Srpen 2014

Evoluce paleontologie 2.část: (Re)evoluční teorie

31. srpna 2014 v 13:47 | Martinoraptor |  Projekty
V minulém díle jsem popsal úplné počátky paleontologie od nálezu jedněch z prvních fosílií až po souboj s církví. První paleontologové správně usoudili, že to co nacházejí jsou pravěká zvířata. Zajímalo je, ale proč vypadají tak podivně a proč už něco takového nenajdeme. Jedním ze dvou důležitých lidí v této kapitole je Jean-Baptiste Pierre Antoine de Monet, Chevalier de Lamarck. Jednalo se o chudého šlechtice, který měl, ale velký zájem o přírodě a byl zcela přesvědčen, že živočichové a rostliny jsou časem měnit své rysy aby se vyrovnaly se změnami okolí a tyto změny pak přecházejí i na další generace - zkrátka jako první vyslovil myšlenku, že se zvířata a rostliny mohou vyvíjet. Na základě této teorie vznikla i jedna z nejslavnějších teorií světa. Tedy teorie přirozeného výběru od Charlese Darwina. V roce 1859 Darwin vydal knihu O vzniku druhů přírodním výběrem.


Svou teorii Darwin postavil na čtyřech hlavních bodech. Bod č.1: Charles Darwin si totiž uvědomil, že život v přírodě je nelítostný a jde o to "sežrat nebo být sežrán" a že jen nejlépe přizpůsobená zvířata mohou přežít. Bod č.2: Darwin si všiml, že ve všech zvířecích druzích se rodí jedinci s charakteristickými rysy, které jim pomohou přežít (třeba ochranné zbarvení). Bod č.3:Nejvíce potomků = největší šance na přežití. Bod č.4: Podmínky v přírodě se stále mění a tak je nutnoaby se zvířata buď změnila nebo zmizela. To vysvětluje proč některá zvířata změnila svůj tvar a chování a jiná úplně zmizela. Když svou teorii Darwin zveřejnil vyvolal velký rozruch a mnoho lidí ji nechtělo uvěřit (někteří nevěří dodnes). Pro paleontology však měla tato teorie zásadní význam. Když byli objeveni prosazovala církev názor, že fosílie jsou zbytku nestvůr, které zahynuly při potopě. Na základě Darwinovy teorie se na dinosaury začalo pohlížet více vědecky a dnes věří, že za dob své největší slávy se dinosauři měnili a vyvíjeli a věří, že studiem dnešních zvířat zjistíme jak žili oni. Stejně jako zvířata se měnil i pohled na ně (především na dinosaury) a dnes se ví, že byli zajímavější než si předtím všichni mysleli. Ovšem jaký byl tedy ten počáteční názor na ně? Proč se změnil? A kde a kdy byl vůbec první dinosaurus nalezen? To jsou otázky na, které odpovím v několika příštích částech.

Coryphodon

30. srpna 2014 v 13:00 | Martinoraptor |  Třetihorní vládci
Jméno: Coryphodon
Potrava: Býložravec
Výskyt: Eocén - Oligocén
Coryphodon(neboli "špičatý zub") byl velký savec patřící do čeledi Coryphodontidae. Poprvé byl popsán v roce 1845 Richardem Owenem a dnes je znám z mnoha sofilních pozůstatků, nalezených v Severní Americe a pak, podstatně méně v Evropě a Asii. Je známo šest druhů (C. Bathmodon C. Ectacodon, C. Letalophodon, C. Loxolophodon C. Manteodon C. Metalophodon, ale jen čtyři z nich jsou jisté. C. Letalophodon, C. Loxolophodon jsou jen spekulativní. Coryphodon byl víc jak dva metry dlouhý, asi jeden metr vysoký a vážit mohl až půl tuny. Ačkoliv je to relativně málo tak v období Eocénů až Oligocénu se řadil mezi největší ze suchozemských zvířat. Živil se různými druhy travin i květin. Silný krk mu skvěle pomáhal k vytrhávání různých rostlin. K tomu mu pomáhaly i krátké kly. Coryphodon byl celkem zavalitý živočich, který se nedokázal pohybovat příliš rychle a zřejmě vedl život hrocha - větší část dne zřejmě trávil ve vodě. Ačkoliv byl Coryphodon velice zajímavým živočichem byl doslova "tupý jako poleno" a měl jeden z nejmenších mozků v poměru těla ze všech známých savců. Ačkoliv v Eocénu to byl relativně velký tvor tak v Oligocénu začali savci dorůstat opravdu gigantických rozměrů a klima se začalo měnit. Coryphodon se nedokázal v měnícím se ekosystému udržet a vyhynul.


