Září 2014

Icaronycteris

30. září 2014 v 19:42 | Martinoraptor |  Třetihorní tvorové
Jméno: Icaronycteris
Potrava: Hmyzožravec
Výskyt: Eocén
Během Triasu se některým druhům plazů vyvinula křídla aby mohli létat a lovit tak pohodlně hmyz. V třetihorách se odehrál velice podobný vývoj a v tomto článku se podívám na jednoho tvora, patřícího do zcela jiné skupiny zvířat než o jakých jsem doposud psal. Icaronycteris (což by se dalo volně přeložit jako "Icarův noční letec" - z řecké mytologie) totiž patřil mezi jedny z prvních netopýrů a je důkazem, že netopýři se do té dnešní podoby přeměnili celkem rychle. Tělo tohoto malého letce měřilo na délku asi 14 centimetrů a jeho rozpětí dosahovalo v průměru asi 37 centimetrů. Už v období Eocénu před 52 miliony lety měl Icaronycteris křídla se, kterými byl stejně jako ostatní netopýři schopen aktivního letu. Stavba vnitřního ucha naznačuje, že už v té době byl Icaronycteris schopen používat během lovu echolokaci a podle stavby kotníku se tento netopýr zřejmě často visel za nohy hlavou dolů. Lovil především větší druhy hmyzu jako byli motýli a brouci - byl tedy skoro úplně jako moderní netopýři. Přesto to však byl ještě primitivní netopýr a byly tu tedy jisté odlišnosti. Moderní netopýři mají například jen jeden dráp na křídle, ale Icaronycetis, jeho kosterní struktura byla křehčí a místo natažené blány mezi zadními končetinami měl ocas. Taky jeho zuby byly ještě méně přizpůsobené jeho stravovacím návykům. Tento druh žil v Eocénu na území dnešní USA a Evropy.

Ikranové z Avatara existovali

29. září 2014 v 21:31 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Máme tady další zajímavý nález a už podruhé tento rok se týká ptakoještěra a stejně jako ten předchozí byl učiněn v Číně ( konkrétně v severovýchodní provincii Liao-ning), která byla zřejmě v období Křídy (asi před 120 miliony lety) skutečným rájem pterosaurů. Tento nález nadchne jak paleontology tak fanoušky filmu Avatar (no a pro paleontologa, který je zároveň fanouškem Avatara je to splněný sen). Nově

nalezený druh - zahrnující dva vzorky - natolik připomínal Ikrana (velkou, ozubenou obdobou Pterosaura na, kterých Pandorští domorodci létali), že se vědci rozhodli pojmenovat jej Ikrandraco avatar(což znamená "drak Ikran z Avataru"). Ikrandraco měl v zobáku opravdu zuby (ačkoliv se spíš hodily k zachycení a udržení ryb jako třeba u Rhamphoryncha) a na spodní čelisti měl odivný (zřejmě barevný) hřebínek. Není to samozřejmě první pterosaurus s takovou výzdobou, ale je první co jí má umístěnou na spodní čelisti což činí lebku ještě zajímavější. A aby toho nebylo málo tak ačkoliv velká část lebky chybí předpokládají vědci, že měl na spodní straně zobáku "váček" (jako má například dnešní třeba pelikán) na ukládání ryb a mnoho vědců se tedy s klidem shodlo, že tento druh nemá mezi pterosaury obdoby. Co se týče velikosti je to jedna z mála věcí, která se se sci-fi verzí neshoduje. Ikrandraco rozpětí křídel asi 2,5 metru (Ikran maximálně 1,5 m) a vědci jsou si téměř jistí, že to byl zatraceně dobrý letec. Mě osobně připadá taková náhoda skoro neuvěřitelná a bojím se, že je zde riziko podvrhu - z celého srdce však doufám, že ne.

