Květen 2015

Nejnebezpečnější hadi světa 3. část

31. května 2015 v 11:29 | Martinoraptor |  Projekty
4. Křovinář sametový je rozhodně jeden z nejnebezpečnějších hadů Jižní Ameriky a v některých oblastech jde o nejhoršího hada s největším počtem smrtelných uštknutí. Může dorůstat 150cm. Jeho zbarvení je světle hnědé až šedé s tmavě hnědými až černými skvrnami, pruhy nebo mřížkou. Je to převážně noční druh a den tráví zahrabaný v listí odkud v noci vyrážejí za potravou. Tou se stávají především hlodavci a plazi (mláďata případně ještě žáby a menší hady). Jeho jed rozkládá červené krvinky a pro zasaženého končí téměř vždy smrtelně. V případě přežití pak většinou dochází k úplné devastaci končetiny nebo části těla, která pak musí být amputována. (to vše samozřejmě pokud se včas nepodá protijed). Pro svůj výskyt na plantážích je jedním z nejnebezpečnějších hadů Ameriky.

3.Mamba černá,často označována jako nejnebezpečnější had světa pro svou agresivitu a lehce "děsivý" vzhled když otevře tlamu a odhalí tak její černý vnitřek. Zbarvení samotného hada je různé a může být žlutozelené až bronzově šedé u jinak. Jedná se také o největšího jedovatého afrického hada a obvykle dorůstá délky až 2,5 metru (vzácně pak dokonce délky i 4,5 metru). Mamba je teritoriální had a pokud se cítí ohrožena může být celkem agresivní - zvláště je - li nebezpečí před jejím vlastním doupětem. V případě, že chce zaútočit zvedne se a zaoblí záda, dospělí jedinci se tak mohou podívat člověku do očí, otevře u toho tlamu aby odhalila dříve zmíněný, inkoustově černý vnitřek a výhružně syčí. Pokud si ani po tom nedáte "čelem vzad" následuje jedno nebo rovnou série jedovatých kousnutí. To všechno se však děje opravdu jen v případě, že mamba nemá kudy uniknout. Jinak raději využije své rychlosti a tenkého těla a před člověkem prostě uteče. To však neplatí v případě ptáků, malých savců atd. Jed tohoto druhu je silně toxický a úmrtnost je takřka 100%. Musím, ale říct, že mambu mám velice rád a trochu mi vadí jak jí lidé křivdí (většina si totiž myslí, že je to brutální had s útočnou povahou).


2. Taipan (myslím oba druhy - t. velký i t.menší) je rozhodně velmi zajímavý a relativně nebezpečný had a někteří se možná podiví proč jako nejjedovatější had planety není na prvním místě. Je to tím, že ačkoliv je jeho jed dostatečně silný aby jedním kousnutím zabil hned několik lidí (někde jsem dokonce četl, že jeden z druhů má teoreticky dost síly hned 70 lidí) je faktem, že taipan velký to nikdy neudělá. Nejenže je to ironicky jeden z nejmírumilovnějších hadů na celé planetě, ale navíc žije na místech kde se lidé jen málokdy vydávají jinak než v nějakém dopravním prostředku (konkrétně teda v australských, vyprahlých krajinách) takže těch pár uštknutí, které má na svědomí byly zapříčiněny spíše během odchytu nebo třeba při chovu někde v zoo a jen málo z nich ve volné přírodě. Nejjedovatějším hadem je taipan menší (nebo útočný). Ten je sice trochu agresivnější než jeho velký příbuzný nicméně nalézt se dá ještě hůř a nepovedlo se mi přijít na žádnou zprávu o tom, že by kdy někoho uštknul. Jen neuvěřitelná síla jeho jedu se, kterým člověka zabije velice rychle ho staví tak vysoko na žebříčku.

Doufám, že se vám další díl mého žebříčku líbil. Příští díl už vyhlásíme podle mě nejnebezpečnějšího hada a tak mě napadlo, že by jste mohli hlasovat o to kdo to bude. Schválně mi do 20. června pište koho by jste tam chtěli vidět, já vytvořím anketu a až bude mít jeden z hadů, řekněme deset hlasů půjde na první místo. Pokud se nic neobjeví…no…mám svého favorita tak tam půjde on…Mrkající

Prehistorický park: Očima Deinosucha (3/4)

