Prosinec 2014

Dinosauři na útěku

31. prosince 2014 v 15:43 | Martinoraptor |  Dokumenty o světě přírody
Znáte australské, paleontologické naleziště LarkQuarry? Jestli ano tak určitě víte, že je jedinečné jednak tím, že v Austrálii mnoho fosílií nenajdete a jednak tím, že jsou tam v kameni zachyceny desítky stop dinosaurů malé i střední velikosti, kteří před miliony lety před něčím prchali. Něčím co zřejmě souvisí s většími stopami mířícími opačným směrem. Právě tento pozoruhodný nález je středobodem celého australského, dokumentu "Dinosauři na útěku" (DinoStampede) teprve z roku 2011. Musím říct, že když jsem si ten dokument pouštěl nejprve jsem myslel, že to bude poměrně nudná podívaná. Jistě plná zajímavých informací, ale celkově nic na co bych se díval jen tak pro zábavu. Po prvních asi desíti minutách jsem svůj názor stihnul přehodnotit. Dokument je podáván trochu jako detektivka ve, které se mezinárodní tým paleontologů snaží rozluštit tajemství jediného, zachyceného, hromadného úprku dinosaurů. Krom samotného nálezu se však dozvíme něco o paleoichnologii ( odvětví paleontologie zkoumající projevy života fosilních organismů - stopy po pohybu, hrabání, shánění potravy) a budeme svědky objevu nového druhu dinosaura a zároveň i jediného známého australského masožravce a další věci. Jak jsem řekl: dokument se mi líbí a doporučuji jej. Nalézt ho můžete například na Ulož.to.


Trochu kratší popis, ale jsem zase marod tak se mi teď moc nechce psát. Jinak šťastný nový rok.

Vánoční soutěž - Doba ledová

24. prosince 2014 v 14:21 | Martinoraptor |  Soutěže
Je tady vánoční soutěž zaměřená na dobu ledovu. Pokud možno nic si nevyhledávejte. Získat můžete dohromady 12 bodů (můžete si i sečíst ta čísla v závorkách). Odpovědi mi pokud možno posílejte na e - mail: marty.m293@gmail.com Předtím, ale nezapomentě napsat do komentářů, že se hlásíte, z jakého mailu to příjde a co chcete na diplom.

1)Který z dnešních chobotnatců (rodový i druhový název - nepište poddruhy) má nejblíže k mamutům? (1)

2) Jak se nazývá klimatická anomálie, která znamenala nejchladnější období za posledních 2000 let. Trvala mezi 14. až 19. stoletím a vrcholila někdy v 17. století. Pojmenována je podle jedněch z nejchladnějších období naší planety. (1)

3) Kolik glaciálů a interglaciálů se vystřídalo ve svrchním Pleistocénu a co tyto pojmy vůbec znamenají. (3)

4)Vyjmenujte alespoň tři příčiny vzniku ledových dob. (3)

5)Co je teorie "ledová koule" a do, které doby spadá (v miliónech let). (2)

6)Žilo Entelotherium atrox v glaciálu nebo interglaciálu? (1)

7)Pojmenuj zvíře na obrázku: (1)

Šťastné a veselé Vánoce

24. prosince 2014 v 9:36 | Martinoraptor

Další rok uběhl jako voda a já doufám, že byl pro vás všechny úspěšný. Zároveň bych vám všem chtěl popřát o Vánocích hodně zábavy, radosti, bezva dárků, dobrého cukroví a jídla a celkově aby jste si svátky spolu se svou rodinou pěkně užili, stejně jako náš T-Rex, který se snaží navodit tu správnou náladu. Takže stručně řečeno: šťastné a veselé Vánoce!
Krom přání se tady dnes odpoledne objeví ještě jeden vánoční dárek a já doufám, že si ho užije co nejvíc lidí.