Evoluce paleontologie 4.část: První pohled na dinosaury

28. září 2014 v 12:22 | Martinoraptor |  Projekty
Posledně jsem napsal o příběhu doktora Gideona Mantela a nálezu prvních dvou dinosaurů. Samozřejmě si však nemůžeme myslet, že vědci okamžitě věděli to co ti součastní a tak si na dinosaury udělali jiný, zřejmě velice klamný názor a tak první oficiálně popsaný dinosaurus Megalosaurus nevypadal z počátku jako velký, dvounohý a smrtící tvor, ale spíš jako nějaký kříženec, ještěra, krokodýla a snad nějakých velkých šelem takže nakonec vzniklo něco co vypadá spíš jako savec než dinosaurus.
Megalosaurus:
Stejně neblahý osud potkal ubohého Iguanodona, který se stal jakým si přerostlým, pomalým leguánem. Byly dokonce vytvořeny modely těchto původních druhů, které dodnes stojí v Crystal Palace v Londýně (je mezi nimi opravdu jen pramalý rozdíl). Vědecká paleontologie se však stále zlepšovala a v roce 1842 mohl ředitel přírodovědného muzea sir Richard Owen vytvořit pro tehdejší tři známé rody (Iguanodon, Megalosaurus a Hylaeosaurus) samostatnou skupinu s názvem Dinosauria - neboli "strašní ještěři". Dinosauři se velice rychle proslavili po celém světě a pronikli i do povědomí širší, laické veřejnosti. V 50. letech 19. století se dokonce konala "Velká výstava". Byly vytvořeny působivé modely a 20 hostů si mohlo dát večeři přímo v otevřeném břiše Iguanodona. 16 let po zavedení oficiálního názvu dinosauři byl popsán další druh: tentokrát Hadrosaurus fouklii pocházející z USA. Hadrosaurus se také stal prvním dinosaurem jehož kostra byla znovu sestavena a veřejně vystavena a Hadrosaurus se tedy stal celebritou. Jedním z nejdůležitějších poselství však bylo to, že Hadrosaurus stál na dvou a tak paleontologové zjistili, že ne všichni dinosauři byli čtyřnozí. Tento nález taky podnítil zájem paleontologů o Severní Ameriku, která se měla v budoucnu stát hlavní paleontologickou velmocí - alespoň co se dinosaurů týče.
Tahle část se mi zdá trochu zmatenější a nudnější, ale ta příští by zase měla být trochu lepší.

Prehistorický park: Očima Meganeury (1/2)

27. září 2014 v 9:38 | Martinoraptor |  Příběhy
Před asi 300 miliony lety se nad obřími, rozlehlými močály pravěkého Skotska začal rýsovat nový den. V celém močále zatím vládla mlha a sluneční paprsky se zatím marně snažily prodrat mlhou a hustými korunami, do nebe sahajících Karbonských stromů část dorůstajících 40 metrů (ale to často). Nad celou scenérií se vznášel mladý sameček obří pravážky rodu Meganeura. Tento jedinec, který se právě vydal na lov se teprve před chvílí se probudil a už dostal hlad. Letěl vysoko v korunách stromů a hledal nějakou možnou, chutnou kořist. Jak tak letěl začala se mlha rozplývat a sameček byl se svýma velmi vyvinutýma očima schopen dobře vnímat co se děje tam dole. Prales se postupně probouzel. Obří stonožka rodu Arthropleura se mírumilovně plazila a okolím a okusovala při tom kapradiny. Sameček samozřejmě věděl, že s Arthropleurou se nikdy nemůže rovnat a pokračoval dál. Na břehu jednoho z vodních toků se slunilo a pokřikovalo několik zástupců rodu Proterogyrinus. Tihle obři však stejně jako Arthropleura dorůstají asi 3 metry délky a sameček se jim se svým sotva půl metrem délky nemohl za žádnou cenu rovnat. Zamířil tedy trochu víc k vycházejícímu slunci, které ze své vzdušné perspektivy dobře viděl. Sameček ještě chvíli létal vysoko nad močály a hledal nějaké jídlo. Nakonec se však rozhodl změnit taktiku a zamířil níž k močálům. Teď letěl jen několik metrů nad vodou, kličkoval mezi kusy stromů, které vyčnívaly a stále si dával pozor na případné predátory. Za chvíli opustil vodu a vřítil se do lesa- Konečně zahlédl malého, zeleného plaza jak prchá. Sameček jej chvíli pronásledoval a pak se snesl a svou snídani chytil a zvedl do vzduchu. Plaz se zmítal a snažil se omlouvat, ale sameček pravážky už stoupal výš a výš a pořádně se do zmítající se "ještěrky" zakousnul. Jakmile se plaz přestal zmítat tak s ním přistál v jedné z korun kde začal kořist pomalu požírat.
Když byl hotov znovu se odlepil od stromu a zamířil k jezírku, které bylo poblíž . Jezírko už bylo na dohled když dole na zemi uviděl podivné tvory. Naprosto se vymykali tomu co kdy předtím viděl. Byli asi dva metry vysocí, stáli jen na dvou nohách a všichni drželi nějaké podivné klacky a kusy nějaké nepopsatelné hmoty. Sameček byl tak zaneprázdněn zjevem podivných tvorů, že si nevšimnul koruny stromu na, kterou míří a stejného tvora, který trčel z koruny. Jakmile si ho sameček všimnul okamžitě nabral výšku. Podivný
se naštěstí přikrčil a oba dva se těsně minuli. Samečka to celkem zaujalo. Ten tvor byl tak velký, že ho klidně mohl ulovit, ale on mu raději uhnul takže to buď nebyl predátor nebo se živil něčím úplně jiným než Meganeurami. S tímto zajímavým zážitkem vymazal na chvíli podivuhodné tvory ze své malé hmyzí paměti a dál se soustředil na věci nynější.

