Červenec 2014

Kronosaurus

31. července 2014 v 18:57 | Martinoraptor |  Mořská monstra
Jméno: Kronosaurus
Potrava: Predátor
Výskyt: Křída
Kronosaurus ("Kronův ještěr", pojmenován podle Krona, v řecké mytologii vůdce titánů) byl velký pliosaurusobývající oceány zhruba před 125 - 99 miliony lety (období rané Křídy) poblíž dnešní Austrálie a Jižní Ameriky. V roce 1924 jej popsal ředitel muzea Heber Longman. Dnes jsou známy dva druhy: K. queenslandicusa K. boyacensis. Kronosaurus byl ohromný predátor a kdysi se přepokládalom že měřil až 11 nebo 12 metrů. Dnes víme, že jeho délka byla většinou 9 až 10 metrů a váhy zhruba 2,5 tuny (což je, ale i tak slušné). Měl typický Pliosauří, hydrodynamický tvar těla. Dlouhá lebka, krátký a pevný krk, čtyři velké ploutve(zádní byly větší než přední, krátký ocas a velké tělo. Lebka měřila na délku asi 2,5 metru a tlama - která z toho tvořila velkou část- byla vybavena mnoha ostrými, až 7 centimetrovými zuby. Stejně jako ostatní plazi dýchal i Kronosaurus vzduch a tak musel čas od času k hladině a zřejmě dokázal zadržet dech na velmi dlouhou dobu. Dva páry ploutví byly silné a sloužily pliosaurovi k "letu ve vodě". Kronosaurus se proslavil třeba dokumentem Predátor x kde se párkrát objevil a objevil se také v románu Červený raptor.

Edmontosaurus

30. července 2014 v 14:30 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů

Edmontosaurus ("ještěr z Edmontonu") byl velký zástupce čeledi Hadrosauridaepocházející z období před 73 - 65,5 miliony lety (období Křídy) a stal se tak jedním z nejmladších neptačích dinosaurů.jeho fosílie se našly v Kanadě a USA. Poprvé jej v roce 1917 popsal paleontolog LawrenceMorrisLambe a dnes jsou známy tři druhy: E. regalis, E. annectens, E. saskatchewanensis. Edmontosaurus měřil na délku 10 - 12 metrů(rekordman dokonce 13 metrů), váhy zhruba 3,5 tuny a výšky v kohoutku až 4 metrů. Stejně jako ostatní hadrosauři se dokázal i edmontosaurus postavit v případě potřeby na zadní a chvíli po nich běžet. Čím starší a větší jedinci byli tím míň se na zadní stavěli protože to pro ně bylo zřejmě obtížnější. Měl asi jeden metr dlouhou lebku s "kachní tlamou" vybavenou 720 zuby. Ty se skvěle hodily k oždibování tuhých kapradin a jiných rostlin a za svůj život mohl spotřebovat až 10 000 zubů. Edmontosauři žili ve velkých stádech, která se často stávala cílem útoku větších, dravých dinosaurů jako byli tyranosauři. Edmontosaurus je ukázán především v dvojdílném dokumentu: Putování dinosaurů

Euchambersia

28. července 2014 v 12:44 | Martinoraptor |  Země před dinosaury
Euchambersia ( je pojmenován podle své velké hlavy) byl dravý therapsid konkrétně podřádu Therocephalia žijící na zemi před 250 miliony lety na území jižní Afriky kde byl obávaným predátorem. Ačkoliv se na zemi objevil už na konci Permu tak se jako úspěšný druh ukázal především když přežil velké permské vymírání (vyhynulo 97% všech tehdejších druhů) a na počátku Triasu. Ačkoliv nebyl žádný obr - na délku měřil něco kolem jednoho metru - byl jedním z nejúspěšnějších a nejnebezpečnějších predátorů. Jeho zřejmě nejnebezpečnější zbraní byly jeho zuby. Byly dlouhé a ostré a jako injekce pronikly tvrdou kůží zvířat jako Lystrosaurus. Nebezpečné však byly protože podobně jako hadí zuby byly i jeho špičáky spojeny s jedovými žlázami obsahující zřejmě velice prudký jed, který velmi rychle a snadno zabil vyhlédnutou kořist. Celkově vypadala Euchambresia asi jako pes zkřížený s ještěrkou a jsou názory, že byl pokrytý srstí. Vyhynul ve středním Triasu buď z důvodů změny klimatu nebo možná příchodu úspěšnějších forem života. Euchambersia byl - pod jménem Therocephalian - ukázán třeba v dokumentu Putování s pravěkými monstry kde si zahrál krátkou roli když zaútočil na Lystrosaura. Vypravěč říká, že jed je desetkrát účinnější než jed černé mamby, ale to se vzhledem k momentálnímu stavu Euchambersia nedá zjistit. Dále byl ukázán v seriálu Pravěk útočí kde byl však zobrazen dosti nepřesně.