Evoluce paleontologie 7.část: Počátek zlatých časů

23. prosince 2014 v 13:34 | Martinoraptor |  Projekty
Pojďme si tento projekt zrekapitulovat: začali jsme s církví, která dělala prvním paleontologům vlny (nebo spíš naopak paleontologové štvali církev), pomocí Darwina jsme zjistili, že se živočichové mohou vyvíjet a přizpůsobovat prostředí. Vrátili jsme se do Anglie za panem GideonemMantellem a dozvěděli jsme se o prvním znovunalezení dinosaura a pak o prvním - dost zkresleném - pohledu na tyto úžasné tvory. V posledních dvou dílech jsme(vlastně já - vy jste nedělali nic :D) si řekli o úžasných vědcích zkoumajících pravěk a první pohled na dinosaury upravovali. A ačkoliv musím říct, že paleontologové udělali velký pokrok co se týče počtu známých druhů. Před válkou kostí bylo známo asi 6 druhů. Soupeření mezi dvěma paleontology však odstartovalo novou vlnu zájmu a brzy byly popsány další severoamerické druhy - včetně těch neznámějších jako Tyrannosaurus, Ornitholestes, Pentaceratops apod. Evropa se taky nenechala zahanbit a přišla s nálezem známého Archeopteryxe (čímž se zase dostáváme k druhému dílu o Darwinově evoluční teorii, kterou nález praptáka podpořil). Není tedy divu, že až do 20. století byli dinosauři "hvězdami" ať už na stříbrných plátnech nebo v novinách. Laická veřejnost tehdy hltala každý nový objev. Nevydrželo to, ale věčně: lidi začalo pomalu nudit slýchat stále o stejný, velkých, hloupých a neohrabaných obludách jak se na ně tehdy nahlíželo. Všichni se domnívali, že vážili tak 1000 tun, vláčeli po zemi co mohli, neměli mozek větší než vlašský ořech a ti největší z nich nejlépe žili ve vodě aby se mohli vůbec pohybovat. Žádný průlom v pochopení jejich fyziologie a anatomie se nekonal a lidé, včetně paleontologů si mysleli, že dinosauři byli jen jakýsi evoluční omyl, žijící ve stínu (ne doslova) chytřejších, rychlejších a celkově vyvinutějších savců. Objevy sice přibývaly - ačkoliv pomaleji než dnes - , ale nepřinášely žádné důležitější novinky a celý výzkum dinosaurů se vlastně stal jen hromaděním dalších údajů a druhů bez jakékoli hlubší, tolik potřebné analýzy. Skutečný převrat však nastal teprve na přelomu 60. a 70. let 20. století kdy byl paleontologem Johnem. H. Ostromem nalezen malý dinosaurus Deinonychus. Ten měl tolik společného s Archeopteryxem, že si byl Ostrom jistý, že mezi ptáky a dinosaury existuje spojitost. Tato myšlenka byla vlastně vyřčena už o století dříve paleontologem Huxleym. Richard Owen - tehdejší nejuznávanější paleontolog - tomu však odmítal uvěřit a tak se onen názor neujal. Na Ostroma pak v





V 70. až 80. letech navázal Robert T. Bakker (jeden z hlavních zastánců teorie dinosaurus : pták, autor knihy Červený raptor a jeden z poradců filmu Jurský park). K Bakkerovi se přidala především spousta mladších paleontologů. Naopak někteří starší - především Jack Horner, zastánce teorie, že Tyranosaurus je mrchožrout - tuto teorii dlouho odmítali. Paleontologové tedy zjistili, že dinosauři nebyli jen tupá, pomalá zvířata. Nový pohled a filmy jako Jurský park nebo dokument Putování s dinosaury znovu posílil zájem veřejnosti o pravěk. Přibývalo vědců a jejich postupy se tím pádem vylepšovaly. Počátkem roku 2009 je obecně uznáváno asi 600 druhů dinosaurů a od 20 století se zjistilo spoustu zajímavých věcí ohledně opeření, inteligence a stylu života. Dalo by se říct, že 21. století je zlatým věkem paleontologie a můžeme jen čekat jaká další, úžasná, zapomenutá tajemství nám ještě Země vydá…

