Červenec 2015

Bestie – Co nás zvířata mohou naučit o původu dobra a zla

30. července 2015 v 12:55 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Před pár dny jsem si z knihovny vypůjčil velice zajímavou knihu s názvem: Bestie - Co nás zvířata mohou naučit o původu dobra a zla. Autorem je Jeffrey Moussaieff Masson, americký spisovatel momentálně žijící na Novém Zélandu. Je autorem četných pojednání z oboru psychologie a etiky. Musím říct, že mě bohužel úplně nenapadá nejlepší způsob jak popsat o co tady jde takže opišu (ačkoliv ne slovo od slova) ..."prolog?" "Na planetě Zemi žijí dva svrchovaní predátoři, vybavení anatomicky nejsložitějším mozkem, jaky se v pozemské přírodě kdy vyvinul: člověk a kosatka drava. Jen ve 20. století jeden z druhů zabil na 200 milionů příslušníků svého druhu, druhý ani jednoho. Lidé se něším podstatně liší... Ve svých předešlých publikacích Jeffrey M. Masson odhalil, co se můžeme od zvířat dozvědět od naších emocích - například o lásce, spokojenosti nebo smutku. Zvířata nás však mohou poučit i o vzteku a agresivitě. V této knize Masson vysvětluje, že násilí, jak ho chápeme u volně žijícíh tvorů závisí především na úhlu pohledu. Projevy lidského nejpodlejšího chování spojujeme se zvířaty, "bestiemi" a sami sobě přisuzujeme vyšší morální hodnoty a podlehneme li naším zvířecím pudům přestáváme být lidmi. To je, ale omyl. Predátoři zabíjejí protože musí a býložravci většinou aby se ubránili predátorům. V celé zvířecí říši nenajdeme nic co by se třeba jen vzdáleně podobalo "zvěrstvům" jaká provozují lidé a v celé zvířecí historii nenajdeme věci jako krutost, války nebo dokonce mučení. Ve vé poutavé a fascinující knize očišťuje Masson "krvelačná" zvířata od mylných představ i dávných mýtů, jaké jsme je přisoudili, a nabízí nemilosrdné a přesvědčivé důkazy o ryze lidském sklonu k násilí a ukazuje, že jsou to ostatní zvířata kdo má právo dívat se na nás jako na bestie ačkoliv ne na všechny." V knize uvádí několik nanejvýš fasinujících příkladů chování i zvířat, která pokládáme za monstra, krokodýli i kosatky (každému z nich věnuje jednu kapitolu). Dále je zda zajímavá kapitola o šimpanzích a mnoho dalších... Dále pak uvdáí i citáty a výpovědi různých vědců a spisovatelů a kritizuje "zábavy" jako kohoutí nebo býčí zápasy a spoustu dalích věcí. Kniha je opravdu velmi zajímavá, ale je psaná trochu odborněji takže věk pod čtrnáct let bych asi nedoporučoval.





Těm co ještě nehlasovali připomínám nebo oznamuji, že na blogu je anketa o nejnebezpečnějšího hada a kdyby se ještě někdo chtěl zapojit je tady: http://martinoraptor.blog.cz/1506/nejnebezpecnejsi-hadi-sveta-anketa

Gasosaurus

25. července 2015 v 12:47 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů
Gasosaurus (neboli "plynový ještěr") byl čínský theropod. Popsali jej pánové Dong a Tang v roce1985. Své jméno dostal podlé čínské, plynárenské společnosti jejichž pracovníci jako první objevili pozůstatky tvora. Bohužel je však objevili tím nejnevhodnějším způsobem, dynamitem. Následkem toho nejsou kosti v nejlepším stavu. Mnohé byly zničeny a další se vůbec nenašly. Stáří nalezených kostí však se však odhaduje asi na dobu před 164 miliony lety, tedy asi z polovinu období Jury. Tím se Gasosaurus řadí mezi jedny z prvních nepochybných zástupců skupiny Tetanurae ( což jsou, podle jedné definice: "Všichni teropodi blíže příbuzní ptákům než rodu Ceratosaurus"). Z nedostatku fosilního materiálu vlastně nikdo přesně nemůže říct jak Gasosaurus opravdu vypadal nebo jak byl velký, ale předpokládá se, že měl něco kolem 4 až 6 metrů na délku a vážil asi půl tuny. O mnoho víc se toho už s určitostí o Gasosaurovi říct nedá. Nejenže není moc kostí, ale hlavně chybí jedna z nejdůležitějších části - hlava. Ta může paleontologům o celkovém vzhledu a chování zvířete prozradit opravdu hodně. Protože však mnohé důležité aspekty kostry chybějí je většina rekonstrukcí Gasosaura jen odhad a většinou je odvozen od jiných dinosaurů. Nejčastěji se srovnává s Coelurosaurem a Megalosaurem. Dokonce se diskutovalo i o tom, že by Gasosaurus mohl být ve skutečnosti rod Kaijiangosaurus. Holtz však později (v roce 2000) zjistil, že se jedná spíš o bazálního zástupce skupiny Coelurosauria a později (v roce 2004) zase navrhnul, že by to mohl být bazální zástupce carnosaurů. Je dokonce možné, že se jedná o společného předka obou skupin, ale bez nalezení dalších vzorků si tím jistý asi nikdo nikdy nebude.



