Listopad 2014

Diabloceratops

29. listopadu 2014 v 18:46 | Martinoraptor |  Druhohorní tvorové
Po trochu delší době je tady další popis pravěkého tvora a musím říct, že nově patří mezí mé oblíbené.
Diabloceratops byl mohutný - jak jinak než býložravý - ceratopsid žijící na území dnešního Utahu (USA) v období svrchní Křídy (asi před 81 - 76 miliony lety). Jak jste jistě poznali, jméno Diabloceratops znamená v překladu "Ďábelská rohatá tvář", toto označení získal díky dvěma velmi výrazným, na konci zahnutým rohům na vrcholu dlouhého, typického a zřejmě zbarveného - asi pro zastrašení soupeře nebo přilákání vhodného partnera/ky) - límce, které připomínají rohy čertů a, které propujčují zjevu ceratopsida poněkud ďábelský nádech. Krom toho měl Diabloceratops ještě dva "tradiční" rohy nad očima - jako třeba Triceratops a MOŽNÁ (i když spíš ne) i malý roh na nose. Diabloceratops sice nebyl největší z čeledi Ceratopsidae, ale když si vezmete, že tahle trnitá hora svalů měla na délku 5,5 metru a vážila alespoň tak 3,5 tuny (přesná váha se mi sehnat nepodařilo - tak promiňte) tak si to každý predátor určitě pořádně rozmyslel než jej napadl. Snad jeden z mála dravců, kteří si na něj mohli troufnout byl druh Lythronax argest. Jinak se od ostatních ceratopsidů nějak zvlášť nelišil. Měl mohutné tělo, čtyři sloupovité nohy podpírající mohutnou váhu a krátký ocas. Vědecky byl popsán paleontologem Jamesem Ianem Kirklandem teprve v roce 2010 a není teda překvapením, že se toho o něm doposud nepovedlo příliš zjistit. Ačkoliv je pravda, že fosilní nálezy zahrnující nekompletní lebku a části spodní čelisti - a je celkem jasné, že je doposud popsán jen jeden druh: D. eatoni - jsou známy už od roku 2002 na území Grand Staircase-Escalante National Monument (nic delšího už vymyslet nemohli, co?), což je velká přírodní rezervace. Na té byly nalezeny také dva otvory v límci - jenž jsou zřejmě patrné pouze na lebce a na opravdovém zvířeti byly potaženy kůží - které se vyskytovaly především u bazálních ceratopsidů a u některých pozdějších druhů se otvory potom "zaplnily". Vzhledem k, jaksi novosti dinosaura nebyl pokud vím dosud ukázán v žádném dokumentu, ale já se často pletu.

Stoa

22. listopadu 2014 v 10:17 | Martinoraptor |  Kryptozoologie
Jelikož jsem zjistil, že psát do této rubriky mě neuvěřitelně baví ( a kniha kde beru většinu informací půjde za chvíli do knihovny) je tady další článek.

Předmět: Stoa
Místo: Jižní Amerika

Zůstaňme ještě chvíli v Jižní Americe a podívejme se na další prapodivná zvířata. Jedním z nich je určitě Stoa. Jihoameričtí indiáni Waikové v okolí tajuplné vysočiny Kurupira popisují živočicha jako obrovského kajmana běhajícího jen po velikých zadních nohách, zatímco jeho přední tlapy jsou krátké a zakrnělé, prakticky až zmizely a určitě se na ně nemůže postavit. Hlavu má však mnohem kratší a vyšší než kajman. Spíš prý připomíná hlavu žáby rohatky - a to i tím, že má nad očima výrazné rohy. Je i podobně zbarvená, ale není tak široká. Zato tlama je plná 10 - 30 cm dlouhých, ostrých zubů. Kůže je prý pokrytá nepravidelnými, tuhými bradavicemi a malými rohy, které tvoří jakousi prapodivnou mozaiku. Strašlivý netvor před , kterým prý není útěku měří prý 7 až 8 metrů. Tuto indiánskou pověst potvrzují i misionáře v osadě Porto daMaloca vzdálené od záhadné vysočiny vzdušnou čarou asi 25 kilometrů. Nevím sice jak vy, ale když si dám já tohle všechno dohromady vznikne mi zhruba tohle:


Jak jistě mnoho lidí pozná jedná se o rod jednoho zástupce čeledi Abelisauridae, konkrétně pradávného Carnotaura - masožravého býka. Ten měřil na délku asi 8 metrů, měl robustní a krátkou hlavu na jejímž vrcholu hrdě trůnily dva výrazné rohy. Zuby v tlamě byly dlouhé asi 15cm. Carnotaurus chodil po silných, zadních nohách, ale přední mu byly prakticky na nic a fosílie dokládají, že byly velice malé. Je dokonce pravděpodobné, že časem by o přední končetiny mohl přijít úplně. Popravdě se zachoval i otisk Carnotauří kůže - byla tvořena malými bradavicemi, které se nikde nepřekrývaly a tvořily mozaiku. A myslíte, že si snad, že indiáni svá pozorování - byť třeba podvědomě - upravili aby odpovídala tomuto theropodovi. To by samozřejmě šlo až na dva základní problémy. Jednak, jak by se jihoameričtí indiáni doslechli o Carnotaurovi? Pochybuji, že by je něco takového vůbec zajímalo. No a druhý problém: Indiáni tvora znali už kolem roku 1978 ( nebo ještě mnohem dříve), jenomže Carnotaurus je vědě znám až od roku 1986 a indiáni jej tedy znali, přinejmenším o 8 let dřív než vědci. Kryptozoologové tedy nemohou vyloučit, že se jedná o nějakého mladého příbuzného Carnotaura. Ačkoliv on sám žil koncem spodní Křídy tak jiní zástupci jeho čeledi žili, lovili a prosperovali až do začátku třetihor. Stoův údajný výskyt má možná spojitost s tajemnou náhorní plošinou Kurupira, kam lidé nikdy nevkročili. Naskytla se třeba někdy nějaká krátkodobá možnost sestoupit z vysočiny dolů? Mohl snad při pronásledování kořisti dravý dinosaurus najít nějakou trhlinu ve skalní stěně a pak už se nedostal nahoru? Do konce svého života pak byl nucen lovit pod vysočinou kde ho mohou spatřit Waikové? Pak se po něm na pár desítek let zem slehne, dokud se něco takového nezopakuje. Nebo se to událo jen jednou a stačilo to pro vznik legendy? Ať to bylo jak to bylo, jisté je jedno. Indiáni tomu co viděli a slyšeli věří a stále ještě je straší tajemný řev, který je občas z náhorní plošiny slyšet a, který nedá legendě o Stoovi spát.

Zvířecí olympiáda (1/2)