Opičí záchranář

22. prosince 2014 v 14:54 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Ačkoliv normálně do této rubriky píši hlavně o pravěku tak tentokrát tady má krásný - i když dost krátký - příběh ze současné přírody. Teď v sobotu 20.12. bylo desítky lidí na nádraží ve městě Kanpur na severu Indie svědky pouta mezi dvěma zvířaty. Jedna opice totiž dostala z železniční troleje zásah elektrickým proudem a následně spadla na zem. Druhá opice (nevím jestli se jednalo o samce nebo o samice) seskočila dolů a dělala co mohla aby tu zasaženou probrala. Svého zasaženého kamaráda asi 20 minut plácala, bila, kousla a třásla s ním. Nakonec - nejspíš už ze zoufalství - hodila pacienta do vody po čemž se opice probrala a začala se hýbat a opičí resuscitace tedy nakonec dopadla úspěšně. Krátké video a článek si můžete najít na: http://zpravy.idnes.cz/opice-zachranila-opici 0ba-/zahranicni.aspx?c=A141221_113747_zahranicni_mad

Pteranodon

20. prosince 2014 v 22:18 | Martinoraptor |  Ptakoještěři - giganti oblohy
Je tady první článek z této nové rubriky a rovnou zahájíme asi nejznámějším ze všech pterosaurů - známého z tisíců fosilních záznamů i z filmů -, křídovým rodem, Pteranodon - což v překladu znamená "bezzubé křídlo" -, patřící mezi jedny z největších létajících plazů. Rozpětí křídel činilo u dospělých samců až 6 metrů a od špičky zobáku až po konečky prstů mohli mít až 3 metry. Samice byly menší: rozpětí měly asi 3,8 metrů a tělo bylo asi 1,5 metrů dlouhé. Největší známý exemplář (samec) měl rozpětí něco málo přes 6 metrů. Ještě větší - pocházející z naleziště Pierre Shale - měl rozpětí 7 metrů, ale není jisté zda se jedná o Pteranodona nebo o jemu příbuzný rod, Geosternbergia. No, a teď chvíli dost s těmi čísly. Navzdory své velké velikosti však stejně jako ostatní pterosauři byl Pteranodon velice lehký (maximálně se odhaduje 93kg - tak poslední číslo) aby mohl vůbec vzlétnout. Váhy pouhých pár kilogramů docílil tím, že vše na jeho těle bylo odlehčené. Kosti měl tenké, křehké a duté. Křídla byla uzpůsobená jako u dnešních netopýrů - kožnatá blána byla natažena od zadních nohou až po konec prodlouženého palce přední končetiny. Tělo byla poměrně malé, křehké a je dost možné, že i mírně opeřené. Nejvýraznějším rysem na Pteranodonovi byl asi jeho dlouhý, pravděpodobně pestře zbarvený, lebeční hřeben. U samců byl onen hřeben větší než u samic a tak je pravděpodobné, že sloužil v období páření jako lákadlo na samice. Na rozdíl od starších druhů jako Peteinosaurus nebo Rhamphorhynchus měl již dlouhý, špičatý, zcela bezzubý zobák (čemuž odpovídá i jeho jméno), mírně zahnutý směrem vzhůru. Na jeho jídelníček patřily nejspíš hlavně ryby - byly dokonce nalezeno pár fosilních zbytků v břiše těchto ptakoještěrů. Obecně se předpokládá, že za letu ponořil špičku zobáku pod vodu a když narazil na rybu tak jí jako hákem vymrštil vzhůru, chytil a následně polknul. Jak, ale vůbec létal? Soudě podle tvaru, připojení křídla k ramenu a velikosti samotného tvora vědci předpokládají, že létal jako dnešní albatros - využíval klouzavosti, ale byl schopen aktivního letu. Co se týče vzletu bylo pro něj pravděpodobně lehčí skočit z nějakého útesu nad mořem - kde taky nejspíš často žil - ale samozřejmě byl schopen vzlétnout přímo ze země. Jak se, ale pohyboval po zemi je stále předmětem debaty. Nejpravděpodobnější teorie je asi ta, že složil svá křídla a chodil jakoby po čtyřech - ačkoliv žádný závod ve sprintu by určitě nevyhrál.