Prehistorický park: Očima Smilodona (1/4)

27. července 2014 v 9:38 | Martinoraptor |  Příběhy ze světa pravěku
Hlad a zase hlad. To jediné už pěkných pár dnů sužovalo dospělou samici šavlozubého tygra. Jistě, už když byla mládě nebyl potravy nadbytek, ale stále tu byl bizonů dostatek. Teď však samice nemohla najít jediné větší zvíře, které by dokázala ulovit. Ještě víc než o sebe se však samice obávalo o svá dvě mláďata. Ta byla ještě příliš malá, než aby mohla zvládnout to co ona. Je tedy pravda, že samice je zatím kojila, ale v důsledku nedostatku potravy se jí přestalo tvořit mléko a potřebovala tak potravu o to víc. Nechala tedy mláďata na planině a sama šla hledat nějaké jídlo. Pohybovala se přikrčená a proti větru aby jí náhodou potenciální kořist nezahlédla nebo neucítila. Navíc pokud půjde proti větru, možná nějakou kořist ucítí sama. Slunce už bylo opravdu vysoko když ucítila nějaké zvíře. Pach byl dost nejasný a samice tedy ještě nedokázala určit o jaké zvíře jde ovšem určitě stálo zato pach prověřit. Brzy pach zesílil natolik, že už samice zvíře rozeznala. Zklamaně zjistila, že jde o nějakého jelena nebo kamzíka: zkrátka o rychlého běžce, kterého stejně nechytí. Stejně se přikrčila a zvažovala své možnosti. Mohla by odejít a zkusit najít něco méně rychlého ovšem to by se taky nemusela nikdy dočkat nebo by mohla zkusit ulovit tohle a riskovat, že se zase víc vyčerpá. Chvíli ležela a sledovala, kterým směrem vane vítr. Bylo to proti ní což je dobře. Navíc tráva tu byla zřejmě chutná, ale i dost vysoká takže by se mohla ukrýt. S ohledem na tyto okolnosti se samice rozhodla zvíře ulovit. Věděla, že jeden špatný pohyb a celý lov bude zmařen, ale musela si taky trochu pospíšit, aby se ještě nezměnil směr větru. Samice se pomalu plížila blíž a blíž k jelenovi. Ten se radostně pásl, ale každou chvíli ostražitě zvedl hlavu a rozhlížel se zda neuvidí predátora. Samice už byla blízko, od jelena jí dělilo asi jen 25 metrů a pomalu se připravovala vyrazit. Hlavu měla skoro přitisknutou k zemi, drápy zarývala do země a připravovala se ke skoku. A ve chvíli kdy chtěla vyrazit, vyrazilo něco jiného. Z díry přímo před čenichem tygřice náhle vykoukl nějaký hlodavec a téměř se jí dotknul. Když uviděl s čím má tu čest okamžitě vlezl zpátky, ale samici to překvapilo a moc se narovnala. Jelen jí uviděl a dal se na útěk. Tygřice se okamžitě vzpamatovala. Nehodlala se jen tak vzdát a vyrazila za ním. Dokázala běžet velice rychle - oproti jelenovi až dvojnásobnou rychlostí - a věděla to, ale jelen měl náskok a samice už byla vyčerpaná. Přesto však byla jelenovi už dost blízko. Už, ale nemohla, zpomalila a následně se i zastavila. Zklamaně pozorovala jelena jak jí mizí z očí. Vztekle se otočila a zamířila zpátky odkud přišla. Potřebovala si trochu odpočinout. U díry kde na ní skočil ten malý hlodavec se však ještě zastavila a očichala to. Pokud by se jí podařilo to malé zvířátko vyhrabat, mohla by se třeba ona nebo její mláďata, alespoň trochu najíst. Natáhla tedy tlapy a začala hrabat. Za chvíli díru rozšířila a strčila dovnitř hlavu. Uvnitř bylo chladno, ale žádné zvíře tam nebylo, jen tma. Tygřice vytáhla hlavu a znovu začala hrabat. Jejím silným tlapám to nedělalo problém a jáma byla stále větší a hlubší. Každou chvíli dovnitř strčila hlavu a hledala hlodavce. Po chvíli ovšem musela uznat, že se k tomu protivnému zvířeti nedostane a byla nucena to vzdát. Znechuceně se vydala na cestu za svými mláďaty. Dnešek se totálně nepovedl…