Nález pterosauří kolonie

28. srpna 2014 v 12:43 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Poměrně nedávno se skupině paleontologů v severozápadní Číně (konkrétně jižně od pohoří Ťan-šan v autonomní oblasti Sin-ťiang) povedl opravdu objev, který se uskuteční jen jednou za život. První část nálezu tvoří totiž několik pterosauřích vajec. Doposud byla nalezena jen asi čtyři vejce a všechny se během fosilizace zploštila do dvourozměrné podoby. Tahle, ale ne, uchovala se v dokonalém, trojrozměrném stavu. Promáčkliny na nich dokonce poukazují na to, že vejce byla poměrně pružná a před okolním světě je chránila měkká a silná membrána plus tenká skořápka (mikrostruktura skořápek je podobná měkkým vejcím některých, moderních hadů). Navíc je dost pravděpodobné, že rodiče vejce zahrabávali do písku na břehu jezera aby zabránili vysychání.
Druhou, přinejmenším stejně významnou část tvoří kostry kolonie zhruba čtyřiceti zkamenělých pterosaurů (samců i samic), dosud neznámého druhu. Dostali jméno Hamipterus tianshanensis. Ačkoliv bylo nalezeno jen 40 jedinců, je pravděpodobné, že v období Křídy tam bylo spíš několik stovek než desítek jedinců. Každopádně to, ale (přinejmenším) naznačuje, že alespoň, některé druhy pterosaurů (jako třeba dnešní ptáci terejové) hnízdili v obrovských koloniích. Konkrétně tato kolonie však před 120 miliony lety zahynula při velké bouři. Krom způsobu hnízdění toho vědci o ptakoještěrovi moc neví, ale přinejmenším zjistili, že u nich existovala pohlavní dvojtvárnost. Na lebkách byly nalezeny jakési, velké hřebeny různého tvaru, velikostí a možní i barev. Hřeben samce byl zřejmě už z pravidla výraznější aby upoutal samičku.

Kentrosaurus

27. srpna 2014 v 19:52 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů
Kentrosaurus ("trnitý ještěr") byl býložravým a poměrně malým, stegosauridním dinosaurem a po samotném Stegosaurovi je to asi nejznámější zástupce této čeledi. Kentrosaurus žil před 156 až 150 miliony lety v období svrchní Jury na území dnešní Afriky, konkrétně Tanzanie. Byl popsán v roce 1915 Edwinen Henningem. Dnes jsou známy dva druhy Kentrosaura: nesporný Kentrosaurusaethiopicus a pak Kentrosauruslongispinus (ten byl popsán jako Stegosaurus longispinus v roce 1914), který je však dost nejistý. Na délku dorůstal 5 metrů, v kohoutku měřil skoro dva metry a vážil zhruba 400kg. Stejně jako všichni Stegosauřiměl i Kentrosaurusna zádech výrůstky, ale ty jeho byly velice zajímavé. Výrůstky na přední polovině zad byly spíše podobné deskám ostatních Stegosaurům a na zadní polovině zase bodce. Na zádech bylo několik ostnů a desek. Na předních končetinách byly ještě dvě dlouhé bodce. Stejně jako u ostatních zřejmě nebyly desky schopny zastavit predátory a Kentrosaurus je využíval spíš k termoregulaci nebo k vábení partnera. Dlouhé trny na ocase ovšem byly něco jiného. Vědci odhadují, že Kentrosaurus jim mohl mávat rychlostí až 50 km/h a zásah něčím takovým by byl zajisté velice nepříjemný a vzhledem k tomu, že hroty vyrůstaly po celé délce ocasu tak byl Kentrosaurus ze zadu prakticky nenapadnutelný. Tento zajímavý dinosaurus se objevil například v knize Atlas dinosaurů, v knize Jak chovat dinosaury nebo třeba ve hře JPOG.

Medvěd jeskynní

26. srpna 2014 v 13:30 | Martinoraptor |  Život ve čtvrtohorách
Jméno: Medvěd jeskynní
Potrava: Všežravec
Výskyt: Pleistocén