Pteranodon se stal jedním z mnoha popsaných druhů během války o kosti paleontologem Othnielem Charlesem Marshem v roce 1876 a myslím, že si Marsh - ve své zběsilém honu za dalšími objevy - tehdy ani pořádně neuvědomil co vlastně našel. Dnes známe dva druhy: P. longiceps a nejistý P. sternberi. Veřejnosti je znám třeba z filmů Jurský park3, Ztracený svět: Jurský park, Cesta do pravěku, z knihy Jurský park a několika dokumentů.

Zvířecí olympiáda (2/2)

18. prosince 2014 v 17:50 | Martinoraptor |  Dokumenty o světě přírody
Zimní šampionát zvířat je další skvělý dokument BBC a jedná se v podstatně o druhý díl známých zvířecích letních olympijských her a je udělán velice podobně. Animovaná zvířata soupeří mezi sebou v různých zimních sportech jako jízda na skeletonu (tučňáci jásají), skok na lyžích (sport pro odvážlivce), obří slalom (jenž si asi nejvíc užijí vydry), lední hokej (který by jste si určitě neměli nechat ujít), rychlobruslení, zimní maraton nebo soutěž ve vzdorování chladu. Od letního protějšku je tu však jistě několik rozdílů. Významný rozdíl je asi ten, že zvířata tu nikdo nějak nezvětšil ani neupravil takže například poletucha tam fakt není velká třeba jako vlk, ne a vytváří to takovou reálnější atmosféru. Druhá změna je fakt, že zvířata soupeří nejen mezi sebou, ale her se účastní i lidští šampioni (ani jeden Čech, jak taky jinak), se svými rekordy, kteří jsou svými zvířecími protivníky často pokořeni - jako například v případě skoku na lyžích, který zcela ovládne poletuška se svou volnou kůží a možností plachtění. Jeden z nejnapínavějších závodů je pak zimní maraton (zvláště jeho závěr) ve, kterém běží sob, vlk, družstva tučňáků císařských a lososů a Björn Dählie z Norska. Bohužel zde však - myslím z pochopitelných důvodů - nesoutěž plazi a obojživelníci (želva se zúčastnila jen v jedné disciplíně - vzdorování chladu - což nebylo úplně férová hra). Dokument je trochu mladší než letní olympiáda - je z roku 2006 - a myslím, že je to celkem znát především v grafice, která je zde (alespoň podle mě) mnohem lepší. Stejně jako předtím komentují zimní šampionát dvojice komentátorů Michal Dusík a Petr Svěcený (samozřejmě v českém znění), kteří si komentování zdá se celkem užívají a celou dobu poskytují spoustu zajímavých informací o zvířatech - jako třeba odkud šampióni pochází, jak může poletuška létat, k čemu je určená srst medvěda ledního atd. - lidech ( jejich rekordy nebo třeba přesná funkce jejich sportovního vybavení) a průběhu celých her (skóre, rozpis atd.). Stejně jako v případě letních zvířecích her nemusí tento dokument sednout každému (ale obecně je lepší hodnocení), ale myslím, že zimní verze je ještě vydařenější a tak opět doporučuji (já ani o dokumentech, které nedoporučuji nepíšu).




