinu Gryfa? Nic takového přece neexistovalo. No, v poušti Gobi je to poměrně snadné (respektive bylo). Když Skytové totiž kopali, nalezli mimoděk i rozlámané kosti dávných dinosaurů, v této lokalitě nás zajímá konkrétně Protoceratops. Relativně malý ceratopsid z období Křídy se totiž vyznačoval zahnutým zobák a samozřejmě čtyřmi končetinami. Jeho štít našel také využití. Někteří jej líčí jako velké uši, jiní zase jako část ohromného křídla. Orlí nohy a zbytek už dodala fantazie hledačů pokladů a obchodníků. Poušť Gobi je navíc svým způsobem děsivým místem, což mytičnost Protoceratopsů jen posilovalo, toliko k bájnému Gryfovi…

Vliv pravěku na svět

17. března 2017 v 18:38 | Martinoraptor |  Projekty
Před týdnem jsem vás poprosil, abyste určili živočicha na obrázku. (Pro ty co to ještě neudělali, prosím, podívejte se nejdřív sem a zkuste si to říct alespoň pro sebe) Zúčastnilo se vás poměrně dost, skoro všichni jste mysleli, že se jedná o Titanobou, někteří z vás tipovali Baziliška, jiní zase blíže nespecifikovaný druh plísně. Některé z vás to možná napadlo, ale ani jeden z vás se nakonec netrefil. Abychom byli fér, neměli jste moc šancí. Na obrázku je ve skutečnosti toto: odkaz

Ačkoliv to tak teď možná nevypadá, tento žertík má svůj hlubší význam. Pro většinu z vás byla tohle prakticky pravěká modla. Před několika stovkami let to však mohla být stvořením pekla, jenž Noe nepustil na svou archu a před několika tisíci lety, zase pozůstatek strašlivého netvora, jenž byl poražen synem boha a jehož se lidé skutečné báli. Každý (skoro) zná bibli a základy křesťanství. O něco méně lidí však ví kolik si křesťané převzali od Římanů a ti zas od Řeků atd. Jen velmi málo lidí však ví a stará se o to kolik si všechna tato náboženství, mýty a legendy převzaly z pravěku. Z tohoto pohledu se dá říct, že dinosauři (a spol.), tvoří jednu z důležitých složek naší kultury, aniž bychom o tom vůbec věděli. V tomto novém projektu (ano, jsem neuvěřitelný - ještě jsem žádný neuzavřel, ale to nevadí) se během několika dílů přeneseme na různé části světa a podíváme se, jak nálezy zkamenělin ovlivnily tamní příběhy, historii a mýty. Zjistíme jak se Protoceratops naučil létat, jak chobotnatci požírali mořeplavce a dokonce jak vznikl svět. První část bude snad během víkendu.

Dotaz

10. března 2017 v 21:11 | Martinoraptor |  Soutěže
Jelikož zájemců ve formě poznávačky bylo mnoho, řeknu to jinak. Nehledě na nějaké diplomy a ceny (ty stejně nebudou) mi jen prostě napište co si myslíte, že je na obrázku pod textem. Rád bych znal, alespoň několik názorů. Děkuji.