Sameček se velice brzy dostal z části lesa s celkem pevným podkladem do části lesa kde z výšky dobře viděl lesknoucí se vodu, plno bažin a čvachtavé bahno. V jednu chvíli si dokonce všimnul další Arthropleury, která se tam spokojeně krmila. Když sameček prolétal nad ní zvedla stonožka na chvíli hlavu, ale pak se zase rychle vrátila ke kapradinám.

Konečně se sameček dostal k jednomu z konkrétních jezírek. Bylo to to jezírko kde se kdysi sám jako larva živil a kde teď ve vzduchu létalo několik vážek jeho vlastního druhu - samci i samičky. Sameček zamířil k jednomu z kmenů u vody kde se to často hemžilo nějakou potravou. Náhle však na něj zaútočil jiná Meganeura. Vzhledem k tomu, že sameček už jedl začal před sokem rychle ustupovat a ten letěl za ním. Sameček jej zkusil setřást tím, že zaletěl do hustého porostu a pak zase těsně nad vodu. Náhle rychle změnil směr a letěl zas na toho divného tvora. Tentokrát si to, ale vůbec neuvědomil. Tvor se naštěstí opět přikrčil. Nakonec se obě vážky zastavily u jednoho ze stromů a začali kolem něj kroužit. Samečkův protivník do něj tvrdě narazil a ukázal mu své útvary na ocase. Zastrašoval jej. Vzhledem k tomu, že sameček už jedl se nechal a odletěl…

Omlouvám se za ty tři dny neaktivity (měl jsem toho moc a ve čtvrtek navíc nešla po většinu večera elektřina).

Baryonyx

24. září 2014 v 18:41 | Martinoraptor |  Druhohorní tvorové
Baryonyx ("těžký dráp") byl teropodní dinosaurus patřící do čeledi Spinosauridae žijící přibližně před 130 - 125 miliony lety (v období spodní Křídy) na území především dnešní Angalii (konkrétně na ostrověWight)a v západoafrickém Nigeru. Poprvé byl nalezen v roce 1983 amatérským paleontologem Williamem Walkerem (proto také druhové jméno walkeri) v jedné cihelně v Surrey. Předpokládá se, že za svého života žil Baryonyx především v otevřených, bažinatých lesích. Na délku mohl dosáhnout asi 8 až 10 metrů, na výšku asi 3 metry a vážit mohl tak 1,7 až 2,7 tuny. Své jméno dostal kvůli velkému drápu na přední končetině, který mohl dosáhnout délky až 35cm nebo možná i více. Baryonyxovou zvláštností je, že je to jediný známý rybožravý dinosaurus. To se jednak předpokládá kvůli jeho štíhlých, dlouhých a prohnutých čelistí, které značně připomínaly čelisti krokodýla (konkrétně gaviála). Krk byl navíc dlouhý a rovný (což není u theropodů příliš obvykle - ti měli krk většinou esovitě prohnutý) což zase napovídá lovení ryb. Kromě toho byl navíc nalezen zbytek žaludku a v něm i pozůstatky rodu Lepidotes - velký zástupce kostnatých ryb. Baryonyx byl třeba v knize Atlas dinosaurů. Pokud vím neviděl jsem žádný dokument kde by měl hrát , ale původně měl být jako hlavní predátor ve filmu Jurský park III, ale Spinosaurus byl impozantnější a vyhrál tak konkurz.


