Červen 2014

Dilophosaurus

5. června 2014 v 16:40 | Martinoraptor |  Druhohorní tvorové
Dilophosaurus ("ještěr se dvěma hřebeny") byl teropodní- před zhruba 193 miliony lety v období spodní Jury - žijící dinosaurus. Jeho fosílie byly poprvé nalezeny v Americké Arizoně v roce 1942 americkým paleontologem Samuelem Paulem Wellesem. Krom amerických Dilophosaurů byl také nalezen jeden exemplář v Číně ovšem o tom se dost spekuluje. Dilophosaurus byl už na první pohled velice zajímavým dinosurem. Na délku měl 6 - 7 metrů, na výšku sotva 2 metry a vážil asi 400 - 500kg. Na jurské velikány jako Allosaurus to sice nebylo
moc, ale vezmeme-li v úvahu, že to byl jeden z prvních, větších, masožravých dinosaurů tak to je dost slušné. První co vás na něm asi zaujme je jeho hlava. Jak už napovídá samotný název má na ní dva podivné, překvapivě křehké hřebeny. Pravděpodobně mu byly k ničemu v otázce lovu nebo přímého střetu, ale mohly mu přidávat na ohromujícím zjevu. Další zajímavá část lebky je čelist. Ta je vyzbrojena mnoha ostrými zuby, ale stisk byl podivně slabý takže Dilophosaurus byl buď mrchožrout nebo se spoléhal spíše na přední končetiny. Ty byly dlouhé se třemi prsty. Každý z nich byl opatřen třemi drápy. Stejně tak zadní nohy. Celé ohebné a úzké tělo zakončoval dlouhý ocas. Dilophosaurus byl pravděpodobně velice rychlý. Tenhle dinosaurus je znám především svou zápornou rolí v Jurském parku (kniha i film) kde z něj udělali nějakého křížence bůhvíčeho. Doopravdy nebyl tak malý, neměl límec na krků a zjevně ani po obětech neplival jakýsi jed. Obě verze - skutečná i fiktivní - byly velice zajímavé a bylo by úžasné potkat alespoň jednu.

Gepard americký

3. června 2014 v 17:23 | Martinoraptor |  Čtvrtohorní tvorové
Jméno:Miracinonyx
Potrava: Dravec
Výskyt: Pleistocén

Miracinonyx - známější jako americký gepard - byl rod dnes již vyhynulých, severoamerických, kočkovitých šelem. Americký gepard žil na zemi před zhruba 3 miliony lety do doby před asi 20 000 lety. Na venek se sice více podobal dnešním gepardům, ale pravděpodobně patřil mezi příbuzné pumám nebo mezi pumy přímo patřil. Dnes jsou známy dva druhy: M. trumani a M. inexpectatus
Někdy se také uvádí Miracinonyxstuderi, ale to je pravděpodobně jen jiný název pro druh trumani. Miracionyx byl asi, 85cm vysoký, spolu s ocasem víc jak dva metry dlouhý (bez ocasu však měl něco kolem velikosti člověka) a asi 70kg lehký. Stejně jako dnešní gepard štíhlý nebyl ani Miracionyx zrovna nejsilnější zvíře tehdejší megafauny a tak se jeho kořistí pravděpodobně stávali dnes nejrychlejší savci Severní Ameriky, vidloroh, který dokáže běžet až 90km/h. Jediný kdo se s ním mohl a může v rychlosti měřit byl právě gepard. Ačkoliv nemohl běžet takhle rychle moc dlouhé, dokázal svou kořist dohonit a zabít. K tomu mu sloužily plno ostrých zubů a jeho zatahovací drápy. Když se však v Americe před 15 000 lety objevili lidé postarali se o konec mnoha krásných šelem a Miracionyx byl bohužel jednou z nich ačkoliv vidloroh si zřejmě oddechl.

Život po lidech

2. června 2014 v 17:34 | Martinoraptor |  Dokumenty
Život po lidech (v originále: Life arfter people) je dvacetidílný, dokumentární seriál pojednávající o tom co by se stalo kdyby lidé najednou vymizeli. V každém díle (alespoň v první sérii, kterou jsem viděl) se postupně začíná od prvního dne bez lidí a dostáváme se až do několika tisíc let. V seriálu jsou tedy často se opakující scény jako hroucení se známých památek , staveb nebo obyčejných budov. Seriál je velice zajímavě pojatý a velice hezky a zajímavě zpracovaný. Postupně, díky počítačových animací a jisté dávce pátrání a představivosti tvůrců nám seriál ukáže několik různých scénářů, o tom jak by dopadla naše snaha o zachování nesmrtelnosti, to jak by se přizpůsobila zvířata v zoo nebo domácí mazlíčci v domech o, které by se neměl kdo postarat, jak by se měnila opuštěná města a kdo by převzal vládu nad planetou po nás. Ačkoliv z některých scén mi bylo poněkud smutno a z některých jsem byl skoro zděšen tak v konečném výsledku je to velice dobrý dokument, který určitě stojí za shlédnutí. Díl většinou končí tím jak příroda přichází v podobě času a přírodních katastrof, postupně přetváří naše města na původní podobu a bere si zpátky co je její…



Prehistorický park: Očima Microraptora (2/4)