Máme tu první část. Musím říct, že s tím hlodavcem jsem se nechal inspirovat mým psem a jeho "loveckým umem". Doufám tedy, že se,vám to bude líbit.

Nález dalšího čtyřkřídlého dinosaura

26. července 2014 v 17:46 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Vědci dnes ví, že dinosauři měli víc společného s ptáky než s dnešními plazy a byli to zřejmě předchůdci ptáků. Pták se ovšem neobjeví jen tak a tak se v druhohorách objevila velice zajímavá skupina dinosaurů se čtyřmi křídly ( z těch zřejmě ptáci přímo nevznikli, ale byla jim velmi blízká): jako Microraptor ( ten patřil do skupiny Microraptorů) se, kterými byli však schopni jen plachtit. Poměrně nedávno se však objevila zpráva o nálezu nového čtyřkřídlého dinosaura a zřejmě jde o největšího zástupce této skupiny. Nový dinosaurus dostal jméno:Changyuraptor yangi. Slovo changyu znamená "dlouhý brk" a raptor "dravý pták" nebo "dravec" takže překlad jména by v podstatě mohl být "dlouhobrký dravec". Changyuraptor žil na území dnešní Číny zhruba před 125 miliony lety a oproti ostatním čtyřkřídlým dinosaurům byl celkem velký. Na délku - včetně celkem dlouhého ocasu - měřil až 132cm a vážil asi 4kg (čáp černý má na délku okolo metru a váží asi 3kg). Peří bylo na předních i zadních končetinách a tvořilo tak křídla. Vědci neví s jistotou zda sloužila k letu aktivnímu nebo klouzavému, ale vzhledem k některým rysům a příbuznosti s jinými čtyřkřídlými dinosaury, kteří jen klouzali se dá předpokládat, že spíše klouzal. Ocas mohl skvěle sloužit k manévrování a změnám rychlosti při letu: užitečná věc při lovu kořisti. Většinu času Changyuraptor trávil v korunách stromů. Kdyby měl někdo zájem tak obrázek i zpráva je z: http://www.tyden.cz/rubriky/veda/priroda/vedci-nasli-nejvetsiho-ctyrkridleho-dinosaura_312997.html#.U9PMu2PLCUn

Válečná zóna lvů

25. července 2014 v 13:51 | Martinoraptor |  Dokumenty o světě přírody
Válečná zóna lvů Lion BattleZone) je americký dokumentární a asi hodinový film jenž pochází z roku 2009. Jak už název říká tak dokument pojednává především o lovu lvů (často buvolů) na východním pobřeží střední Afriky, konkrétně v národním parku Ruaha (největší tanzánský přírodní park a je téměř bez lidí takže jde o opravdovou divočinu). Dokument sleduje stádo buvolů, které v období sucha prochází teritorií lvů aby našli vodu a potravu a jsou vystavování častým útokům snad v každém teritoriu ( krom teritoria smečky kumi kde se lvi specializují na zebry, gazely nebo dokonce žirafy) a postupně ztrácí další a další členy. Ačkoliv se film jmenuje Válečná zóna lvů tak hlavní postavou je tam zřejmě malé mládě buvola, které přišlo o matku a samo pokračuje se stádem.Postupně se dozvídáme o různých technikách a taktikách lovu lvů, nemilosrdnosti těchto predátorů ale stejně tak o nemilosrdných zákonech přežití v divočině. Mě osobně celkem zaujala smečka "hladových" kteří jsou takoví pytláci a loví i v cizích teritoriích. Kromě lvů a buvolů ukazuje dokument i žirafy, zebry, impaly, gazely, slony, šakaly a možná i několik dalších druhů. Dokument se mi velice líbil. Nádherné záběry africké přírody a zajímavý komentář dohromady vytvořili skvělý dokument.