Neptunidraco

22. září 2014 v 17:21 | Martinoraptor |  Mořští tvorové
Jméno: Neptunidraco
Potrava: Predátor
Výskyt: střední Jura

Neptunidraco ammoniticus byl druhem jurského mořského krokodýla z čeledi Metriorhynchidae, žijícího v jurských mořích. Jeho zkameněliny byly objeveny na území dnešní severo-východní Italie, ale mohl s klidem žít na území celé Evropy, která byla většinou skoro celá pod vodou. Když ho v roce 2011 paleontologové Cau a Fantinašli dostal jméno jehož význam (jak jste si jistě
domysleli nebo věděli) je"Neptunův drak". Tlama tohoto mořského draka byla podlouhlá a plná velmi ostrých zubů, které nejspíš (pokud bych měl osobně hádat) připomínaly zuby například dnešních, rybožravých gaviálů. Neptunidraco sám nebyl největší (dosahoval maximální délky asi 2,5 možná 3 metrů) a pravděpodobně se tedy živil právě rybami a soudě podle jména i amonity. Trup byl tradičně dlouhý, hydrodynamický a zakončený rybím ocasem. K velké rychlosti pomáhaly plazovi čtyři ploutvovité končetiny. Kůže sama byla nejspíš hladká což Neptunidracovi opět pomáhalo k vyšší rychlosti proti, které měla jeho kořist ve velkých hejnech pramalou šanci. Pokud vím nebyl Neptunidraco zobrazen v žádném dokumentu, filmu ani knize, ale jeho blízký příbuzný a mladší ekvivalent Metriorhynchus byl ukázán v dokumentu Putování s dinosaury: Mořská monstra a Neptunidraco zřejmě vypadal velmi podobně.

Musím říct, že jsem trochu překvapen jak dlouhé to je protože polovinu informací (zvláště to o zubech a délce) jsem si odvodil takže bych to radši nebral úplně vážně.

Kamera zachytila stvoření, které šokovalo biology

21. září 2014 v 12:26 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Než budete číst dál podívejte se nejprve dobře na obrázek a zkuste si tipnout co to je:
Nevím co jste hádali, (mě osobně to stále připomíná nějaký kus koberce nebo hadru s pružinou) ale tento podivný objev biology překvapil. Průzkumná loď Nautilus totiž v rámci svého průzkumu narazil na mnoho zvláštních živočichů, ale tenhle vede. Je to doposud neznámý druh trubýše (řád bezobratlých z třídy žahavců), kterého objevila dálkově ovládaná, průzkumná ponorka Hercules.Trubýši jsou ve skutečnosti kolonie menších organismů z nichž se každý stará o něco jiného a dohromady tvoří jednoho celistvého živočicha. Největší z nich navíc se svými 50 metry patří mezi největší živočichy na naší planetě. Tento konkrétní živočich sice měří na délku mnohem méně ovšem vypadá o to kuriózněji. Celé jeho tělo vypadá vlastně jako cár nějaké látky nebo nějaká podivná rostlina či pírko a to co se na obrázku jeví trochu jako pružina je ve skutečnosti nejspíš nějaký obranný mechanismus (například měchýřovka portugalská může pěkně nebezpečně popálit). Původní článek naleznete tady: http://nedd.tiscali.cz/kamera-zachytila-stvoreni-ktere-sokovalo-biology-243025?utm_source=nedd&utm_medium=article&utm_campaign=most-read.

Mimochodem našli jsme psa. Uběhl 17km dokud ho nechytil nějaký pán se dvěmi fenami a dneska ho chtěl dát do útulku (mám, ale pocit, že mu ty feny chybí).


