Prehistorický park: Očima Deinosucha (1/4)

17. ledna 2015 v 9:57 | Martinoraptor |  Příběhy
Severní Amerika před 75 miliony lety, rozdělena širokým středozemním mořem na tři díly - úžasné místo plné fascinujících zvířat, která svým způsobem vládnou. Každá část je nějak specifická a k nalezení je zde velké množství živočišných druhů. Vnitrozemím (především po Kanadě) se například proháněli až 10 metrů dlouzí Tyrannosauridae, Albertosauři a s radostí děsili všechny býložravce, které v Severní Americe tehdy našli. Ačkoliv, ale byli suchozemští predátoři v té době impozantní a každý milovník dinosaurů by si je nejspíš nejraději přivázala doma na vodítko nebyli to na tomto místě a v této době ti nejstrašlivější dravci, které bylo možno potkat. V Texasu, který je teď z velké části pod vodou lze najít ještě něco mnohem děsivějšího.
Po bílé pláži běží asi 9 metrů velké, osamělé stvoření s výrazným, modře zbarveným hřebenem a zobákem místo tlamy. Je to zástupce rodu Parasaurolophus- samec. Tento jedinec je neklidný, ví totiž jaké strašlivé nebezpečí zde hrozí. Opozdil se, ale za stádem a teď za to platí. Samec Parasaurolophase na chvíli zastaví a očichává desítky stop v písku. Neví, že ho při tom pozoruje pár slídivých očí, patřící hladovému, jako kmen stromu nehybnému zvířeti, které se pomalu přibližuje. Asi 13 metrů dlouhá samice krokodýla rodu Deinosuchus svým malým, krokodýlím mozečkem velice rychle usoudila, že když má hlad měla by Parasaurolophachytit. Pomalu se ještě víc přiblížila. Parasaurolophusse náhle postavil na zadní nohy a vydal hlasité troubení - zřejmě volal stádo. Samice se nezastavila a pokračovala tak daleko jak se mohla skrývat. Když ucítila, že se vynořuje z vody, mrskla dlouhým neuvěřitelně silným ocasem a zároveň se posunula kupředu krátkýma nohama. Slaná voda vyšplíchla ve velkém gejzíru vysoko do vzduchu a náhle byl slyšet poplašné troubení a hned nato bolestivé sténání Parasaurolophado jehož těla zajely dlouhé, ostré kolíky a neuvěřitelnou silou ho stahovaly zpět do vody. Samice ještě jednou silně trhla a hlava Parasaurolopha zmizela pod vodou. Samice v tu chvíli ucítila v tlamě známé škubnutí a následoval ještě divočejší boj jak se dinosaurus bez kyslíku snažil bláhově osvobodit z jejího sevření. Byl to, ale krátký a marný boj. Samice byla velice spokojená - původně se na moře vydala za účelem chycení několika mořských plazů, ryb případně nějakého toho Nyctosaura - nečekala, že najde rovnou osamoceného Parasaurolopha. Ještě chvíli mrtvolu držela pod vodou a pak jej vytáhla na pláž. Normálně kdyby tu byl
ještě jiný Deinosuchus střídavě by drželi mrtvolu zatímco ten druhý by rval kusy masa, ale když je tu sama… Zuby Deinosucha obrovskou silou zajely do břicha dinosaura a samice začala mávat tlamou ze strany na stranu až vytrhla velký cár teplého. chutného masa. Samice spěchala. Instinktivně věděla, že nepotrvá dlouho a pach masa přiláká predátory. Pravdou sice je, že by si nejspíš poradila i s největším suchozemským dravcem, kterého zná Albertosaurem. Problém, ale je, že tihle lovci žijí ve smečkách a to už by bez pomoci mohlo být poněkud obtížnější. Rychle tedy sežrala ještě několik velkých kusů masa, samozřejmě nezapomněla ani na nejvýživnější orgán - játra, která jsou obzvlášť lahodná. Nakonec si ještě ohlodala břicho jak to jen s její obrovskou tlamou šlo (rozdrtila při tom i většinu žeber a páteř) a vrátila se do chladivé vody. Troodonům, kteří jí už nějakou dobu pozorovali udělali obrovskou radost. Samice plula mořem těsně u hladiny a pozorovala Nyctosaura, který letěl přímo na ni, zřejmě si myslel, že obří krokodýl je ryba - jeho poslední chyba. Ačkoliv byla samice najezená, instinkt krokodýla ji velel vyskočit nad vody a čapnout Nyctosaura do obrovské drtičky. Se šplíchnutím se zase potopila a přitom polykala to co zbylo z křehkého pterosaura, včetně bílého morkového prášku, který byl ještě přede chvíli kostmi. Samice byla spokojená, najedla se dost a bylo načase vrátit se domů. Otočila se a zamířila po řece do vnitrozemí…
Po delší době je tu konečně další část. Musím se přiznat, že se mi do toho nějak vůbec nechtělo, ale snažit si ten svět představit očima krokodýla mi příjde zábavnější než očima hmyzu takže snad brzy dodělám i druhou část.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 17. ledna 2015 v 10:23 | Reagovat

Úžasné, dlouho jsem na to čekal a těšil se a teď vím, že jsem udělal dobře! Těším se na další část...

2 dinosaurss dinosaurss | Web | 17. ledna 2015 v 15:28 | Reagovat

Překrásné, čekání se vyplatilo, pecka! :-)

3 HAAS HAAS | Web | 17. ledna 2015 v 18:36 | Reagovat

Díky za pochvalu mého článku. Mě se ten jeho citát taky moc líbí a nejlepší je to, že je určitě pravdivý. :-)

4 HAAS HAAS | Web | 18. ledna 2015 v 10:38 | Reagovat

Mimochodem, ty už tento rok nebudeš dělat kalendáře s pravěkými zvířaty?

5 HAAS HAAS | Web | 18. ledna 2015 v 20:08 | Reagovat

No, je to celé na Tobě, jaké plány máš s blogem do budoucna... Mě to samozřejmě nevadí, jen jsem se zeptal. ;-) Jinak neuděláš v blízké době nějaký nový projekt (tvůj předchozí projekt o vymíráních byl moc podařený)? :-)

6 HAAS HAAS | Web | 18. ledna 2015 v 20:09 | Reagovat

[5]: A Evoluce paleontologie samozřejmě taky. :-)

7 HAAS HAAS | Web | 19. ledna 2015 v 15:32 | Reagovat

Vážně? To se celkem těším... :-) Jinak zatímco jsi mi napsal komentář, dopsal jsem nový článek, kdyžtak se podívej. ;-)

8 Ankylosaurus Ankylosaurus | Web | 19. ledna 2015 v 21:50 | Reagovat

Moc pěkný příběh! :)

9 Blogplateosaurus Blogplateosaurus | Web | 23. ledna 2015 v 6:45 | Reagovat

Zajímavý příběh.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama