Říjen 2015

Druhý rok: Ordovik

28. října 2015 v 9:20 | Martinoraptor
Nikde nic, jen písek a moře. To je vše co vidíte a zároveň by se tím dalo klidně vystihnout celé období Ordoviku. Stejně jako před miliony lety v Kambriu nežije na povrchu nic, dá se tam tak tak dýchat. Proč? Jak můžete dýchat když nikde není žádná zeleň. Odpověď je logicky druhá ze dvou věcí, moře. To je právě váš cíl v tomto období. Vezmete si neopren, dýchací přístroj, nasednete na člun a vyjedete na moře s pocitem, že tentokrát je moře mnohem nebezpečnější než při vaší předchozí návštěvě. Je jako válečné pole ve, kterém válčí obří hlavonožci s kyjonožci. Ponoříte se do vody a zrovna přímo doprostřed hejna nějakých ryb. Chcete zjistit oč se jedná, ale ryby se rozprchly tak rychle, že nemáte žádnou šanci. Plavete dál stále do větší hloubky, už to vypadá, že zde nic nežije když si konečně všimnete několika podmořských skal. Ty byly celé pokryté podivnými tvory, které dost připomínaly dnešní mořské hvězdice. Držely se skal a odmítaly se pustit. Překvapilo vás obří hejno trilobitů, které se najednou vynořilo ze tmy a proplulo ve vaší těsné blízkosti. Zamíříš směrem odkud připluli a už za pár metrů se ti naskýtá úžasný pohled. Mořské dno křižuje množství bezčelistnatých ryb a několik desítek druhů trilobitů. Nad nimi se tyčí podivuhodné rostliny. No a v dálce se rýsovaly obrysy něčeho známého. Vytáhnete svítilnu a kužel světla dopadá na tvrdou ulitu obrovského
hlavonožce. Skoro 6 metrů jednoho z největších predátorů Ordoviku. Zdálo se že celkem poklidně proplouval vodou. Když se náhle natáhl do chumlu rostlin a vytáhnul mořského štíra, kyjonožce. Obepnul jej chapadly a chtěl ho sežrat. Štír se, ale nedal a začal se bránit velkými klepety. Jak je vidět období Ordoviku bylo odlišné od Kambria, příroda mnoho z toho co vytvořila poprvé prostě smetla a už se tak nějak rozhodla jakým směrem evoluci povede a komu dá šanci. Já jsem tady na blogu rovněž provedl několik změn. Mezi největší patří frekvence vydávání článků. Určitě se drasticky zmenšila, ale musím říct, že budu pokračovat zhruba stejně. Mám víc času na promyšlení, na opravy stylistické (gramatické ani nekomentuju) a celkově mě to tak víc baví, jelikož mám víc času i na jiné věci. V následujícím roce nechystám nic moc převratného co se týče nových rubrik nebo projektů, ale mám nápad na dvě velké soutěže, které by vás snad mohly bavit a někdy během listopadu vás o jedné z nich podrobněji informuji. Dále budu pokračovat v popisech živočichů a udělám všechno proto abych už konečně dopsal ten Prehistorický park a samozřejmě abych co nejlépe dovyprávěl příběh Gasosaura Gase a jeho nové společnice. No a nakonec už mi zbývá jen poděkovat všem, kteří po celé dva uplynulé roky pravidelně chodili na můj blog, ať už psali nebo nepsali komentáře, hodnotili články a prostě tu byli. Ti z nich co mají také blog - jako HAAS, dinosaurss, kryptoraptor a další - jistě chápou jak moc to potěší a já jim přeju aby měli ještě spoustu dobrých nápadů a návštěvníků. Budu se dál snažit abych si veškerou podporu zasloužil a doufám, že na tomto blogu ještě dlouho vydržím. Teď, už je ale čas Siluru…

