Březen 2015

Nejnebezpečnější hadi světa

30. března 2015 v 18:40 | Martinoraptor |  Projekty
Toto je takové oznámení na projekt, který se brzy pokusím rozjet. Bude to vlastně žebříček deseti hadů, kteří jsou podle mě nejnebezpečnější ze všech. V žebříčku budu brát vpota jak jedovatost tak počet kousnutí, agresi hada i jeho výskyt. Proto je mi tedy jasné, že s mým umístněním asi nebudou všichni souhlasit - ono to ani tak nejde udělat. Do komentářů mi můžete psát návrhy na hady, které by jste tam chtěli vidět a já se na ně můžu podívat a posoudit jestli je tam zařadím nebo ne.

Nalezen čínský drak

24. března 2015 v 19:19 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Nedávno byl oznámen nález nového čínského sauropoda ze skupiny mamenchisaurů. Nalezen byl partou čínských vesničanů ve městě Čchi - ťiang už docela dávno (zdá se mi už kolem 2006). Vesničané tam tehdy kopali jámu pro nový rybník, ale vykopali něco mnohem cennějšího. Perfektně zachovalý exemplář neznámého druhu dinosaura. Nález oznámili a vědci z kanadské univerzity v Albertě je potom několik let zkoumali. Dinosaurus dosahoval délky asi 15 metrů a jeho extrémně dlouhý krk tvořil asi 7 metrů. V kohoutku měl tak 3 metry. Přestože v poměru k tělu byl jeho krk opravdu gigantický, díky odlehčené páteři nebyl nejspíš vůbec tak těžký a sauropod určitě neměl problém s jeho zvednutím. Stavba obratlů navíc ukazuje, že krkem mohl pohybovat pouze nahoru a dolů, nikoliv do stran. Stáří kostry se odhaduje na 160 milionů let, na období svrchní jury. Své jméno dostal podle čínského draka (pozor ať se při výslovnosti nekousnete do jazyka - mě se to poprvé málem povedlo Usmívající se) Qijianglong guokr. Bájná nestvůra měla velkou hlavu a dlouhý krk, stejně jako dinosaurus, a její zrod se nejspíš zakládá na nález mamenchisaurů, občas možná i přímo tohoto druhu.

Sordes

21. března 2015 v 9:07 | Martinoraptor |  Ptakoještěři - giganti oblohy
Mé dosavadní články do této rubriky ( ačkoliv jich teda zatím moc nebylo) se zabývaly pouze známějšími ptakoještěry. Tentokrát se podíváme na něco trochu méně popisovaného, ptakoještěra se zvláštním jménem, jenž lze vyložit všelijak. Z latiny je Sordes "špindíra". Známý je také jako chlupatý ďábel a dost možná, že jeho jméno má co dělat se starými démony domorodých kmenů. S délkou těla několik málo desítek centimetrů a rozpětím křídel asi 63cm (což opravdu není mnoho) určitě nepatřil mezi obry oblohy. Krk měl krátký a čelisti se "proměnily" v rovněž krátký ,zobák. Zuby se uvnitř samozřejmě křížily. Na asi osmicentimetrové lebce drobného tvorečka, nebyl nejspíš žádný hřeben, což ale ještě zdůrazňovalo už tak obrovské oči. Dlouhý ocas tvořil asi polovinu jeho celkové délky. Nepochybně zajímavé na něm bylo to, že byl opravdu ochlupený. Kvůli čemuž se znovu rozproudila debata na téma teplokrevnosti ptakoještěrů. Je totiž jedním z prvních ptakoještěrů o němž se ví, že měl, takové chmýří ba dokonce chlupy. Co se týče Sordesova života, nepodařilo se mi toho o něm příliš zjistit, ale vzhledem k jeho velikosti bych hádal, že snad žil ve velkých koloniích a vzhledem k jeho velkým očím mohli ptakoještěři preferovat noční způsob života a lovu což by přinášelo určité výhody v otázce bezpečnosti. V potravě nebyli Sordesové vybíraví a s velkým nadšením se vrhali na hmyz, malé druhy ryb, mršiny všech druhů, chutí i velikostí a možná i některé obzvláště malé druhy savců. Ten kdo se v pterosaurech alespoň trochu vyzná už nejspíš z výše uvedených bodů usoudil, že Sordes - stejně jako třeba Rhamphorhynchus - byl ještě bazální ptakoještěr. Žil v pozdní Juře (tj. asi před 155,5 miliony lety) někde zhruba na území dnešního Kazachstánu, kde jej v 60. letech 20. století nalezla (pravděpodobně ruská) expedice a během roku 1971 jej vědecky popsal ruský paleontolog a expert na pterosaury AleksandrGrigorevichSharov. Dodnes je známý pouze jediný druh a to S. pilosus. Neznám sice žádný dokument ani film, kde by byl malý pterosaurus k vidění, ale když se řekne "Sordes", osobně si vybavím dravé hejno "piraních" Anurognathů z britského televizního seriálu Pravěk útočí. Přímo Sordesův, dle mého vtipný popis, je však k nalezení v knize "Jak chovat dinosaury."