Daeodon

10. prosince 2014 v 18:35 | Martinoraptor |  Třetihorní vládci
Koncem Eocénu se na světě poprvé objevila a až po počátek Miocénu víceméně vládla nová skupina zvířat, dnes nazývaná Entelodontidae,plná neuvěřitelných a popravdě i dost nebezpečných tvorů rozšířených v Severní Americe, Evropě i Asii. Mezi zástupce (jenž byli kvůli svému vzhledu, příbuznosti s dnešními prasaty a "krvelačnosti" často přezdívaná pekelná prasata) této čeledi patřil například tvor po němž se skupina jmenuje - Entelodon - nebo její největší
zástupce žijící až ke konci slavné éry Entelodontů, na počátku Miocénu, asi před 26 - 19 miliony lety (nebo tak nějak) v Severní Americe: Daeodon - dnes zahrnující i rod Dinohyus. Daeodon znamená v překladu "strašný zub" a to jméno mu dokonale sedí. Na délku totiž měřil asi 3,6 metrů a v kohoutku měl 1,8 (ačkoliv někteří velcí jedinci mohli mít i 2 metry) tedy asi jako průměrně vysoký muž a vážit mohl tak jednu tunu. Byl tedy celkově větší než dnešní bizon. Tělo měl tento druh stejně jako ostatní zástupci jeho skupiny celkově stavěné jako tank a překvapivě dlouhé nohy - zdající se až podivně tenké v porovnání se svalnatým tělem - zakončené kopyty mu zaručovaly velkou rychlost i na velké vzdálenosti. To zvíře bylo zřejmě schopno za potravou putovat dlouhé kilometry. Hlava byla masivní - v poměru k tělu to snad působilo ještě bizarnější než u dřívějších druhů - a na délku měřila skoro metr (lebky největších jedinců měřily asi 90cm) z čehož tlama si pro sebe zabírala zhruba polovinu a zaplňoval ji opravdu impozantní chrup. Špičáky umístěny ve předu byly schopny prokousnout či rozdrtit v podstatě všechno. Dle fosilních nálezů vědci navíc usuzují, že když se prase zakouslo do zvířete - což byli nejspíš většinou nosorožci, bizoni apod. -neurval si jen maso, ale drtil rovnou celé kosti. Prase svůj jídelníček zřejmě neomezovalo jen na striktní lov. Schopnost drtit kosti a velikost napovídá, že si Daeodon mohl klidně vzít kořist menšího, slabšího predátora - tehdy to byly hlavně psovité šelmy - bez nejmenší námahy a i když dorazil k mršině pozdě mohl stále získat výživný morek z kostí, který mu jistě pomáhal přežít. Aby jste si, ale nemysleli, že to byl striktní masožravec, některé dále v tlamě umístěné zuby ukazují, že to byl spíš všežravec. Krom zubů byly na Daeodonově hlavě neobvyklé ještě jeho "lícní kosti" jenž byly relativně malé v porovnání s ostatními druhy. Sloužit mohly například v období páření - všichni víme k čemu. Pokud byl, ale Daeodon tak schopný tak proč před 19 až 18 miliony let prostě zmizel? Viníkem by mohl být například záludný problém pocházející z Asie: Medvědovití psi, kteří byli rychlejší, lépe schopni drtit kosti bez přílišného opotřebení zubů a především byli mnohem chytřejší. Jak byl totiž Daeodon velký tak byl blbý. Jeho mozek sloužil opravdu na velice základních principech, něco jako: Daeodon hlad, Daeodon žrát. Daeodon velký, Hyaenodon malý…atd. Medvědovití psi byli naopak chytřejší, nejspíš lovili ve smečkách a stejně jako raptoři kdysi, byli zřejmě své útoky schopni, alespoň částečně koordinovat a odehnat tak velké prase od jeho kořisti. Dalo by se říci, že vstupujeme do posledního dějství Entelodontího dramatu a herci si teď vyměnili své role. Jak si kdysi předci Daeodona pohrávali s menšímim psovitými šelmami si teď TYHLE psovité šlemy pohrávaly s Entelodontem. Psi se rozrůstali po Americe a Daeodoni měli problémy když nedokázali sehnat kořist a postupně vyhynuli. Daeodon - avšak pod jménem Dinohyus - si zahrál například v dokumentárním seriálu: Prehsitoričtí lovci 02x03 nebo třeba v knize: Primaval Velké vymírání způsobil na začátku nemalé potíže.

Kalendář 2014 prosinec

1. prosince 2014 v 15:59 | Martinoraptor

PROSINEC

Prehistorické zvíře měsíce: Jeskynní lev. Jedná se relativně o velkou formu lva, žijícího v celé Evropě a severu Asie až po Dálný východ. Narozdíl od dnešních, afrických lvů měl tento druh jen minimálně vyvinoutou nebo úplně nepřítomnou hřívu. Někteří možná měli na těle velmi slabé pruhy jako dnešní tygři. Lovil hlavně středně velkou zvěř jakou jsou koně, zubři, sobi a jeleni. V zimních měsících pravděpodobně napadal i jeskynní medvědy a obsazoval jejich jeskynně.