Čeští vědci učinili objev v Antarktidě

20. září 2014 v 9:09 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Včera jsem objevil zprávu o dalším skvělém nálezu, který tentokrát učinili čeští vědci. Ti se totiž vypravili až do zamrzlé Antarktidy a našli tam skutečné zkamenělé poklady. 19. záři nám představili druh plesiosaura ( jehož kosti objevili na ostrově Vega a trvalo jim čtyři měsíce než je přepravili do pražských
laboratoří) obývající ledové končiny pólu asi před 75 miliony lety. Nález tvoří téměř celou pánev, hrudní, bederní a ocasní obratle, části končetin a hrudního koše i s úlomky žeber a dokonce se našla i výplň žaludku. Jedná se zřejmě o dospělého plaza jehož délku paleontologové odhadují na pět až šest metrů. "Je to velmi unikátní nález. O to víc si ho ceníme, protože v té oblasti už dříve působili paleontologové z jiných zemí, především ti z Argentiny, ale i Britové, a ti tam zatím kostru plesiosaura nenašli," řekl ředitel České geologické služby Zdeněk Venera. Krom Plesiosaura tam však učinili ještě další nálezy, které už sice nejsou tak hezké pro oko, ale pro vědce velmi. Podařilo se jim totiž najít druh živočišné houby, jde konkrétně o pravěkou spongie ( což je druh bezobratlého živočicha žijícího na mořském dně ještě dnes) a první spongie z Antarktidy vůbec. Zajímavé jsou i objevy zkamenělých částí stromů.




Země - vznik planety

19. září 2014 v 17:59 | Martinoraptor |  Dokumenty
Země - vznik planety je úžasný dokument, který vypráví o historii naší planety, který zaznamenával snad každou větší událost. Poutavý a naučný komentář spolu s úžasnou počítačovou grafikou diváky na hodinu a půl doslova unese několik miliard let zpátky do pravěku kde pak sledují bolestivý a bouřlivý zrod naší planety, která nejdřív připomínala spíš peklo, zrod Měsíce, který byl rovněž planoucí koulí obíhající kolem planety na jejím nově vzniklém, dočasném prstenci. Vysvětlí nám jak se peklozměnilo v moře a na Zemi se objevila první kůra. Ukáže výbušný vznik prvního kontinentu a úplně prvního, mikroskopického života během známé historie. O mnoho milionů let později nezkušený divák zřejmě vykulí oči na podivného predátora rodu Anomalocaris nebo maličkého tvorečka rodu Pikaia(v období Kambria) a někteří se budou klepat v době Karbonu kde celému světu vládl obří hmyz jako byla třímetrová stonožka rodu Arthropleura a budeme pozorovat její domov, který se stane našim uhlím. Podrobně popíše nejhorší vymírání v historii světa a samozřejmě se podíváte do království nejznámějších zvířat v historii planety - dinosaurů kde nějaký část pobudete. Téměř ke konci dokumentu se stanete svědkem masového vymírání, které smazalo ze Zěmě všechny neptačí dinosaury. Až v posledních asi dvaceti minut se podíváme do třetihor a teprve osm minut před koncem se objeví Homo erectus a šest minut před koncem několik jedinců Homo sapiens. Dokument by se tedy dal krásně použít jako časová osa, která ukáže do jakého malého koutku se naše slavná historie lidí vmáčkne a jak dlouho jsou tu dinosauři a celá naše krásná modrá planeta (něco jako historie Země v hodině nebo v roce). Já osobně jsem se od něj nemohl odtrhnout a rozhodně doporučuji. Nejlepší je koupit, ale najdete jej také na stránkách Ulož.to nebo na YouTubu.






(Ten poslední obrázek není z tohoto dokumentu :)

Stále platí: http://martinoraptor.blog.cz/1409/retrivr-v-nesnazich


Retrívr v nesnázích

18. září 2014 v 21:27 | Martinoraptor
Normálně bych tohle nedělal, ale včera ráno mi utekl pes. To sice není poprvé co zmizel, ale většinou jen na pár hodin a nikdy ne na celé dva dny (stále samozřejmě doufám, že se ještě ukáže, ale když je tu šance). Takže pokud někdo z vás bydlí v blízkém okolí Petřvaldu u Karviné a uvidí asi dvou ročního zlatého retrívra, který slyší na jméno Percy, moc prosím napište, řeknětě, nahlaste to třeba na úřad nebo někam. Kontaktovali jsme snad všechny útulky v okolí, takže pokud se do nějakého z nich dostane tak se o tom dozvíme, ale za pomoc bych byl moc vděčný. Předem děkuji za vaši případnou pomoc.