Prehistorický park: Očima Deinosucha (2/4)

15. března 2015 v 16:42 | Martinoraptor |  Příběhy ze světa pravěku
Samice obřího pravěkého krokodýla poklidně a pomalu plavala proti proudu řeky. Ta sice nebyla příliš dravá, ale obří predátor byl zrovna dostatečně nažraný a nikam nespěchal a tak jen líně mával ocasem ze strany na stranu. Občas se kolem obřího trupu mihlo několik pestrobarevných rybek a hned zase rychle zmizelo. Samice se po nich občas instinktivně ohnala ale nikdy žádnou nechytila - a vlastně ani nechtěla. Náhle si ale - asi 20 metrů před sebou - všimla nového živočicha, kterého ještě nikdy předtím neviděla a ačkoliv trochu připomínal ty želvy Archelony, které občas byly k viděni trochu dál na moři, určitě to nebyla jedna z nich. Na řece ještě nikdy žádnou z těch želv neviděla, krom toho nějak tomu chyběly ploutve, hlava a krunýř měl jiný tvar. I tak ale stálo zato to prozkoumat - však taky nic krom jiného Deinosucha (o čem věděla) jí tady nemohlo ohrozit a tohle Deinosuchu určitě nebyl. Samice se z části vynořila a pomalu se začala přibližovat k té podivné "želvě". Až teď když měla oči a čenich nad vodou si samice všimla několika dalších detailů.Jako například barvy, která pod vodou nebyla tak zřetelně viditelná. Samice rovněž neviděla žádný otvor kam by ten podivný živočich mohl schovat hlavu ,případně ploutve.Hlavně ale zaregistrovala podivného tvora na zádech té "želvy". Nejspíš se jednalo o nějakého mrchožroutského savce. Tady u moře jich sice moc není, ale i tak - ten jejich pach se velmi liší od všeho ostatního ,co se tady
dá nalézt. Tenhle savec byl obzvláště jiný. Nepřipomínal nic co by tahle samice kdy viděla. Byl poměrně velký - asi 1,8 metrů vysoký. Proti její délce to sice nebylo nic, ale i přesto ve srovnání s těmi malými krysami, které měří asi jako její zub je to úctyhodné. Zajímavé bylo, že byl praktický bez srsti a rozhodně měl velmi obratné přední - nebo spíš horní končetiny. Samice švihla ocasem a plula směrem k želvě - nebo co to bylo. Dvounohý tvor na krunýři už si jí taky všimnul a přesunul se dál od ní - ačkoliv lehnout si na záda je podle ní v této situaci dost podivná a velmi bezbranná pozice.I když,kdo ví… Samice klidně připlula ke krunýři a zakousla se do něj. To co následovalo rozhodně nečekala. Její zuby masem neprojely. Celé se to vlastně tak nějak zmáčklo a zuby pohřbilo v sobě. Krom toho ,ta hmota rozhodně nebyla maso a jestli ano, tak teda rozhodně ne chutné. Samice vyhodnotila útok jako zbytečný, otevřela čelist, potopila se pod hladinu a ještě do té odporné věci tvrdě udeřila ocasem. Pak už plavala dál proti proudu do zátoky a na tuto podivnou příhodu brzy zapomněla. Zátoka bylo krásné místo s plážemi, teplým sluncem, kde se stále slunili nějací Deinosuchové, spoustou sladké vody - skvělé místo k línému plavání i útoky ze zálohy - a taky nějaké té vegetace na březích. Toto místo bylo skvělé i z toho důvodu, že sem často chodili hadrosauoridní dinosauři ,aby se napili. Zkrátka pro Deinosuchy ideální místo k životu. Samice doplavala k jedné z písčitých pláží a vylezla na bílý, teplý písek a vyhřívala se. Vzadu za sebou slyšela ,jak se v lese honí párek Troodonu, ale ani se neotočila. Místo toho otevřela tlamu a ochlazovala si tak hlavu zatímco zbytek těla se krásně prohříval. Samici se brzy začalo chtít spát ,když v tom jí z ospalosti vyrušilo charakteristické zatroubení. Na opačném břehu se objevilo stádo Parasaurolophů ,aby zahnalo žízeň a někteří Deinosuchové vedle samice na to okamžitě zareagovali ponořením se do vody a plavali směrem ke stádu...