Medvěd jeskynní byl druh evropského medvěda. Na Zemi se objevil před 100 000 a vymřel před koncem poslední doby ledové, zhruba před 10 000 lety (v období Pleistocénu). Jeho fosílie byly poprvé nalezeny v roce 1794 paleontologem Johannem Christianem Rosenmüllerem.Byl asi o třetinu větší než medvěd hnědý. Na délku měřil 2 až 3 metry, vážil zhruba 400 až 500kg (některé odhady však hovoří až o 900kg). Většina fosílií tohoto druhu byla nalezena v jeskynních
překvapivě), z čehož se usuzuje čehož se usuzuje, že tam také trávil většinu času. Typickou medvědí jeskynně jsou hluboké, rozvětvené komplexy, jaké jsou např. u nás v Moravském krasu nebo v Demenovských, ledových jeskynních (kde je několik kostí toho medvěda součásti prohlídky). Z těchto míst pocházejí nádherně zachované kompletní kostry, dnes vystavené v muzeích v Brně a ve Vídni. To ho odlišuje od dnešního medvěda hnědého, protože ten hledá jeskyně jenom kvůli zimního spánku. Ačkoliv mohl být medvěd jeskynní smrtelně nebezpečný i pro větší zvířata byl to převážně býložravec a živil se hlavně bylinami, bobulemi, travami, ale příležitostně i malými zvířaty. O způsobu vyhynutí tohoto druhu se vedou diskuze. Některé teorie mluví o změně klimatu. Medvědi jeskynní prý vymřeli v období velkého ochlazení a právě ztráta vegetace mohla za jeho vyhynutí. Někteří vědci si, ale myslí, že jen vymizení vhodné potravy by nestačilo a musel tu být ještě jeden faktor - LIDÉ (opět)!!! Úpadek jeskynních medvědů se totiž celkem shoduje s dobou, kdy se v Evropě objevili lidé a vyhnali z jejich bydlišť jeskynní lvy, hyeny, medvědy a dokonce i své příbuzné, neandrtálce. Proč, ale vyhynuli se, doopravdy neví.

Masová vymírání (7/7+1)

25. srpna 2014 v 11:43 | Martinoraptor |  Projekty
Po K-T vymírání byl celkem klid. Během třetihor se jich samozřejmě také událo hodně, ale většina nebyla nějak moc důležitá nebo rozsáhlá. Další vymírání, které stojí za zmínku se odehrálo až před 50 000 lety, na přelomu Pleistocénu a Holocénu. Tehdy vyhynulo mnoho druhů především velkých zvířat jako byli velcí jeleni, srstnatí nosorožci, mamuti a jeho příčiny jsou navíc dost nejisté a je tu několik teorií. První je zavlečení a šíření nějaké nemoci. Co o tom napsat fakt nevím tak asi rovnou přejdeme k teorii číslo dvě. To
jsou klimatické změny. Na přelomu 19. a 20. století si vědci poprvé uvědomili, že existovaly doby ledové a meziledové. To si spojili s vývojem a vyhynutím různých zvířat. Určitě nejnápadnější teplotní změna na konci doby ledové je rostoucí teplota. Mezi 15 000 a 10 000 vzrostla průměrná globální teplota na 6°C. Růst teplot byl dostatečný aby roztál pevninský wisconsinskýledovec a zvířata - která byla přizpůsobená pro zachování tepla - následkem toho umírala na přehřátí. Jenomže jsou tu nedostatky. Výzkumy prokázaly, že v posledních 10 000 letech není teplota vyšší než u minulých dob meziledových a přitom to ta samá zvířata přežila, takže oteplení není dostatečným vysvětlením. Samozřejmě je tu i další teorie jako rostoucí kontinentalita (stále rostoucí četnost jevů extremity počasí), ale u té je hned několik nedostatků. Snad poslední a bohužel asi nejpravděpodobnější teorie se týká konkrétního druhu primáta - ano, všichni už víte o čem mluvím (o člověku). V této teorii jde o nadměrné vybíjení velkých zvířat jako mamutů a jelenů. Varianta k poslední možnosti je tzv. predace druhého řádu - neboli


zabíjení predátorů lidmi (když lidé zabili většinu predátorů, přemnožili se býložravci. To vedlo ke zdevastování přírodního prostředí a velcí býložravci nedokázali přežít). Člověk zkrátka lovil velkou zvěř dokud se nestala vzácnou nebo zcela nevymizela. Ačkoliv někteří namítají, že v rámci vztahu kořist- predátor je nemožné aby predátor lovil nadměrně. To však bylo vyvráceno mnoha ekology, protože lidé dnes mají na svědomí víc druhů než jakýkoliv predátor za poslední 4 miliardy let. Já osobně se domnívám, že za to mohlo oteplování + člověk, ale jité není nic.

Tenhle článek bych řekl, že se povedl míň, ale snad se bude líbit. Co bude ten "bonusový díl" si můžete tipnout, ale určitě to všichni uhodnete.