Tajemství Gasosaura: 2. část

20. října 2015 v 17:11 | Martinoraptor |  Příběhy
Gas byl zcela spokojený, to samozřejmě nemohlo mít dlouhého trvání. Povedlo se mu složit Agilisaura a chtěl se přirozeně nažrat.Stačil si však urvat jen pár kusů masa a v blízkosti se ozval strašlivý řev. Gas ztuhnul. Chvíli poslouchal a pak se dal rychle znovu do žraní. Strašlivý zvuk dobře znal a věděl, že tenhle dinosaurus si s nikým nehraje. Rychle otevřel břicho oběti a pustil se do výživných orgánů. V tu chvíli se prales otevřel a objevil se původce řevu. Na scéně se objevil vládce tamního kraje, Yangchuanosaurus. Byl to mohutný dinosaurus, asi 10 metrů dlouhý, s hnědozeleným, maskovacím zbarvením. Yangchuanosaurus znovu zařval a doufal, že Gasosaura odežene od úlovku. Gas se však nedal a zařval taky, v porovnání s Yangchuanosaurem zněl jeho řev poněkud nesměle, ale velký dravec to vzal jako jednoznačný odpor a vyrazil. Prudce švihnul hlavou ze strany a jen tak tak minul Gase. Ten se moudře stáhnul. Rána by s ním nejspíš mrštila a dost možná i sama o sobě zlomila několik kostí. Yangchuanosaurus to ještě jednou zkusil po dobrém, stoupnul si mezi kořist a Gasosaura a naposledy zařval v jednoznačném gestu: "Táhni!!!" Tentokrát už se Gas otočil a zmizel v lese.
Malý sameček rodu Xianshou si byl jistý, že to dokáže. Chyběl mu už jen kousek. To stvoření bylo stále za ním, ale nebylo dost rychlé. Švihnul svým malým tělíčkem a vměstnal se mezi tenké větvičky, za sebou uslyšel zlostný zvuk. K jeho dutině už chyběly jen metry když se vedle něj zjevila ozubená čelist a cvakla po něm. Xinashou zahnul špatně a teď běžel výš, víc nalevo. Doběhl až nakonec tenké větve a skočil.Volná kůže mezi nohama se mu roztáhla a on volně a dost rychle klesal přímo do dutiny kam pronásledovatel nemůže. Najednou s ním něco prudce škublo a on ucítil ostrou bolest. Konečně ho samička Darwinoptera chytila. Ta malá potvůrka sice utíkala zdatně, ale rozhodně nebyla schopná plachtit tak rychle jako ona létat. Ještě jednou pořádně skousla aby si byla jistá, že jí Xianshou znova neuteče a zamířila ke stromu kde by si kořist mohla vychutnat. Chtěla zrovna přistát když se odněkud přiřítila jiná, mnohem mladší samice Darwinoptera a chytila mrtvolku do zubů.
Starší, původní samici to vytočilo, žádný mladý fracek jí jídlo krást nebude. Začaly se o kořist přetahovat. Mladá samice vzlétla a stará musela taky. Točily se v kruhu, v rámci možností vřískaly a tahaly se o savce. Najednou zatáhly obě naráz a kořist jim vypadla.

Gas procházel lesem opět hladový. Šel tímto směrem už nějakou dobu, slyšel totiž známý vřískot. Byl už hodně blízko když uviděl jak se na zem najednou sneslo něco hodně malého. Přišel k nálezu a očichal jej. Byl to malý savec, dobře se na jejich pamatoval ještě z dob úplného mládí když ho jimi krmila matka. Teď už jej něco tak drobného dávno nemohlo zasytit, ale lepší něco něž nic. Chytil mrtvolku do zubů a jediným polknutím jí pozřel. Pak se vydal dál.

Dvě samice Darwinoptera to celé pozorovaly z hořejší větve v poněkud trpké náladě. Starší samice se najednou probrala, pořádně klofla mladší sokyni do těla, narazila do ní a vydala rozhněvaný skřek. Mladá uletěla a postarší dáma seděla dál a sledovala Gase. Nakonec vzlétla a letěla za ním - v bezpečné vzdálenosti samozřejmě. Její mozek možná nebyl stavěný na nějaké složité výpočty, ale dobře věděla, že tahle velká masožravá zvířata po sobě nechávají maso a maso je dobré. Možná by z tohohle Gasosaura nakonec mohla ještě něco vytěžit…

No, jsem zvědav na vaše komentáře. Hlavně mě zajímá jak budete reagovat na zapojení samičky více do děje a tím pádem vytvoření takové důležitější postavy. Bylo to spontánní a docela se mi to líbí, ale kdyby jste chtěli, můžu se přizpůsobit.

