Květen 2016

Homotherium

19. května 2016 v 15:06 | Martinoraptor |  Čtvrtohorní tvorové
Po době srovnatelné s tou jenž uplynula od vyhynutí dnešního zvířete je zde další článek - tentokrát popis rodu Homotherium (tedy něco jako "stejné zvíře"). Jedná se o dnes již vyhynulý rod šavlozubých kočkovitých šelem, kdysi žijících prakticky po celém světě (s výjimkou Austrálie a pólů) před 5 miliony lety do doby před 11 700 lety. V roce 1890 jej nalezl a popsal paleontolog Fabrini a dnes je známo patnáct druhů tohoto živočicha - další doklad jeho velkého rozšíření. Asi největším pohřebištěm tohoto tvora se staly Friesenhahnské jeskyně (Friesenhahn cave) kde bylo nalezeno naráz asi 30 zástupců tohoto živočicha, spolu s mnoha mamuty a pravlky. Z toho by se dalo usuzovat, že Homotherium bylo smečkové zvíře a svou kořist si možná tahalo do své jeskyně. Homotherium dosahoval (nebo dosahovalo, jak je libo) délky a výšky (v kohoutku) asi 1 metr a vážil kolem 190kg, to je tedy zhruba srovnatelné s dnešním lvem pustinným (lev je možná o něco málo delší, ovšem Homotherium bylo zřejmě trochu mohutnější). Na poměry ostatních zástupců skupiny Machairodontinae, šavlozubých koček, měl celkem krátké tesáky, ačkoliv stále ještě delší než u většiny kočkovitých šelem, snad jen kromě tygra. Byly navíc vroubkované a je tedy možné, že jich využíval spíše k řezání a krájení masa než bodání jako jeho příbuzní. Celková stavba těla trochu připomínala hyenu, ale lebka byla podstatně delší s velkými, až gepardími, nozdrami schopnými přijímat velké množství kyslíku. To samozřejmě pomáhalo k rychlejšímu běhu a chlazení mozku. Ten byl velký, složitý, s vyčnívající schopností vidět hlavně ve dne - ostatní kočky mají v noci lepší zrak. Oblast pánevní zase trochu připomínala medvěda. Kombinace toho všeho tvoří celkem zajímavého živočicha, který ovšem ke konci Pleistocénu vymřel.

Tajemství Gasosaura: 4.část

5. května 2016 v 20:37 | Martinoraptor |  Příběhy
Gas už ty neustálé výbuchy řevu a nově i celé otřesy země nemohl dál snášet, byl z nich nevyspalý a proto i dost nevrlý. Podrážděně vrčel i na svou novou kamarádku, která se k němu potom vždy odmítala přiblížit. Další nežádoucí efekt byl i ten, že býložravci hluk a zemětřesení snášeli snad ještě méně než samotný Gas. To se projevovalo hlavně tak, že byli velmi nervózní a podráždění a plašili se při každém malém otřesu nebo hlasitějším zvuku. K malým, rychlejším dinosaurům bylo prakticky nemožné se dostat a k velkým to nemělo moc smysl. Tentokrát si však Gas dělal naděje. Byl pár kilometrů od velké hory a už pěkně dlouho pozoroval mladého samce Xiaosaura jak se vrtá v kmeni starého stromu. Gas celkem chápal oč se Xiaosaurus snaží - jako hmyzožravec, chtěl vyšťárat nějakého brouka. Gasosaurus už mohl několikrát zaútočit, ale svým způsobem ho to bavilo. Xiaosaurus střídavě drápal packami v dutině, pak tam obvykle strčil čumák - chvíli hledal. Následně hlavu vytáhl, podrážděně vypísknul a začal opět drápat. Když opět zaryl čenich do dutiny, Gas vyrazil. Xiaosaurus byl jen o něco menší takže i když jej Gasosaurus chytil pod krkem, bránil se. S ostrými zuby v krku se to však dělá těžko, brzy padnul a Gas jej dorazil. Predátor si vydechnul, otevřel břicho a slastně se pustil do orgánů.

