Únor 2015

Hlášení

23. února 2015 v 20:20 | Martinoraptor
Pánové a dámy, obávám se, že s blogem je na nějakou dobu konec. Všechny články a příběhy, které jsem měl rozepsané nebo dopsané a čekali na publikaci, vlastně všechno důležité co jsem si chtěl uchovat v případě, že by mi počítač klekl a byla nuná přeinstalace jsem měl na flash disku a obávám se taky, že po zběsilém řádění antiviru v mém počítači zmizelo nejen vše z toho flash disku, ale i moje jediná kopie na pevném disku - nevím proč, s určitostí mohu říct, že ve svých vlastních prezentacích (články si dělám v PowerPointu) žádné viry nemám. Zkusím to ještě obnovit, ale pokud se to nepovede nemám momentálně náladu na to něco psát znova, takže asi nastává ještě větší přestávká než je teď zvykem. Není to konec definitvní. Samozřejmě sem budu koukat a možná i vylepšovat desing, pokud by vás něco zajímalo můžete to psát sem nebo do zpráv autorovi.
http://www.forbiddenplanet.co.uk/blog/2010/even-a-dinosaur-can-cry/

Giganotosaurus

21. února 2015 v 11:26 | Martinoraptor |  Druhohorní tvorové
Giganotosaurus jak jistě poznáte ze jména je opravdu velký dinosaurus. Ve skutečnosti - pokud mi tedy nic důležitého neuniklo - v současné době je Giganotosaurus carolinii (gigantický Caroliniho jižní ještěr) třetím největším masožravým dinosaurem a tím pádem i třetím největším, suchozemským predátorem v historii planety (chudák T -Rex - ten je teď někde v nedohlednu). Na délku tento gigant měřil 12,5 - 14 metrů, vysoký byl asi 4 metry a vážit mohl 6 - 8 tun(ačkoliv některé odhady se pohybují kolem 15 tun) a i přes tuto váhu byl schopen vyvinout rychlost 50km/h. Lebka Giganotosaura byla asi 1,6 metrů dlouhá a čelisti obří čelisti plné zubů byly o něco delší než u T- Rexe (ačkoliv byly zřejmě schopny vyvinout menší stisk). Podle toho taky ty čelisti vypadají - Tyranosaurova je mohutná, schopná vyvinout ohromný stisk a vydržet silné nárazy ze zmítající se kořisti. Giganotosaurus, přišel čelisti odvedly svou práci rychle on se klidně najedl, ale pochybuji, že dokázal například drtit kosti nebo získat nějakou potravu z více kostěných části těla, nejspíš šel hlavně po hrudníku a zbytek nechával mrchožroutům. Největší části mozku bylo bezpochyby čichového ústrojí a tento druh měl tedy velice citlivý čich. Mozek jako takový byl, ale celkem malý, Giganotosaurus byl zřejmě poněkud hloupější než T- Rex. Přední končetiny byly, ale naopak trochu delší a celkově lepší než u Tyranosaurů, především měly například tři, nejspíš celkem ohebné prsty zakončené obřími noži na steaky. Za svého života se jistě pohyboval na území dnešní Argentiny a možná i na ostatních částech Jižní Ameriky, asi před 100 - 97 miliony lety a je dost pravděpodobné, že tyto dinosauři se pohybovali a žili ve smečkách. Často zřejmě lovili různé hadrosauroidní dinosaury, ale Argentina byla i zemí obřích Argentinosaurů a dalších velkých sauropodů (minulý rok byl třeba popsán nový druh Dreadnoughtusschrani), takže ti se také mohli stávat kořistí smečky obřích lovců ( ačkoliv samotný Giganotosaurus by určitě neměl šanci). Je to taky jedná z výhod lovu a života ve smečce. První zkamenělina Giganotosaura byla nalezena někdy kolem roku 1993 amatérským sběratelem zkamenělin Rubénem Dariem Carolinim (odtud také jeho druhové jméno). Krom muzeí a knih je Giganotosaurus k vidění třeba v dokumentu BBC Putování s dinosaury speciál: Země obrů kde se pokusil sežrat Nigela Marvena- ten měl naštěstí jeep - a pak celá smečka ulovila Argentinosaura. A pak třeba v populárním britském seriálu Pravěk útočí kde naopak sežral Nigela Marvena (neměl jeep) a způsobil hlavním postavám pár nemilých situací. Ačkoliv byl Giganotosaurus opravdu úctyhodným zabijákem vládnul Argentině pouze 3 miliony let a pak prostě zmizel...