Farmář nalezl kostru mamuta

10. října 2015 v 12:28 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
No, mám tady další dokonalý příklad toho jak důležité je mít v paleontologii pořádnou dávku štěstí, a ty nejzajímavější objevy často neučiní paleontologové sami, ale jen prostí občané. To se nedávno povedlo jednomu Michiganskému farmáři, Jamesi Bristlovi. Ten se totiž na svém pozemku chtěl spolu se svým kamarádem zbavit něčeho co oba považovali za sloupek starého plotu. Když se však dali do kopání jistili, že se vlastně jedná o nekompletní kostru mamuta srstnatého. Hned kontaktovali odborníky z nedaleké Michiganské univerzity. Paleontologové, kteří na místo brzy dorazili, začali ve čtvrtek neúnavně pracovat celý den a celou noc. Báli se totiž aby nebyl nález poškozen a navíc jim Bristle dal na vyproštění jen jeden den aby se nenarušil chod jeho farmy."Našli jsme nekompletní kostru mamuta srstnatého. Byl to dospělý jedinec, v době jeho smrti mu pravděpodobně bylo něco přes 40 let. Žil asi před 10 až 15 tisíci let," citovala agentura Reuters šéfa paleontologického oddělení univerzity Daniela Fishera. Konkrétně se nález skládal z několika žeber, celé hlavy i s kly a několik obratlů a lopatky. Zajímavé je to hlavně protože, se odborníci domnívají, že mamuta zabili lidé a bývalé jezírko ve, kterém byly pozůstatky nalezeny, sloužilo jako jakási "spižírna". Tomu nahrává i nález tři velkých kamenů, které měly prý mamuta ve vodě zatěžovat. V Michiganu bylo podle Fisheranalezeno už několik desítek mamutů a stovek mastodontů, ale jen málo z nich bylo tak dobře zachovalých jako ten, na kterého narazil Bristle.

Phlegethontia

7. října 2015 v 20:53 | Martinoraptor |  Prvohorní tvorové
No, po dlouhé době je tady další článek. Omlouvám se, že to tak trvalo, ale teď jak začala škola je velmi málo času, zvlášť zrovna v tento rok, který je pro mě dost důležitý.

Phlegethontia, zástupce skupiny lepospondylů, žijící zhruba na rozhraní doby Karbonské a Permské, asi před 300 až 295 miliony lety vyskytující se na území USA České republiky. Fosílie byly nalezeny okolo roku 1870, Edwardem Copem a v ČR pak Antonímen Fričem. Dnes jsou známy dva druhy: P. linearis, P. longissima. Stejně jako její blízký příbuzný Ophiderpeton měla i Plegethontia zcela hadí tvar těla a je tedy dost pravděpodobné, že se podobně jako hadi pohybovala. Dosahovala délky asi jednoho metru a nejspíš to byl velmi rychlý, zdatný a jaksi "kluzký" plavec, který se skvěle proplétal pravěkými bažinami karbonu a unikal větším, ale zavalitějším predátorům. Lebka - především zuby- jasně ukazují, že byla masožravá a lovila tedy nejspíš hmyz, drobné obojživelníky, ryby a možné nějaké ty malé plazy. Něco bližšího ohledně jejího života, obraně či rozmnožování je prakticky nemožné sehnat, ale osobně jsem jí během tvoření tohoto článku začal brát jako takový obojživelný model pro dnešní užovku obojkovou a když jí porovnáme s ní jsou si dost podobné (ani jedna se například nerada vzdaluje od vody, obě jsou zhruba stejně dlouhé, obě jsou nejspíš dost rychlé a mrštné, lebka Plegethontie se velice podobaly té hadí, prakticky úplně stejná kořist a možná i další podobnosti). Je tedy možné, že se chovaly dost podobně. Ačkoliv by Phlegethontia asi k zimnímu spánku neulehala, je možné, že se zavrtávala nebo hledala doupata v zemi kam se vracela na noc nebo třeba během živelných pohrom (časté požáry a bouře). Asi vás nepřekvapí, že se neobjevil v žádné knize nebo dokumentu, který jsem viděl, ale na Wikipedii by se dal najít jeho krátký popis a pak Ophiderpeton se objevil v knize Země před dinosaury a stejně jako on a mnoho dalších obojživelníků se ani Phlegethontia nedokázal přizpůsobit brutálním změnám na začátku Permu a vyhynul.