Červen 2016

Pražská zoo přivítala pravěký druh zvířete

30. června 2016 v 10:42 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Někdy během prázdnin mám konečně v plánu zajet si do legendární Pražské zoo. Tento mezinárodní skvost je znám svou vrcholnou péčí o zvířata a faktem, že úspěšně odchovávají i zvířata, kterým se v zajetí jinak moc nevede. O to víc mě tak potěšila zpráva, že má nového zajímavého obyvatele. Většina z nás zřejmě zná roztomilá zvířátka ze střední a Jižní Ameriky, pekari páskované. Tito asi 100 cm dlouzí a v kohoutku 50cm vysocí savci se trochu podobají prasátkům či divočákům a celkově i podobně žijí. Jak už jste jistě poznali, novým přírůstkem bude právě pekari. Nebude to však pekari páskovaný nýbrž Pekari Wagnerův jenž se od dříve jmenovaného poněkud liší. Je trochu větší a vypadá podstatně více jako divoké prase. Od ostatních druhů se liší i anatomickými znaky, především tím, že má na končetinách vyvinuté čtyři prsty (ostatní druhy jen tři). Co však zajímá milovníky pravěku je zřejmě to, že tento druh měl své příbuzné patřící do rodu Platygonus v Severní Americe už v Miocénu až do Pleistocénu. Někteří z nich pak zřejmě migrovali na jih. Ještě zajímavější však je, že ještě po většinu minulého století byl tento druh považován za vyhynulého, pravěkého tvora. Teprve v roce 1971 byla nalezená žijící populace na severu argentinské provincie Salta. Ačkoliv se jim na tom malém koutku Jižní Ameriky zatím daří přežívat - je sice veden jako obecně ohrožený, ale ve volné přírodě žije jen asi dva až tři tisíce jedinců - chov v zajetí se zatím příliš nedaří. Po celém světě je tento druh chován jen vzácně, jen asi 80 zvířat v 17 institucích. Pražská zoo se však nezalekla a nedávno poskytla domov hned čtyřem jedincům (dva samce a dvě samice) tohoto "pravěkého" druhu. Budeme doufat, že se zde v Česku nováčkům zalíbí a hned po Taiparku v Berlíně (odkud ostatně dorazili) bude Pražská zoo prvním místem v Evropě kde se tato zvířata rozmnožují.

Earth

18. června 2016 v 18:50 | Martinoraptor |  Dokumenty o světě přírody
Po době dlouhé jako příroda sama je zde další článek do této rubriky a tentokrát je tu pořádný biják. Právě jsem totiž shlédl německý dokument Earth z roku 2007 a okamžitě se musím s někým podělit o svůj názor. Tento 90 minutový skvost režírován Alastairem Fothergillema Markem Linfieldem je pravděpodobně jeden z nejlepších dokumentů jaký jsem kdy viděl. Hned od samého začátku na diváka vytáhnou dech beroucí záběry ekosystému naší planety od rozlehlých pouští, přes nádherné vodopády v deštných lesech, vycházející slunce a gigantická hejna ptáků nad horami i jezery a tento vysoký standard se drží po celou dobu trvání filmu. Celkově si dokument zvolil několik hlavních postav - a je jedno zda mláďata ledních medvědů, sloní stádo, velrybí matku nebo někoho jiného - a pak sleduje jejich osudy, příběhy (ať už šťastné nebo smutné) i okolí, čímž se samozřejmě dozvídáme spoustu věcí o zvířatech, ekosystémech a naší planetě jako celku. Skákání mezi záběry, postavami je tak skvěle načasované, že se prostě nemáte šanci nudit. Ve chvíli kdy si začínáte říkáte: "No dobře ta velryba je sice krásná, ale nic se tam neděje," nastává střih na nějakou divokou honičku doprovázenou obvykle dramatickou hudbou nebo naopak klidný a vtipným namlouvacím tancem. Celý dokument nakonec končí kde začal, jen o čtyři měsíce později. V roztávajícím domově dvou ledních medvědů, kteří jsou (alespoň prozatím) v pořádku a šťastní. Spolu se skvělým, poutavým komentářem jenž nás po celou dobu informuje co se děje, proč se tak děje a ještě stíhá připomínat strašlivý lidský vliv na tuto "Šťastnou planetu". Vše dohromady na mě působilo velmi silně a emocionálně. U napínavých scén jsem byl opravdu u vytržení - snad víc než u mnoha amerických filmů, u dlouhých krásných záběrů zase s pusou otevřenou dokořán a prakticky nonstop mi po zádech běhal mráz a v očích slzy (jestli to nebude tím, že do toho počítače koukám už skoro celý den, ehm asi ne). Pokud jste dokument ještě neviděli, okamžitě se na něj musíte podívat a pokud jsem vás nepřesvědčil já, tak 90% (což je asi páté nejlepší hodnocení jaké jsem kdy u filmu viděl - nejvíc je 95%), které mu dává CSFD, by snad mohlo. Pokud jste šikovní v hledání, je na internetu spousta stránek kde se dá film shlédnout či stáhnou buď s titulky nebo i dabingem. Popřípadě je k dostání v obchodech za nějkých těch 270Kč.




Tapejara

9. června 2016 v 21:32 | Martinoraptor |  Ptakoještěři - giganti oblohy
Velmi zajímavým a jaksi ikonickým ptakoještěrem je rod Tapejara (tedy vlastně něco jako "stará bytost"). Tento konkrétní rod se vyskytoval v Jižní Americe (především hlavně v Brazilii) ve spodní křídě, asi před 108 miliony lety. Okolo roku 1990 jej popsal jakýsi Kellner a dnes je stoprocentně platný jediný druh, Tapejara wellnhoferi. Kdysi byly známy ještě dva, ale po dalších studiich v roce 2007 byly přesunuty do nového rodu Tupandactylus. Jednalo se o středně velkého až většího pterosaura, s rozpětím křídel asi pěti metrů a délkou těla tak metr. Vyznačoval se především svým velkým charakteristickým hřebenem. Přes půl metru vysoká paráda vyrůstající ze zobáku a zadní část hlavy. Je téměř jisté, že sloužil především k vábení partnerky - stejně jako u dnešních ptáků a plazů vyhrával obvykle ten s největším a pravděpodobně nejbarevnějším hřebenem. Druhé možná vysvětlení je jakýsi druh kormidla, jenž dodával relativně velkému druhu obratnost. Jedna z teorií dokonce naznačuje, že Tapejara používal hřeben jako plachtu, snadno "plul" po moři a chytal ryby - osobně mi tahle teorie přijde trochu ztřeštěná, ale zcela vyloučit asi nejde. Co se týče jeho celkového životního stylu, názory jsou trochu rozdílné. Studie ukazují celkem jistě to, že se jednalo o živočicha s poněkud nejistým životním stylem, ve dne a v noci se probouzel a zase usínal v náhodných intervalech a bylo tedy možno spatřit jej vlastně v jakoukoliv dobu. Žili pravděpodobně ve velkých koloniích nebo alespoň hejnech a lovili zřejmě ryby, což mohlo být docela nebezpečné. Stejně jako ostatní pterosauři nakonec vyhynul. (Kdyby se však někomu tento závěr zdál příliš smutný, můžu napsat, že třeba ještě někde nějaký v zapadlých, člověku neznámých, koutech světa přežil spolu s Rákosníčkem a Vílou Amálkou, a pokud už neumřel , žije do dnes Mrkající).