15. listopadu 2014 v 19:13 | Martinoraptor |  Dokumenty
Putování se zvířaty - olympijské rekordy je opravdu velice zajímavě pojatý, asi 60 minut dlouhý dokument, jenž měl premiéru v roce 2004. Jedná se vlastně o olympijské hry zvířat. Ta jsou - samozřejmě za pomocí počítačové animace - zvětšena (případně zmenšena) na lidskou velikost aby mohla soutěžit s lidskými rekordy. Na olympiádě soutěží pět skupin: hmyz, ryby, spojená skupina plazů a obojživelníků, ptáci a savci a postupně se utkávají v různých soutěžích. Vše zahájí běh na 100 metrů kde běží gepard (savci),svižník a šváb americký.(hmyz), keříčkovec (ryby), kukačka kohoutí (ptáci) a leguán obojkový (plazi a obojživelníci). Hry dále pokračují soutěží ve vzpírání kde se můžeme těšit na neuvěřitelné výkony nosorožíka, orla skalního nebo zástupců prastarých skupin obratlovců - žraloka bílého a krokodýla nilského. Následně budeme zírat - a v jisté chvíli se i dosti bavit - při skoku vysokém a dalekém, kde budou mezi horské favority patřit například ropucha, klokan, komba ušatá nebo blecha. Samozřejmě nesmí chybět ani soutěž ve střelbě, kde se utkají nejlepší snipeři z celé zvířecí říše. No a nakonec vše rozhodne velice napínavý, plavecký závod ve. kterém se utkají brouk vírník, žralok mako a plachetník, delfín skákavý, tučňák oslí a agama plachetní. Ať už však bude výsledek jakýkoliv je závěr naprosto úžasně udělaný (skoro až dech beroucí) a osobně si myslím, že ukončení je nejlepší scéna celého dokumentu (tím samozřejmě nechci říct, že by se mi dokument nelíbil). Vše komentuje povedená dvojice komentátorů (v českém znění) Michal Dusík a Petr Svěcený, kteří nejenže udávají informace o průběhu her, ale během celé akce také poskytují velice zajímavé informace týkající se zvířecích šampionů a navíc oba působí celkem realisticky a profesionálně. Jediné co by vám možná mohlo trochu vadit je neustálé přeskakování mezi disciplínami. Krom poutavého komentáře je celý dokument udělaný pomocí dosti realisticky vypadajících animací. Dokument sice není tak realistický - často je spíš střelený - jako mnohé jiné, ale je to příjemné vybočení ze světa tradičních, stereotypních dokumentů a jsem si jistý, že všechny, které alespoň trochu zajímá příroda, se u něj budou skvěle bavit. K sehnání je určitě třeba na Ulož.to a snad i v některých videopůjčovnách - pokud umíte hledat.






Prehistorický park: Očima Meganeury (2/2)

9. listopadu 2014 v 9:46 | Martinoraptor |  Příběhy

Zbytek dne strávil bezcílným létáním nad prehistorickým močálem. Zahlédl během toho ještě jednu Arthropleuru - nebo to možná byla ta samá - která však zřejmě spala. Když se začalo stmívat zamířil sameček zpět k jezírku kde už si několik jeho druhů našlo pohodlný úkryt v korunách stromů. Bylo to nezbytné opatření protože časté noční bouře by zaskočeného jedince Meganeury mohly stát život protože mokrý by nemohl vůbec létat a v nejlepším případě by se musel držet vysoko na stromě než by uschnul. Sameček zamířil na jednu z dobře chráněných větví a později usnul.