Masová vymírání (5/7+1)

24. července 2014 v 10:29 | Martinoraptor |  Projekty
Během druhohor - stejně jako během prvohor - rovněž došlo k mnoha masovým vymíráním a nejznámější je právě to na konci Křídy, které ukončilo existenci všech neptačích dinosaurů. Na rozhraní Triasu a Jury je však ještě další celkem významné, řadící se do velké pětky vymírání. Během tohoto vymírání zmizelo z povrchu planety 23% čeledí a 48% všech tehdejších rodů. Toto vymírání bylo o to ničivější, že na konci Permu proběhlo největší masové vymírání v dějinách kde vyhynulo 97% všech živočichů. Příčiny vymírání Trias - Jura jsou však velmi nejasné (přál bych si aby jednou jasné byly - vždyť je to pořád dokola) a mohl to zapříčinit pád asteroidu, změna klimatu nebo a podle mě jde o celkem pravděpodobnou teorii je štěpení kontinentu. Jak jistě víte tak ještě během Triasu existoval jediný kontinent - Pangea. Na povrchu Pangey žilo mnoho druhů živočichů. Dravci co se nejvíc podobali krokodýlům, obrněná a těžká zvířata připomínající kance nebo předchůdce ankylosauridů, poměrně velcí suchozemští krokodýlové a dva druhy živočichů. Jedním z nich byli naši vlastní předchůdci - první opravdoví savci, ale byli malí a zdálo se, že se nikdy neujmouvlády. Druhá skupina na tom byla podobně. Byla, ale většinou trochu větší a měla zvláštní schopnost chodit i po dvou. Tato skupina byla předurčena ovládnout planetu Zemi na víc jako 150 milionů let (pro srovnání: od posledních dinosaurů nás děli 65 milionů let). Právě tyto dvě skupiny se přizpůsobily nejlépe. Když se začala Pangea trhat tak sebou přirozeně přinesla obrovské řeky lávy, ohně a miliony tun jedovatých plynů, které léta posílaly do atmosféry. Planeta se postupně velice oteplila, slunce pálilo, kyslík se vytrácel a zvířata jen těžko dýchalo. Horko vysušilo lesy a všechny rostliny tak, že hořelo a hořelo dokud bylo co hořet. I toto zvyšuje sílu katastrofy. Postupem času to požáry, kyselé deště abakterie vše zhoršovaly. Svět byl špinavý a zkažený. Matka Země však nasadila svou oblíbenou taktiku - počkej než přejde to nejhorší, co přežije to přežije, co vymře to vymře. Pak se do toho pusť znova a život obnov. Na konci vymírání se ukázalo co přežilo. Dalo by se říct, že Země se rozhodla dát šanci jiné skupině vládců a zbavila se tak těch předešlých. Ranní dinosauři to zvládli a ujali se vlády. Nový věk nastupuje, nastupuje věk dinosaurů. V jejich stínu žili malí savci a jejich potomci pak ovládli Zemi.

Hylonomus

22. července 2014 v 21:40 | Martinoraptor |  Země před dinosaury
Jméno: Hylonomus
Potrava: Predátor
Výskyt: Karbon

Hylonomus ("lesní obyvatel") byl raný plaz velmi připomínající ještěrku žijící na zemi před zhruba 315 - 312 miliony lety (pozdní Karbon) a je to tedy nejstarší známý plaz. Jeho fosílie byly nalezeny v Kanadě, v provincii Nová Scotia. Hylonomus měřil na délku pouhých 20cm (včetně jeho ocasu). Tlama byla vybavena drobnými, jehličkovitými zuby, které Hylonomovi skvěle sloužily k zabíjení malých druhů bezobratlých jako malé stonožky, brouky atd. Podobně jako například Petrocolacosaurus se však sám zřejmě stával kořistí velkých druhů hmyzu a pavoukovců jako velcí pavouci, škorpioné a vážky. Nalezen byl v roce 1860 paleontologem Dawsonem a dodnes je znám jediný druh: Hylonomus lyelli. Hylonomus není moc známý, ale každopádně velice zajímavý a z vědeckého hlediska i velice významný. Opět neznám žádný dokument nebo knihu ve, kterém by tento plaz učinkoval, ale já toho neznám.
Trochu krátké, ale snad celkem slušné.