Tiktaalik

23. srpna 2014 v 16:58 | Martinoraptor |  Země před dinosaury
Jméno: Tiktaalik
Potrava: Predátor
Výskyt: svrchní Devon
Roku 2006 publikovali paleontologové Daeschler, Shubin & Jenkins nález nového živočicha. Jednalo se o zástupce skupiny Tetrapodomorpha. Pojmenovali ho Tiktaalik (to znamená "velká ryba řek.") Tento rybovitý nozdratý žil na území kanadských arktických ostrovů přibližně před 375 miliony lety (období svrchního Devonu). Tiktaalik je nyní považován za rybovitého zástupce skupin Sarcopterygii (nozdratí) aTetrapodomorpha a je tedy neblíže tetrapodům. Vlastně jediné co Tiktaalikovi k zařazení mezi tetrapody chybí jsou prsty, místo nich má stále ještě ploutve. Jinak, ale celkem připomínal krokodýla. Hřbetní ploutev ani neměl a ocasní ploutev byla spíš ocas. Na délku měřil 2 až 3 metry a jeho tělo bylo zřejmě pokryto šupinami. Lebka byla plochá, protáhla a tlama byla plná ostrých zubů před, kterými se musela třást každá menší ryba. Tiktaalik byl rychlý plavec, ale také se mohl stát kořistí větších ryb. Velice zajímavé na něm je však to, že už dřív se objevila hypotéza, že zástupci skupiny Tetrapodomorpha(jako například Panderichtys) mohli vylézt na souš, ale chyběly důkazy, u Tiktaalika se však našly. Robustnost těchto ploutví mu zřejmě dovolovala pohyb i na souši - ačkoliv jen na krátké vzdálenosti. Ačkoliv má Tiktaalik znaky jak ryby tak tetrapoda a nejprve byl považován za chybějící článek, ale ukázalo se, že je jen nějaký velmi blízký příbuzný tetrapodů. Tiktaalik byl ukázán v dokumentu Triumf obratlovců, v Armagedonu zvířecí říše a v knize Země před dinosaury.

Livyatan

22. srpna 2014 v 15:08 | Martinoraptor |  Mořská monstra
Jméno: Livyatan
Potrava: Predátor
Výskyt: Miocén

Livyatan melvillei byl obří pravěký kytovec z nadčeledi Physeteroidea, která obývala oceány zhruba před 12- 13 miliony lety, tedy v období Miocénu. Své rodové jméno dostal podle biblické mořské příšery. Druhové jméno je podle autora románu Moby Dick Hermana Melvilla. Dosahovala délky zhruba od 13,5 do 17,5 metrů z toho lebka byla dlouhá 3 metry. Co se týče jeho vzhledu tak byl stejný jako dnešní vorvaň obrovský. Je celkem jasné, že Livyatan byl děs budící predátor stojící na samém vrcholu potravního řetězce, protože měl ostré zuby v obou čelistech a všechny měřily asi půl metru. Podle fosilních vykopávek byla tahle velryba postrachem menších velryb, delfínů, sviňuch, žraloků, mořských želv, tuleňů a případně mořských ptáků. Ačkoliv to není nějak dokázáno tak je dost možné, že stejně jako dnešní vorvaní k vyhledávní kořisti využívali echolokaci. O tom, že tento živočich byl se vědělo už dávno protože se nacházely jeho zuby, ale jeho kosti byly nalezeny v Peru v roce 2008 mezinárodním týmem vedeným Oliverem Lambertem a o dva roky později byl oficiálně pojmenován. Neznám žádný dokument kde by vystupoval.

Prehistorický park: Očima Smilodona (3/4)