Jak se ukázalo když se probudil, přes noc opravdu pršelo a soudě podle okolí zřejmě hodně. Sameček roztáhnul křídla a vyletěl výš a opět si chvíli užíval tepla vycházejícího slunce. Měl to rád a byl pak po
takovém prohřátí čilejší. Jakmile si pocitu dost užil, odlepil se od větve a vyrazil dolů k vodě. Bylo načase obstarat si něco k jídlu dřív než seprobudí i ostatní vážky a všechnu dobrou kořist si nachytají pro sebe.
Sameček chvíli létal nad močálem a hledal cokoliv co by se dalo ulovit. Nenašel, ale nic bez ohledu na to jestli to bylo k jídlu nebo by to pozřelo jeho. Usoudil tedy, že jr ještě moc brzo a na chvíli se usadil na spadlém, plujícím kmeni stromu kde se rozhlížel po kořisti. Zrak mu, ale padl na něco úplně jiného nežli kořist. Byl to zase ten podivný, dvounohý tvor ze včera a tentokrát v předních končetinách držel i jakousi dlouhou větev na jejímž konci bylo něco co nejvíc připomínalo pavučiny velkého druhu pavouka Megarachne. Za ním šlo několik dalších zástupců jeho druhu, jeho roj, smečka nebo jak to nazvat. Tvor s pavučinou se blížil k samečkovi, který byl až pobaven tím jak si tvor zřejmě myslel, že je nenápadný. Nebyl a sameček bezpečně věděl o každém pohybu. Přesně taky věděl na kolik může tvora nechat přiblížit a kdy by to už mohlo být nebezpečné. Jinak, ale žádné velké nebezpečí nepociťoval. Vždyť už dvakrát byl sameček v jeho bezprostřední blízkosti a pokaždé mu tvor uhnul - ačkoliv pokaždé to málem skončilo ošklivou srážkou. Meganeura tvora ještě chvíli pozoroval než usoudil, že už by měl vypadnout. Roztáhnul křídla, protáhnul se a vzlétnul. Tvor zaútočil i se svou "pavučinou". Naprosto samečka minul. Takže to přeci jen byl predátor - ačkoliv zřejmě dost neschopný. Tvor odešel za svou smečkou a vzal si jakýsi podivný válec, něco jako nějaká tlustá větev. Nejprve něco namazal na jeden konec pak jej ponořil do vody a válec nějak protáhnul pak se pomalu vydal proti samečkovi. Toho tahle nová strategie začala pomalu zajímat. Byl docela zvědav co s tou podivnou větví dokáže. Ten útok přišel neočekávaně a v cela nečekané podobně. Z válce vystřelil proud vody a mířil přímo na samečka. Ten měl naštěstí dost rychlé reflexy a proudu se vyhynul. Dvounohý tvor to zkusil znovu, ale sameček znovu uhnul. Tahle nová hra ho opravdu začínala bavit. Byl si celkem vědom, že to může být nebezpečné a, že by měl raději uletět, ale ten tvor byl prostě moc pomalý na to aby ho trefil. Ještě chvíli tam takhle tancovali, ale pak sameček udělal chybu. Sednul si, ačkoliv s vědomím, že tu ten tvor stále ještě je. Chvíli tvora pozoroval. Už dobře věděl co předchází tomu než proud vody vystřelí. Chtěl už vzlétnout, ale vyčkával moc dlouho, nedokázal křídla tak rychle rozhýbat a proud vody ho bolestivě zasáhnul a švihnul s ním na vodní hladinu. Sameček se přesto
nějak vydrápal na kmen na, kterém před chvílí seděl. To už na něj však dopadla velká, pavučina. Sameček příliš a bezdůvodně riskoval, to se v divočině příliš nevyplácí. Ten tvor se s ním přebrodil přes jezírko a podal ho jednomu ze svých kumpánů. Ten pak samečka přendal do jiné, černé "pavučiny" ze, které nemohl sameček nějak uniknout.

V té pavučině strávil celý zbytek dne. AŽ na jednu krátkou návštěvu toho tvora co jej chytil. Na chvíli jej vytáhnul a prohlížel si ho. Později - to už měl sameček opravdu hlad - ten tvor přinesl ještě tvora, kterému by se sameček raději vyhnul. Štíra Pulmonoscorpia. Toho nedal do pavučiny, ale do nějaké podivného, dutého kmene. Samečkovi se však zdálo, že když tvor štíra pouštěl tak jej bodnul. Vlastně už bylo po něm. Několik druhů Meganeury tento štír bodnul a pokaždé brzy zemřeli. Náhle se však objevil trochu závažnější problém než otrávený predátor. Sameček zpozoroval plameny. Lesní požáry zde byly naprosto zničující. Kolem nich proletělo několik vážek a brouků. Pod pavučinou v níž vězel sameček rychle proběhl nějaký malý plaz. Tvor už si toho taky všimnul. Vzal kmen ve, kterém vězel Pulmonoscorpio, jeden z jeho společníků vzal pavučinu se samečkem a vydali se pryč. Bohužel, ale přímo k ohni. Ten co nesl samečka se oddělil od ostatních, ale za chvíli se zase všichni sešli u nějakého prapodivného, zeleného zvířete, které bylo zapadlé v bahně. Zbytek skupiny držel Arthropleuru. Naložili jí i samečka velde uvězněného škorpiona. Plameny se stahovaly. Náhle se před zvířetem objevilo oslnivé světlo a tvor, který samečka chytil vběhnul dovnitř. Za chvíli byl zpět a v ruce držel nějaký, popínavý výhonek. Přivázal jej k hlavě zeleného tvora a ten se dal pomalu do pohybu…
Už se strašně těším na Deinosucha.Usmívající se