Muttaburrasaurus

21. července 2014 v 15:14 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů

Muttaburrasaurus ("ještěr z Muttaburra") byl poměrně velký, herbivorní dinosaurus žijící před 112 až 98 miliony lety (spodní Křída) na území dnešní Austrálie. Je znám jen jeden druh: M. langdoni a ten byl v roce 1981 vědecký popsán paleontology Bartholomaiema Molnararem. Tento ornithopod dosahoval délky od 7 do 9 metrů, výšky asi 2 až tří metrů a vážit mohl až 4 tuny. Ačkoliv na sobě neměl žádné výrůstky, rohy nebo podobně byla velice zajímavá hlava. Především čenich. Nad nozdrami byl totiž umístěn kostěný oblouk. Na ten se za života mohl upínat kožený vak sloužící k vydávání hlasitých, zřejmě troubivých zvuků (nejspíš k dorozumívání se v celkem početných stádech stádech) nebo k předvádění se. Muttaburrasaurus se živil především rostlinami. Zuby byly ostré a skvěle uzpůsobené k sekání tuhé, rostlinné potravy a tím se odlišovaly od zubů iguanodona. Někteří vědci u tohoto druhu předpokládají i částečnou masožravost. Přední končetiny Muttaburrasaura byly kratší a slabší než zadní, ale stejně jako ostatní hadrosauři i tento druh chodil buď jen po dvou nebo po všech čtyřech. Muttaburrasaura nezná mnoho lidí a nebyl ani v mnoha dokumentech nebo knihách, ale jeden z dokumentů ve kterém si zahrál je Putování s dinosaury: Duchové polárního lesa (1999).



Phorusrhacos

20. července 2014 v 16:01 | Martinoraptor |  Třetihorní vládci
Jméno: Phorusrhacos
Potrava: Predátor
Výskyt: Miocén
Phorusrhacos byl obří, dravý pták žijící na zemi v období spodního až středního Miocénu na území Jižní Ameriky přibližně před 15 miliony lety, ale jeho příbuzní se na Zemi vyskytovali ještě před 3 miliony lety a byli zřejmě svědky srážky kontinentů (Severní a Jižní Ameriky). Překvapivě patřil do čeledi Phorusrhacidae, která je podle něj i pojmenovaná a byl tak i první zástupce této čeledi. Roku 1887 byl pojmenován paleontologem Florentinem Ameghinem. Ten ovšem nalezl jen spodní část zobáku a původně se domníval, že šlo o savce. Až pozdější výzkumy prokázaly ptáka místo savce. Phorusrhacos měřil na výšku asi 2 metry a vážit mohl zhruba 130kg. Jediný pohled na tohoto ptáka vám řekne, že se jednalo o predátora. První co ho určitě identifikuje jako predátora je jeho zobák. Je velký (měřil až 70cm na délku) a zahnutý stejně jako u dnešních dravých ptáků. Nohy byly dlouhé a silné takže Phorusrhacos dokázal po pláni běžet rychlostí koně. Naproti tomu křídla byla maličká a letu naprosto neschopná a zástupci čeledi Phorusrhacidae tedy určitě nelétal. Nejvíc asi připomínal velmi dravou formu pštrosa, který se živil malými savci Jižní Ameriky jako byli malí předci koní nebo příbuzní větších, pozdějších savců jako byl Toxodon. Tento úctyhodný predátor je celkem dost známý a byl viděn ve starších filmech knihách jako Cesta do pravěku, Putování s pravěkými zvířaty (2001) nebo Velká kniha o pravěku tak i v novějších dokumentech jako Prehistoričtí lovci: Pravěký pták a Prehistorický park 4 - 6 epizoda.