21. srpna 2014 v 10:21 | Martinoraptor |  Příběhy ze světa pravěku
Tygřice se probudila brzy za což částečně mohl velký hlad a částečně snídaně se dožadující kotě, které mňoukalo a skákalo matce po čenichu. Samice lehce zavrčela, setřásla mládě, zvedla hlavu a pak začenichala. Ulevilo se jí, že nikde necítí toho samce ze včerejška. Pak se znovu otočila na mládě. Uvědomovala si, že bez potravy už moc dlouho ani jeden nevydrží. Zvedla se a opět se šla pídit po nějaké té potravě. Pomalu procházela krajinou a využívala ranního šera aby se lépe skryla před případnou kořistí...nebo hůř. Párkrát zahlédla v dálce něco rychlého, ale než by se tam připlížila tak by ta kořist už stejně nejspíš utekla. Slunce už bylo celkem vysoko když uslyšela něco moc zajímavého a bylo to moc blízko. Tygřice se přitiskla těsně k zemi a pomalu se plížila vpřed, tam odkud ten podivný zvuk vycházel. "Rozhodně loví, podívejte" slyšela tygřice, ale nedávalo jí to smysl - nepodobalo se to ničemu co doposud slyšela. Rozhodla se, že to prověří, třeba to půjde snadno ulovit a konečně po dlouhé době se i s mládětem pořádně nají. "Musela jít někam do vyšších poloh" uslyšela ještě tygřice než s hlasitým řevem vyrazila ze svého úkrytu mezi nízkými stromy a pozorovala reakci nového zvířete.
Zjistila, že je jich tam několik. Všichni stáli na zadních nohou, ale ti větší a silnější - pravděpodobně samci - stáli okolo samice a na zádech a v tlapách měli nějaké podivné klacky a velké kameny. Samice toho nového druhu se okamžitě otočila a hleděla na tygřici. Ta měla nutkání zaútočit, ale přeci jen nevěděla co může čekat. Bylo jich proti ní několik a kdyby byli něják nebezpeční mohla by dopadnout špatně. Už fakt, že se nerozběhli pryč o něčem svědčil. "Dobře,dívejte se jí pořád do očí, je hodně naštvaná" tygřice zkusila ještě jeden zastrašující řev a pozorovala co bude dál "takže bychom měli pomalu přemýšlet jak se odsud dostaneme." Samice - zřejmě vedoucí smečky - pokračovala ve vyluzování těch podivných zvuků. Tygřice netušila co to znamená, ale tušila, že to se spíš snaží domluvit ti tvorové mezi sebou než, že by jí chtěli zastrašit. "Protože jsme v pěkném průšvihu." Další řev. "Myslí na lov takže bychom těd měli pomalu vycouvat." Šavlozubá samice už zvažovala, že se na jednoho z těch tvorů prostě vrhne a zjistí co se stane když ti tvorové vydali nový zvuk. Byl vysoký a tygřici úplně rval uši. Otočila a zmizela mezi stromy, tohoto setkání si odnesla: Podivní, dvounozí tvorové - velmi nepříjemný zvuk - nejlépe se vyhnout!!! Tygřice zvedla čenich a snažila se najít nějakou jinou kořist a ignorovat pach té skupiny živočichů, kterou nechávala za sebou. Pak se opět vrhla do vysoké trávy.

Procházela krajinou, pátrala po nějaké kořisti a přemítala v hlavě ty podivné tvory, které viděla. Po nějaké době konečně uviděla srnce. Byla zoufale hladová, ani jí nenapadlo, že ho dřív uviděla a uslyšela než ucítila. Pomalu se přitiskla k zemi a pomalu se plížila ke kořisti. Byla už poměrně blízko, od jelena jí dělilo pouhých 30 metrů, to už byla skoro vzdálenost ze, které se dalo dobře zaútočit. Pokusila se však dostat ještě blíž. Napnula všechny svaly a připravila se ke skoku, pak jí však srnec ucítil. Otočil se a dal se na útěk. Tygřice vyrazila a běžela za ním…

Titanis

20. srpna 2014 v 20:43 | Martinoraptor |  Třetihorní vládci
Jméno: Titanis
Potrava: Predátor
Výskyt: Pliocén - Pleistocén

Titanis byl až 2,5 metru vysoký a asi 150kg dravý pták žijící na Zemi zhruba před 3,1 miliony lety na území Pliocénu až Pleistocénu. Ačkoliv lebka nebyla nikdy nalezena předpokládá se, že byla velká a konec byl typicky zahnutý. Zbytek těla byl zřejmě stejný jako u všech ostatních děso-ptáků. Předpokládá se, že lovil menší a rychlejší savci přičemž dokázal vyvinout rychlost až 65km/h - tedy téměř rychlost pštrosa. Největší zvláštností na něm ovšem je to kde žil. Jeho fosílie totiž byly nalezeny na území Severní Ameriky (konkrétně států Texas a Florida) a je to tak jediný doposud známý zástupce čeledi Phorusrhacidae nalezený v Severní Americe kde se zřejmě musel prát o potravu se Severoamerickými predátory jako byli šavlozubé kočky a vlci a na rozdíl od jihoamerických druhů na to byl dobře vybaven. Ačkoliv byl Titanis jedním z posledních - ne-li posledním - zástupcem své čeledi tak těsně před příchodem člověka ze světa on i další děso-ptáci nadobro vyhynuli. Některé starší teorie sice hovoří o tom, že mohl přežít až do doby před 15 000 lety, ale novější výzkumy to vyvracejí. Titanis je celkem známý pták a vystupoval v několika knihách a dokumentech jako třeba v dokumentu: Prehistoričtí lovci nebo třeba seriálů Pravěk útočí.