Lev americký

11. února 2015 v 18:59 | Martinoraptor |  Čtvrtohorní tvorové
Lev americký (Panthera leo atrox) je vymřelá kočkovitá šelma z období staršího Pleistocénu. Poprvé byl popsán JosephemLeidym v roce 1853 a od té doby se nalezlo mnoho dalších kostí. Tento druh byl jeden z největších poddruhů lva všech dob a je znám z mnoha desítek fosílií nalezených v úžasném nalezišti La Brea Tar Pits ( pro paleontology legendární asfaltová jezírka v Los Angeles v Kalifornii). V této lokalitě se nalezly stovky fosílií pocházející z doby ledové, především tedy predátorů (mezi nejznámější patří například skvělé zkameněliny Smilodonů) což celou věc dělá snad ještě zajímavější (protože na jednoho masožravce obvykle připadá spousta býložravců a jejich zkameněliny jsou tedy vzácnější). V La Breabyla nalezena i stovka fosílií patřící právě americkému lvu a toto zvíře je tedy vědcům dost známé. Zajímavé, ale je, že fosílie lva jsou v La Brea vzácnější než fosílie Smilodonů - což může znamenat buď rozdíl ve způsobu obživy, rozmístění po kontinentu nebo inteligenci těchto predátorů. Oba druhy byly každopádně původně severoamerické, ale později se v rámci "velké americké výměny" přes Panamu rozšířili i do některých oblastí Jižní Ameriky. Jižně od Aljašky se lev poprvé vyskytoval už před poslední dobou ledovou. Potom se rozšířil až do Peru, ačkoliv chyběl na východě Severní Ameriky. Tento druh byl asi o třetinu větší než dnes žijící lev, zato se však s délkou těla 1,6 - 2,5 metru a hmotností asi 300kg celkem podobal tygru ussurijskému než-li lvu. Lev americký se od toho dnešního afrického taky dost lišil vzhledově: Byl jednobarevný a hlavním rozdílným rysem bylo, že ani samci zřejmě neměli hřívu (což se předpokládá také u lva jeskynního) a pokud měli tak jen velmi řídkou - dalo by se říct, že tedy vypadali spíš jako hodně velká lvice.Tento poddruh s největší pravděpodobností používal jeskyně a pukliny jako úkryty. Byl ale menší než jeho současník a potravní konkurent, známý medvěd krátkočelý (Arctodussimus) - asi největším severoamerickým masožravcem své doby. Lev americký vymřel, stejně jako mnoho dalších velkých savců na konci pleistocénu, asi před 10 000 lety, což já osobně považuji za velkou škodu. Tento druh totiž patří mezi jednoho z mých nejoblíbenějších pravěkých tvorů. Do té doby byl lev americký jedním z hojných savců v rámci pleistocénní megafauny. Velice pěkně jsme ho mohli vidět například v jedné z částí dokumentárního seriálu Jurassic fight club.




Evoluce paleontologie 8.část: Užitečné horniny

4. února 2015 v 21:29 | Martinoraptor |  Projekty
Jak být paleontologem? Především to chce vystudovat, ale to by byla moc krátká část. V předchozích částech jsem se zaměřoval hlavně na tom jak paleontologové objevili první zvířata, přišli na to, že všechny organismy tady jen tak nejsou, ale vyvinuly se z těch co tady žily před miliony lety. Zmínil jsem se o několika významných vědcích v tomto oboru. Ještě jsem se, ale ani slovem nezmínil jak pracovali. Přirozeně jim to ze začátku moc nešlo, počátkem neměli tolik propracovaných metod a vyspělého vybavení, které se jistě hodí. Neměli ani zkušenosti. Opravdu nejsem paleontolog a v praxi netuším jak hledat a vykopávat pravěké tvory. Chce to, ale určitě velkou znalost hornin, které jsou nebo naopak nejsou vhodné k hledání zkamenělin:

-Magmatické horniny (vyvřelé), jako třeba žula, vznikají krystalizací z a při jejich erupci pak prudce vystřelí ven a zapálí les. Je naprosto zbytečné hledat v nich jakékoliv fosílie. Jediná šance je, že sopečný popel nebo chladnoucí láva polapí živočicha na útěku, kteří nakonec zkamení.
-Sedimentární horniny (neboli usazené) jsou úžasným zdrojem zkamenělin. Zvířata uhynou a kvůli přírodním faktorům - jako třeba déšť nebo vítr - je mrtvé tělo pokryto nánosem bahna nebo písku. Postupným stlačením se přemění v kámen a mrtvé tělo zůstane zachováno. Jedním z nejznámějším příkladů je asi allosaurus "Big al", ale tipnu si, že přinejmenším 90% všech fosilií pochází z kamenů jako pískovec, vápenec a křída - těmito horninami se budeme ještě zabývat.
-Metamorfované horniny (přeměněné) byly původně taky magmatické nebo sedimentární, ale při sopečných činnostech se zahřály. Výsledkem je tvrdá hornina jako například břidlice, všechny fosílie, které uvnitř byly se během zahřívání spálily a je tedy naprosto zbytečné něco takového hledat.
-Vrstvy sedimentárních hornin - Sedimentární horniny jsou nejen skvělým zdrojem zkamenělin, ale zároveň je to i jakási časová mapa. Protože se tvoří po vrstvách je to zároveň i jakási časová mapa ačkoliv v ní musíte umět číst. Hlavní princip, ale je, že čím níž tím starší vrstva většinou je. Úplně nahoře naleznete věci z nedávné doby, ale čím hlouběji se dostanete tím jsou zkameněliny starší. První paleontologové si uvědomili, že se tak dá určit, kteří dinosauři žili spolu a jak staří jsou. Je pravda, že tato strategie má slabinu, pokud se vrstvy horniny poruší nebo vykopou tak najednou bojuje Arsinoitherium s Allosaurem ani neví jak. Dnešní paleontologové tedy přešli k ještě přesnější metodě, každá vrstva horniny totiž obsahuje jiné množství radioaktivity - samozřejmě mírné. Vědci radioktivitu změří a tak určí s přesností na miliony let kdy živočich žil. Já vím, zní to trochu neurčitě, ale ze 4 miliard let je přesné víc než dost. Tím bych to pro tento díl uzavřel. V příštím a nejspíš i posledním díle se pokusím popsat několik oblíbených paleontologických metod - samozřejmě jen za předpokladu, že se mi povede získat dost informací aby to vůbec mělo cenu psát.

Doufám, že vám tato část něco dalo, neslibuji kdy nebo jestli vůbec bude další a možná poslední část.