Poznávačka I : Vyhodnocení

7. listopadu 2014 v 15:32 | Martinoraptor |  Soutěže
Uznávám, nějakou dobu to trvalo, ale je tady vyhodnocení poznávačky ve, které jste mohli získat maximálně osm bodů. Nebudu vás napínat a tady jsou výsledky.

Na prvním místě se opět bezchybně (má tedy 8/8) umístil Dinosaurss. Na diplom si přál Dimetrodona a tak jsem mu vybral tento podle mě velice pěkný obrázek a doufám, že budeš plně spokojen.

Stejně jako Dinosaurss se však umístil i Blogplateosaurus, který má rovněž osm bodů z osmi. Na diplom si přál Talenkauena (to jsou požadavky :D ) na něhož jsem našel jediný, na diplom vhodný obrázek. Doufám, že se ti bude líbit.
Na druhém místě se s šesti body umístil HAAS. Ten nevěděl první otázku (byl to Chunerpeton) a špatně měl tuším šestou - Daeodon (Dinohyus). I tak je to, ale krásný výsledek. Na diplom jsi chtěl opět něco z Permu tak jsem ti vybral Anteosaura, snad budeš spokojen.
No a na třetím místě se umístil Antroz. Ten bohužel získal jenom dva body. Nevěděl první otázku ( byl to Chunerpeton), třetí otázku (Protosphyraena), pětku měl špatně ( byl jsi blízko, ale je to Meganeuropsis), pak hned šestku ( je to Daeodon) a nevěděl ani poslední dvě otázky - Dreadnoughtus schrani a nakonec duhový had Wonambi). Na diplom jsi pokud vím chtěl nějaký obrázek Bionicle 2015 tak jsem vybral tento - myslím - povedený.

Gigantické anakondy

1. listopadu 2014 v 20:22 | Martinoraptor |  Kryptozoologie
Předmět: Gigantická anakonda
Kontinent: Jižní Amerika