Prehistorická Evropa: Itálie

2. března 2017 v 12:40 | Martinoraptor |  Projekty
Itálie je důležitým státem Evropské unie. Její rozloha činí asi 300 tisíc čtverečních kilometrů a dělí se na 20 regionů, přičemž jejím hlavním městem je Řím. Jako země vysokých hor, kouzelných písčitých pláží a jak bohaté historie, tak i světoznámé kuchyně je Itálie oblíbenou turistickou destinací mnoha lidí, kteří chtějí jen tak lenošit nebo obdivovat nekonečné přírodní krásy (sakra, mluvím jak zaměstnanec nějaké cestovky). Každopádně krom antiky má Itálie ještě další velice zajímavou stránku historie, mnohem starší. Ačkoliv nedisponuje nějak velkým množstvím nalezených pravěkých druhů či fosílií jako severnější státy, jsou ty nalezené rozhodně velmi zajímavé. Základem pro paleontologický obrázek v Itálii je především dlouhodobá přítomnost moře Tethys, které po dlouhou dobu ovlivňovalo (a jeho pozůstatky - čili Středozemní moře - vlastně pořád ovlivňují) život a vývoj v této části světa.
První místo kam se podíváme, není tak úplně místo v Itálii, ale v maličké republice San Marino, obklopené ze všech stran Itálií. Monte Titano je 3 kilometry dlouhý, vápencový hřeben izolovaný od hlavního pásma Apenin. Podle nejstarších legend je to dokonce první stupeň obrovského schodiště postaveného titány, snažících se zmocnit Olympu. Na západním svahu tohoto schodu se dnes nachází hlavní město San Marino. Před zhruba 12 miliony lety tu však nebyly města, pevnosti a už vůbec ne schody. Ačkoliv na titány bychom tu narazit mohli. V prvé řadě by tady však bylo podstatně víc vody. Moře Tethys tehdy sahalo až hluboko do vnitrozemí a hora Monte Titano někdy v té době teprve vznikala. Tehdejšími vodami se samozřejmě proháněla spousta druhů ryb, především žraloků. Důležitý je, ale hlavně nález velryb. V miocénu se tam tudy totiž proháněl Titanocetus. Jednalo se o sice jen asi 6 metrů dlouhého savce, ale velmi důležitého neboť to byl jakýsi předchůdce kosticovců (čili ty druhy kytovců jenž potravu filtrují).
Tato velryba, ač je relativně málo známá, zřejmě byla základním kamenem pro ty největší živočichy, kteří dnes na naší planetě žijí a dokonce předčí většinu toho, na co jste během 500 milionů let pravěkého života mohli narazit.

Ne vždy a všude však byla Itálie pod vodou. Abychom si to dokázali, přesuneme se o pár desítek milionu let zpátky do minulosti, do období kdy světu vládli dinosauři. Pravdou je, že Itálie nemá příliš druhů dinosaurů se, kterými by se mohla chlubit ovšem ti co zde přeci jen žili, byli velmi zajímaví. Například, během pozdní Křídly se po území zabírající přinejmenším několik kilometrů čtverečních pohybovala stáda relativně malých hadrosaurů druhu Tethyshadros. Tihle kachnozobí dinosauři by se sotva mohli rovnat velkým americkým gigantům. Na délku sice měřili asi čtyři metry, ale v kohoutku dosahovali sotva jednoho metru a zřejmě nevážili víc než půl tuny. S takovou velikosti byli takovými domácími dinosaury. Je dost pravděpodobné, že území kde před 70 miliony lety žili, bylo pouhým ostrovem a hadrosauři a dinosauři, kteří tam žili obecně se, proto přizpůsobili a zmenšili.

Zřejmě nejznámějším prehistorickým tvorem apeninského poloostrova je však malý theropod Scipionyx, který je velice významným dinosaurem. Relativně malý theropod patřil mezi Compsognathidae. Byl tedy zřejmě rychlý, hbitý a měl dobře vyvinuté smysly. Druh sám by možná nebyl nějak extrémně výjimečný nebýt právě tohoto konkrétního nálezu. Když jej v roce 1992 objevil poblíž Neapole jeden amatér, nepovažoval svůj objev za významný a několik let jej tajil. Až v roce 1998 jej ukázal odborníkům, kteří okamžitě rozeznali význam. Nejen, že se jednalo o prvního nalezeného italského dinosaura, ale konkrétně o mimořádně dobře zachovalé miminko. Krom prakticky neporušené kostry tak vědci získali možnost prozkoumat anatomii tohoto druhu, tedy orgány játra, střeva a pak různé části tkáně a průdušnici. Scipionyx se tedy celkem oprávněně řadí mezi klenoty pravěké Itálie.