Vyhodnocení Prázdninové soutěže 2015

13. července 2015 v 14:22 | Martinoraptor |  Soutěže
Je tady vyhodnocení další soutěže. Musím říct, že mi otázky nepřišly nějak extra těžké a to "obrovské množství" soutěžících tedy dopadlo velmi dobře. Nebudu vás dál napínat zbytečným textem a tady už jsou výsledky:

Dinosaurss měl opět všechno bez chyby a z podrobnost jeho odpovědi u otázky číslo čtyři jsem se ještě něco dozvěděl. Ty jsi chtěl na diplom nějakého pravěkého žraloka tak jsem ti vybral tohoto Helicopriona, doufám, že budeš spokojen.

Na druhům místě je HAAS se ztrátou pouze jednoho bodu u otázky číslo sedm. Byl jsi blízko, ale je to Cretoxyrhina. Tvá odpověď u devítky byla trochu "široká", ale v jistém směru vlastně přesnější než jednoznačné ano nebo ne, jak jsi sám řekl: "podle jedné teorie". Na diplom jsi chtěl něco z Permu a tak jsem vybral tenhle hezký obrázek.

Hallucigenia spatřila 21. století

8. července 2015 v 6:27 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Možná znáte pravěké stvoření pocházející z Kambria s názvem Hallucigenia. Stejně jako mnoho ostatních kambrických tvorů byla Hallucigenia dost prapodivné zvířátko. Dosahovala délky jen asi tří centimetrů a vypadala vlastně jako takový červ nebo váleček, kterému ze zad trčí několik ostnů a do stran se mu rozbíhá sedm párů dlouhých tenkých nohou (nejprve byl vlastně chudák vzhůru nohama). Vědci o ní však až donedávna stále věděli relativně málo, nejdůležitější část tvora, která většinou prozradí nejvíc, hlava, totiž chyběla a vědci tedy nebyli schopni přesně určit jak vlastně tvor vypadal. Nedávno však byla nalezena i ta. Povedený nález se uskutečnil v Kanadě. Vědci tam nalezli těla i s hlavou ve tvaru lžičky. "Když jsme je položili pod mikroskop, potěšil nás nejen objev páru očí, ale i polokruhového úsměvu pod nimi. Jako by se ta fosilie na nás šklebila," popsal Martin Smith z cambridgeské univerzity. Svými zuby, umístěnými v kruhu od čelisti až po žaludek si Hallucigenia nejspíš posunovala potravu. Nález hlavy Hallucigenie je rozhodně zajímavý a vědci doufají, že pomůže osvětlit další tajemství vzniku pradávných kambrických živočichů. Tady stránka ze, které jsem čerpal i s pěkným videem: http://www.novinky.cz/veda-skoly/373413-bizarni-morske-stvoreni-poprve-ukazalo-svou-tvar.html


Osobně se mi takhle Hallucigenia moc líbí. Pokud jste ještě nehlasovali tak tady je anketa o hadech na mém blogu: http://martinoraptor.blog.cz/1506/nejnebezpecnejsi-hadi-sveta-anketa

Ornithocheirus

3. července 2015 v 20:38 | Martinoraptor |  Ptakoještěři - giganti oblohy
Ornithocheirus (což zhruba znamená "ptačí ruka" ) je dalším známým pterosaurem a to hlavně díky dokumentu Putování s dinosaury, ve kterém však nebyl ztvárněn zrovna realisticky. Ačkoliv bylo rozhodně působivé sledovat obra s rozpětím 12 metrů jak plachtí vysoko nad pravěkou Evropou a Jižní Amerikou (fosílie se našly konkrétně v Anglii a Brazílii, ale Ornithocheirus si z hranicemi budoucích států hlavu asi nelámal), tak opravdová zvířata by jste takhle vidět nemohli. Jednak samozřejmě protože žili asi před 110 miliony lety a jednak protože ve skutečnosti měl Ornithocheirus maximální rozpětí křídel jen asi 5 metrů a patřil tak spíše mezi středně velké ptakoještěry. Nejzajímavější části na pterosaurovi byla asi hlava, především hlavně zobák. Ten byl rovný, ozubený a na konci se zužoval do špičky. Zuby byly také vertikálně posazené a nečněly ven jak tomu bylo u některých dřívějších druhů, byly však stejně efektivním nástrojem k chytání ryb, kterými se Ornithocheirus nejspíš živil. Zajímavou věcí na tomto druhu byl jakýsi hřeben na konci zobáku čímž se odlišoval od ostatních pterosaurů. Dnes už známe více ptakoještěrů s takovýmto hřebenem, ale Ornithocheirus byl první nalezený, jmenuje se po něm i celá čeleď ornithocheiridae, jejichž zástupci se vyznačovali právě takovým hřebenem na konci zobáku a dost podobným chrupem. Během let byl Ornithocheirus bohužel často zaměňován s různými ze svých příbuzných (jako v dříve zmíněném Putování s dinosaury, tam to byl spíš Tropeognathus) což vedlo k mnoha zmatkům. Přesto však je tenhle tvor pro mě asi největším symbolem pterosaurů a rozhodně patří mezi mé oblíbené létající plazy.