19. května 2015 v 20:00 | Martinoraptor |  Příběhy
Samice obrovského pravěkého krokodýla ležela na bílé písečné pláži, na břehu sladkovodního jezera a s plným břichem sledovala hru, která se před ní chystala. Hru o život, nebo možná hladové hry, jak chcete vy. Každopádně jednu stranu tvořilo stádo velkých, ale na souši dostatečně hbitých býložravců s výraznou ozdobou na hlavě - Parasaurolophové - jenž nemá ponětí kdy udeří strana druhá. Tu tvořilo pět nebo šest gigantických zabijáckých strojů skrytých pod hladinou jezera. Samice čekala a pozorovala opačný břeh. Chvíli se nic nedělo a pak si všimla, že jeden mladší Parasaurolophus se oddělil od stáda a byl prakticky nechráněný. Instinkt lovce samici říkal, že tohle je ta prává, relativně malá kořist. Mladý Parasaurolophus se chvíli bavil na pláži až pak dostal žízeň a přišel blíž k vodě. Vůbec se nerozhlížel zda někde není predátor, byl dost neopatrný. Chvíli pil a pak, jako rána z čistého nebe, z vody něco velkého vyrazilo. Všude stříkala voda a po hladině se rozléhal nářek mladého Parasaurolopha. K němu se přidalo bučení dospělých jedinců, kteří se polekaně zvedali na zadní nohy a co nejrychleji se stahovali dál od jezera a od zápasícího klubka na mělčině. Deinosuchus nedělal dlouhý výstup. Hned jak se trochu zorientoval pořádně zatáhnul vzad a nekompromisně táhnul mladého hadosaura do vody - ten neměl šanci ačkoliv bojoval udatně.Deinosuchus i dinosaurus se ještě chvíli plácali ve vodě než se ponořili pod hladinu. Deinosuchus teď bude chvíli držet Paasaurolopha pod vodou ostatním Deinosuchům, kteří z něj budou otáčením rvát kousky masa a pak ho někdo vystřídá. Samice byla ještě stále plná tak jí samotná hostina moc nezajímala. Náhodou se ovšem objevilo něco co jí zajímalo. Poblíž ní se ní si totiž na jednom ze stromů všimla malého černobílého opeřeného zvířete s výrazným, červeným zobákem. Samice vydala lehké zasyčení a přesunula se k velkému plochému kameni hned vedle velkého keře, uvolnila se a otevřela tlamu. Ptáček ze stromu, který jí už nějakou dobu pozoroval, se zvedl ze stromu, zakroužil nad samicí a přistál před její obrovskou čelistí. Opatrně skočil do smrtící gilotiny a svým zobákem začal vyklovávat kousíčky masa, zachycené mezi zuby během žraní zachytily. Samici to v tlamě lechtalo a jisté malé nutkání čelisti sklapnout, ale držela je otevřené a malý pták pokračoval (relativně v bezpečí) ve své práci. Po pečlivém vyčištění chrupu se samice odplazila z "ordinace" čistícího ptáka a nějakou dobu se ještě chladila a sem tam se proháněla pod vodou. Zbytek dne se však nestalo nic zvláštního. Stádo Parasaurolophů se ještě rychle napilo a pak už raději vyrazilo - nechtělo přijít ještě o dalšího člena.
Když se setmělo vylezla samice opět na své místo a klidně usnula.
Druhý den ráno se probudila trochu dřív než většinou a brzy pochopila proč. Na druhé straně jezera se něco dělo. Podle hlasitého troubení, řevu a pachu se jednalo o lov. Několik Albertosaurů a jeden Parasaurolophus. Když se rozhlédla zjistila, že ostatní Deinosuchové se s vidinou snadné kořisti o souboj taky zajímali.Albertosauři na druhé sranězatéím obklíčili Parasaurolopha, který teď couval do vody. Jeden Albertosaurus vyrazil, ale Parasaurolophus mu nějak srazil hlavu stranou. Odkryl se tak z druhé straně a druhý Albertosaurus zaryl své tesáky do krku bezmocného zvířete. Další dva Albertosauři se do býložravce také zakousli a strhli jej do vody, která se zbarvila do ruda. To už bylo na Deinosuchy moc a někteří, včetně naší samice, se vrhli do vody a plavali na opačnou stranu jezera. Parasaurolophus sebou ještě chvíli házel a pak pohyb ustal. Dinosauři jej vytáhli dál na souš a začali hodovat. Moc si z hostiny, ale neužili, Deinosuchové dorazili a dožadovali se jídla…

Moa - nalo

7. května 2015 v 13:06 | Martinoraptor |  Čtvrtohorní tvorové
Moa - nalo (doslovně to znamená "ztracený kur domácí" a občas bývá také označován jako "havajská super kachna") byl prapodivný, býložravý pták výrazně připomínající husu. Na Zemi žil během Pleistocénu a Holocénu a jeho vyhynutí není žádná záhada. Když totiž přišli první obyvatele havajských ostrovů začali bohužel Moa - nalo lovit až do jejich úplného vyhubení. Když pak později na ostrovy dostali i první Evropané byli tito ptáci již zcela pryč a nikdo z Evropy tohoto ptáka nikdy nespatřil živého, nalezeno bylo jen velké množství jejich kostí. Není ani záhadou proč lidé tohoto ptáka lovili. Byla to vlastně taková husa. Nevím jistě jak velká opravdu byla, ale porovnáním váhy s dnešními druhy se celkem shoduje s husou divokou takže si můžete udělat představu podle toho. Stejně jako další pták jenž doplatil na příchod lidí - dodo - byl Moa - nalo navíc i nelétavý, těžký a pomalý druh takže se před lidmi neměl jak se účinně bránit (na ostrovech kde žil neměli zřejmě přirozené nepřátele takže se u něj žádná obrana nevyvinula. Jediná možná zbraň se vyvinula u druhu Chelychelynechen quassus na ostrově Kauai. Ti totiž měli neobvykle stavěný zobák připomínající spíš čelist želvy než zobák ptáka, ale proti mnohem větším protivníkům by ani tohle neobstálo. Pozitivum je, že se uchovalo velké množství DNA. Když jej paleontologové porovnali s dnešními ptáky čekalo je překvapení. Ačkoliv Moa - nalo nejvíce připomíná husu jedná se opravdu o kachnu a jejím nejbližším příbuzným je kachna proužkovaná.