1. června 2014 v 9:55 | Martinoraptor |  Příběhy
Když sameček dorazil zjistil, že ostatní už jsou tam - zjevně měli stejný nápad jako sameček - a pozorují nohy Titanosaurů. Podíval se dolů a uviděl hodokvas. Plno broučků, červů, larev a několik cvrčků. Malý sameček však uviděl několik podivných tvorů. Byl zmatený, nikdy dřív ho neviděl ani necítil jeho pach. Byl si jistý, že tenhle tvor sem nepatří, že je tady nový. Stáli na dvou nohách, na sobě měli směs podivných vrstev kůže nebo něčeho takového. Někteří z nich drželi podivné tyče a jakési podivné hranaté věci, které mířily částečně na Titanosaury a částečně na tvora před nimi, který vydával nějaké zvuky, ale ty jasně přehlušily zvuky Titanosaurůtakže bylo slyšet jenom nějaké tlumené huhlání. Ačkoliv nebyl ani zdaleka tak velký jako Titanosauři tak je upřeně pozoroval skoro jako by je chtěl ulovit a odtáhnout si je někam sebou. Microraptor vedle něj však právě zacvrlikal a slétnul dolů k jedné z Titanosauřích stop ve, které se to hemžilo hmyzem. Sameček se zvedl z větve a letěl k jedné zvláště vzdálené stopě aby byl co nejdál od toho tvora a chytil do tlamy jednoho obzvlášť tlustého červa. To byla lahoda. Rychle ho rozkousal a natahoval se po dalším broukovi, který tam ležel vzhůru nohama a pravděpodobně netušil jak se do té bryndy dostal když uslyšel varovný křik. Otočil se a zděšeně zjistil jak se ten podivný tvor rychle přibližuje a vypadalo to jako by si stáhnul jeden kus kůže a do něj ho chtěl chytit. Sameček se otočil, skočil k jednomu stromu a rychle začal šplhat. Tomu predátorovi unikl jen tak tak. Vylezl až na jednu vyšší větev a pozoroval toho tvora dole. Sameček se rozhlédl. Všichni unikli bez problémů i bez zranění. "Alespoň jsme se něco naučili. Microraptoři používají drápy ke šplhání jako veverky, ale nedokážou se vznést ze země jako ptáci takže všechno co potřebujeme je jen plocha větší než je tahle" vydal ten člověk podivný zvuk. Pak všichni ti tvorové začali zabodávat do země nějaké dlouhé, rovné klacky a pokrývat je něčím nepopsatelným. Nakonec ten tvor, který se vrhnul po samečkovi vešel doprostřed a rozlámal kus dřeva ve, kterém byl nějaký hmyz. Všichni chvíli vyčkávali a pak se jeden z jeho druhů dorazil od stromu a přeletěl těsně nad tím podivným, novým útvarem. O chvíli později ho napodobil další člen rodiny. Sameček ještě chvíli váhal, ale pak se odrazil a přeletěl nad útvarem. Přistál na druhém stromu. V té blízkosti rozeznal nějaké larvy, červy a cvrčka, samé dobré věci. Sameček už se chtěl odrazit a pro nějaký hmyz si zaletět když náhle něco uslyšel. Byli to dva Incisivosauři. Honili se tu dva samci. Sameček Microraptora si tipnul, že jeden z nich je ten co dnes ráno dělal dojem na samičku Incisivosaura a ten druhý mu jí chtěl přebrat.Každopádně ti dva se honili a běželi přímo proti tomu podivnému tělesu. První samec tu zvláštní kůži prostě shodil z tyčí a ten druhý ho následoval. Uprostřed toho kruhu se na chvíli zastavili. Chvíli na sebe křičeli a zastrašovali se, pak se pronásledovaný samec opět obrátil, shodil zbytek kůže co ještě visela na tyčích a zmizel v lese. Druhý samec ho rychle následoval. Teď když byly klacky shozené akůže se válela na zemi to už vypadalo bezpečně. Všichni Microraptoři se odrazili, slétli na zem a vrhli se po hmyzu. Sameček byl spokojen, tolik dobrého jídla během pár chvil a vlastně bez námahy bohatě vynahradilo to dlouhé létání nad lesem. Sameček se natáhnul po další larvě, chytil jí do tlamy a rozkousal ji. Byla trochu tuhá, ale to nevadilo. Kdyby jí nechal ještě pár dní byla by už křehká a brzy by se zakuklila. Podíval se na toho tvora jak reaguje. Vypadalo to jako kdyby nevěřil vlastním očím. "Tomu nevěřím" zavrtěl tvor hlavoua rozběhl se proti Microraptorům. Zapletl se, ale do kůže a spadl. Sameček bez problémů uskočil a vylezl na nejbližší strom. Začínalo mu pomalu docházet, že tenhle tvor toho v životě nejspíš ulovil ještě méně než on. "To je tak deprimující. Microraptoři sedí na stromech jako by se nám vysmívali. Past je zničená a ani ne za hodinu už bude tma. Musíme se prostě vrátit zpátky do Prehistorického parku a vypracovat nový plán, tohle je prostě beznadějné"vydal ten tvor znovu podivný zvuk a zmizel v lese a jeho smečka ho následovala. Když byli bezpečně pryč, odrazili se Microraptoři opět od stromu a dojedli poslední hmyz. Pak už se vydali na cestu domů. Samečka Microraptora ten podivný tvor opravdu zaujal. Zajímalo ho jestli toho tvora, ještě uvidí...

Kalendář 2014 červen

1. června 2014 v 9:49 | Martinoraptor

ČERVEN


Prehistorické zvíře měsice: Velociraptor. Rod Velociraptor byl nebezpečný predátor, jehož čelisti byly vybaveny až 80 ostrými zuby a na zdaních končetinách měl dva velké, srpovité drápy. Narozdíl od Velociraptora v Jurském parku byl skutečný Velociraptor většinou jen dva metry dlouhý a asi metr vysoký, ale o nic méně smrtící než ten ve filmu. Jeho oblíbenou kořistí byl Protoceratops, který žil spolu s ním v Mongolské poušti před zhruba 70 miliony lety.