Sotva zhltnul nějaká játra když tu se z lesa vynořil jiný dinosaurus, opět Yangchuanosaurus. Výhružně se tyčil, svým obrovským tělem byl asi třikrát větší než Gas. Pro případ, že by si jej nevšiml zařval narušitel a vyrazil proti Gasosaurovi s cílem odehnat jej od mršiny. Gas byl však tvrdohlavý, hladový a odhodlaný zvítězit. Dlouho se dřel aby Xiaosaura ulovil a nehodlal si nechat zkazit lov tímhle nezvaným hostem. Tento Yangchuanosaurus si tady bral vždy co chtěl, ale tentokrát ne!!! Gas zařval v odpověď. Yangchuanosaurus na nic nečekal a vyrazil proti Gasovi. Ten hbitě uskočil před ránou a Yangchuanosaurus jej znovu zkusil odehnat. Gas se však jen vzdálil na čtyři metry od útočníka - dost na to aby mohl reagovat. Pomalu jej obcházel a snažil se najít slepý bod. Yangchuanosaurus - očividně překvapen, že ten malý dravec neutekl - se natočil Gasovi čelem a pozoroval jej inteligentníma ptačíma očima. Udělali kolem sebe kolečko. Gas náhle prudce zrychlil a zkusil přiskočit k Yangchuanosaurovi k pravé noze, ten se bránil. Gas těsně změnil směr a opět se stáhnul. Vlastně ani nepočítal, že by to vyšlo - chtěl protivníka vylákat. Rozhodl se vsadit na rychlost, se svými čtyřmi metry délky byl proti dvanácti metrovému Yangchuanosaurovi obratnější a se svou ani půldruhého metru vysokým tělem zase ne tak snadný cíl. Opět se obcházeli, Gas podvědomě zaregistroval jak se kolem prohnal stín a přistál na nedaleké větvi, jeho společnice dorazila a sledovala napínavý zápas. Největší problém byl asi v tom, že Gas sám si nebyl jistý čeho tím chce vlastně dosáhnout - byl sice menší a rychlejší, ale zároveň i podstatně slabší. Nepříteli by stačila jedná, možná dvě správné rány a bylo by po boji. Gasovi se nikdy nepodaří jej zabít. Možná doufal, že když způsobí dostatečná zranění usoudí Yangchuanosaurus, že mu to za to nestojí a odtáhne pryč. Yangchuanosaurus rychle vyrazil, a zkusil Gase chňapnout do čelistí. Neúspěšně, Gas rychle přešel do běhu a dostal se za Yangchuanosaura, který nedokázal tak rychle zabrzdit. Gas vyrazil a zaútočil nepříteli na nohy, zásah se mu povedl a Yangchuanosaurus zařval bolestí, jak mu rudá krev vytékala z paty, prudce se otočil a zasáhl Gase ocasem. Síla úderu jím mrštila několik metrů zpátky kde padl k nohám své oběti. Bolel ho bok, před očima měl mžitky. Dezorientovaný a zmatený se snažil zvednout. Nejasně vnímal jak se rozzuřený dinosaurus blíží a chystá se do něj zabořit zuby. Konečně se mu povedlo postavit se, ale už bylo pozdě - Yungchuanosaurus byl příliš blízko.
Byl by Gase jistě dostal, kdyby mu nepomohl sám vesmír - nebo spíš jeho kamarádka. Ta se v tu chvíli zřejmě rozhodla, že nemá dostatečně dobrý výhled (protože nic jiného to přece být nemohlo, že…), roztáhla křídla a přeletěla v těsné blízkosti Yungchuanosaurovy hlavy. Instinkty predátora zafungovaly a ostré zuby cvakly místo po Gasovi po Darwinopterce, naprázdno. Gas však získal čas, rychle proběhl pod břichem svého soka a dostal se zase z dosahu než vůbec stihl Yungchuanosaurus zareagovat. Gas ještě jednou potřepal hlavou aby se zbavil posledních tančících hvězdiček a rychle zvažoval situaci. Nejlákavěji vypadal útěk, po té poslední ráně se mu do dalších bitev nechtělo. Stejně tak už, ale nechtěl ztratit další kořist. Krom toho Yungchuanosaurus, jehož rána byla asi bolestivější než to vypadalo lehce kulhal a navíc si asi nebyl jistý zda má jít po Gasosaurovi nebo zkusit vyvrátit strom s Darwinopterkou. Gas se rozhodl to naposledy zkusit, kdyby se mu třeba naposledy povedlo zasáhnout zraněnou nohu, možná by si to nepřítel rozmyslel. Pořádně se nadechl a zplna hrdla zařval. Yungchuanosaurus stejně mocně odpověděl a vyrazil proti Gasovi. Náhle se krajinou rozlehla obrovská rána, zem se roztřásla a obě zápasící zvířata se podívala za zdrojem zvuku, vršek
blízké hory byl zahalen obrovským oblakem temného dýmu v němž se ďábelsky zjevovaly vysoko šlehající plameny a zatímco z okraje hory se začaly valit obrovské vlny prachu, popela a suti, rozžhavené horniny majestátně vyletěly vysoko na potemnělou oblohu, chvíli se, jako třpytivé hvězdy, vznášely ve vzduchu a pak prudce začaly dopadat na zem. Gas byl zcela ohromený tou podívanou, hned po tom výbuchu jakoby někdo ztlumil zvuk a on pořádně nevnímal okolní dění, jen fascinovaně zíral na blížící se smrt. Když mezi něj a Yangchuanosaura dopadl první rozžhavený kámen, uvědomili si oba v jakém jsou nebezpečí. Jako jeden se otočili a rozběhli pryč.

Běželi bok po boku aniž si to pořádně uvědomovali, Gas podvědomě pátral po kamarádce, ale v totálním chaosu, který nastal mohla být úplně kdekoliv. Žhavý déšť zapálil okolní lesy a zvířata prchala na jednu stranu před ohněm, hned zase na druhou před padajícími stromy a další zase jinam před většími zvířaty. Pterosauři, kteří se v zoufalé naději uchýlili k obloze padali dolů a drobní savci zalézali do svých nor a odevšad se ozýval strašlivý kravál jenž přehlušil vše. Gas koutkem oka něco zahlédl a uskočil stranou….pozdě. Ucítil ránu do boku a bolestně zavyl, obrovský doutnající strom jej bokem trefil a srazil k zemi. Gas ucítil, jak jej opouštějí síly, uviděl před očima mžitky a pak už jen zavřel oči…

Tak, po dlouhé době je tu konečně další pokračování příběhu - doufám, že jste se bavili. Pokud se bojíte, tak tohle ještě zdaleka není konec, mám velké plány a nedovolím nikomu z mých hlavních hrdinů aby zemřel tak brzy, na to bude čas později :)