Případy: "Lehce jsme proplouvali po klidném toku poblíž ústí Rio Negra" líčí svůj zážitek anglický cestovatel Percy. H. Fawcett "když se téměř u členu objevila nezaměnitelná, trojúhelníková hlava a vlnící se tělo. Okamžitě mě zarazila její velikost, byla určitě mnohem větší než ostatní známé anakondy. Skočil jsme po pušce ve chvíli kdy již začala vylézat z vody na pevnou zem. Ani jsem se moc nezdržoval mířením a prostě jsem vystřelil. Trefil jsem se anakondě přímo do páteře, asi 3 metry za hlavou. Anakonda se zmítala a zbytek jejího těla zřejmě několikrát narazil ze spodu do lodi, která si silně otřásla. Když jsem konečně přemluvil svou indiánskou posádku aby připluli blíž ke břehu a mohli jsme vylézt na souš. Obří plaz už se - až na svalovou křeč - nehýbal. Tak jak to bylo možné změřit, vyčníval z vody asi na 13,5 metru a v řece mohlo být ještě tak 5 metrů a celková délka tedy tvořila 18,5 metrů. Plaz, ale nebyl příliš tlustý - neměl víc než 30 centimetrů v průměru, ale bylo zřejmé, že už had už dlouho nic nejedl. Pak se ukázalo, že zvíře ještě není úplně mrtvé a začínalo sebou mrskat. Fawcet později při jedné ze svých cest záhadně zmizel i se svými společníky, ale po vylíčení lovu pokračoval: "Tak velké exempláře určitě nejsou časté, ale podle stop, které jsme nalezli a tvrzení domorodců byla ta co jsem zastřelil jen neškodným trpaslíkem. Na brazilském velitelství ochrany hranic mi vyprávěli o anakondě zabité v Rio Paraguay, která měla prý přes 24 metrů. Rovněž jsem slýchal o černé variantě jenž je známá jako "spíš" kvůli zvuku připomínajícímu chrápání. Ačkoliv se tvrdí, že dosahují mohutných rozměrů sám jsem zatím žádného jedince neviděl." Některým by se historka kurážného Angličana mohla zdát přitažená za vlasy je faktem, že zprávy o takto obrovských hadech přicházejí vlastně z celé Amazonie a Indiáni je rozlišují i názvem. Normálně vzrostlý had je pro ně sucuri a abnormálně giboia. Ačkoliv anakonda přesahující deset metrů nebyla nikdy změřena podávají očitá svědectví i velmi hodnověrní cestovatelé u , kterých je jen malá pravděpodobnost, že by se tak fatálně zmílili. Největší údaj o velikosti byl až 45 metrů což se zdá být naprosto nemožné i zastáncům existence obrovitých anakond - plejtvák obrovský má asi 30 metrů. I přes tolik hlášení však stále nebylo jisté zda něco takového opravdu žije až do toho osudného dne roku 1954. Na velitelství jednotek brazilské armády dostali v tom roce hlášení, že jedenz vojáků byl napaden obřím hadem, kterého se v následujícím souboji podařilo zabít. Vojáci pak co nejpřesněji změřili jeho délku a vyšlo jim neuvěřitelné číslo - 39 metrů. K hlášení byla přidána i fotografie a celý zápis podepsán celou četou je v archívech brazilské armády. Neuvěřitelné je, že z hlediska zoologie jsou obří anakondy stále velkou neznámou. Amazonská džungle stále skrývá svá tajemství jako by byla zakletá.
Možnosti: Příkladů jsme již viděli dost, ale jaký druh anakondy by mohl dosáhnou takových rozměrů. První možnost je pro paleontology jistě vzrušující. Pravěk byl plný obřích hadů - největší z nich, Titanoboa cerrejonensis, mohl dosáhnout něco kolem 15 metrů délky a váhy jedné tuny - a přežití některého druhu, by bylo určitě skvělé. Jenže strašně nepravděpodobné a téměř až bláhové. Zbývají nám dvě teorie. Nový druh anakondy nepopsán vědou. Ačkoliv tuto teorii nemohu vyloučit osobně se přikláním k té poslední. Abychom jí pochopili musíme se vrátit jednak o 60 milionů let zpátky - kde bylo velké horko - do Jižní Ameriky a musíme se podívat na dokument Putování s dinosaury Kruté moře (konkrétně nás zajímá zmínka o Lipleurodonovi). Plazi zkrátka rostou a za předpokladu, velkého horka a velkého stáří známých jedinců je možné, že to byly obyčejné, dnes žijící , ale prostě velké a staré anakondy. A co si myslíte vy? Máte nějakou teorii?

Pardon, že je to tak pozdě, celý den jsem pryč.

Kalendář 2014 listopad

1. listopadu 2014 v 20:18 | Martinoraptor

LISTOPAD

Prehistorické zvíře měsíce: Diatryma. Jedná se o rod asi dva metry vysokého nelétavého ptáka žijící v období Eocénu na území Evropy, Severní Ameriky a Asie. Diatryma (Gastorniis) byl dlouho vnímán jako postrach všech malých býložravců. Teď se předpokládá, že to byl sice velký avšak neškodný a ani ne moc rychlý býložravec poklidně trhající vegetaci.