Červen 2014

Omluvný článek

29. června 2014 v 11:55 | Martinoraptor
Dneska - asi za půl hodinu - odjíždím do Chorvatska a vrátím se až osmého července - tedy v úterý. Po celý následující týden a pondělí tedy nebudou přibývat žádné články. Pokud něco napíšu v úterý to nevím, uvidím podle toho kdy přijedeme. Je mi to sice trochu líto, ale nebojte se. Až se vrátim tak to doženu a i když nic neslibuju tak uvažuju o tom, že po nějakou dobu budu dávat dva články denně.

Diplodocus

28. června 2014 v 13:59 | Martinoraptor |  Druhohorní tvorové
Diplodocus ("dvojitý trám") byl gigantický sauropod žijící přibližně před 155 až 148 miliony lety. To znamená na konci období Jury - nebo též věku sauropodů. Diplodocus mohl dosáhnout délky až 35 metrů.Plně vzrostlý a zdravý jedinec byl tedy skoro nenapadnutelný i když třeba dva nebo tři Allosauři by i jemu dokázali pěkně zavařit. Vzhledem k tomu, že Diplodocové však většinou žili ve velkých stádech
byli celkem v bezpečí. Až do roku 1991 se myslelo, že měl Diplodocus pouze 26 metrů, ale v tom roce byl nalezen ještě větší sauropod. Ten měřil až 35 metrů, Seismosaurus ("ještěr otřásající zemí"). Podle nedávné studie byl však Seismosaurus jen extrémně dlouhý Diplodocus. I přes svou velikost však Diplodocus nedosahoval více než 15 tun. Tak málo vážil protože jeho obratel byly duté a tak i výrazně odlehčené. Byl to určitě býložravec, který se živil především jehličnany, kapradinami a mechorosty. Zuby mu však sloužily pouze k trhání vegetace, ne k jejich rozmělňování. K tomu mu pomáhaly gastrolity - kameny, které sauropodi polykali aby tak potravu lépe strávili. Tělo bylo velice velké zavalité a jeho váhu nesly čtyři sloupovité nohy. Zajímavý však byl i dlouhý ocas s bičíkovitým zakončením. S tím se mohl Diplodocus bránit nebo třeba komunikovat s ostatními členy stáda. Tohle je jeden z důvodů proč se paleontologové domnívají, že Diplodocové se zdržovali u vody kde je vegetace mnohem měkčí a pro ně tedy stravitelnější. Na rozdíl od původních zobrazení sauropodů však Diplodocus do vody příliš často nevstupoval. Poprvé byl v roce 1878 objeven paleontologem známým paleontologem Othnielem Charlesem Marshem. Jeho fosílie jsou známy jen ze Spojených států amerických. Dnes jsou známy čtyř druhy: D. longus (to byl zřejmě ten Seismosaurus)D.carnegiei, D. hallorum a D. hayi. Diplodocus je celkem známý dinosaurus. Byl ukázán třeba v dokumentu Putování s dinosaury a vystaven je v mnoha muzeích.


Prehistorický park: Očima Microraptora (4/4)

27. června 2014 v 17:32 | Martinoraptor |  Příběhy
Sameček dosedl na větev a pozoroval stádo Titanosaurů a pátral po tom podivném tvoru. Nic zatím neviděl, ale jasně jej cítil. Sameček věděl, že Titanosauři jsou tady aby nakladli vejce, ale to ho příliš nezajímalo. Titanosauří vejce byla většinou příliš velkým soustem, ale spolu s Titanosaury samozřejmě přichází i spousta hmyzu. Pak uslyšel pohyb vpravo mezi kapradím. Když se tam podíval uviděl toho podivného tvora a ten na něj ukazoval. Sameček vůbec nerozuměl jeho zvukům, ale zjevně toho tvora velice zajímal. …t tak zvláštní stvoření. Myslím, že proto, že je překonali ptáci. Microraptoři jsou podivným evolučním experimentem dinosaura se čtyřmi ptačími křídly. Tato a všechna ostatní tady žijící zvířata jsou v bezprostředním nebezpečí. Sopka se bouří. Musíme sebou hodit abychom Microraptory zachránili" vydával ty své zvuky a byl otočený ke své smečce. Potom zmizel zase v kapradí. Sameček si s tím chtěl ještě dělat hlavu, ale to už kolem něj proletěla jeho sestra a popadla do zubů jednu z larev na zemi. Sameček ještě chvíli pozoroval místo kde ten tvor zmizel, pak se odrazil od větve a zamířil k jedné stopě plné hmyzu. Rychle k ní přiletěl a kousnul do jednoho křupavého broučka. Byl dost velký, takže mu od tlamy kousek odpadl. Tak se staral o hmyz a o svůj prázdný žaludek, že úplně zapomněl na toho dvounohého tvora. Náhle uslyšel varovné volání své rodiny a ještě uviděl jak je jeho otec pokrytý nějakou podivnou pavoučí sítí, ale tahle byla gigantická a nebyla bílá. Bylo to velice zvláštní, sameček si nemyslel, že by tohle ten tvor dovedl. Jeho otec se ze sítě snažil dostat, ale zjevně byla docela těžká. To už k němu spěchali ti tvorové. Jejich vůdce dospělého Microraptora zvedl a strčil dovnitř nějaké hranaté a už napohled odpudivé věci. Otce to zřejmě nezabilo. Sameček viděl, že tam stále je a, že se hýbe i když to tam očividně bylo dost těsné a nemohl se tedy hýbat moc. Ostatní Microraptoři rychle vylezli na okolní stromy, vzlétli z větví a raději se od toho tvora více vzdálili. Sameček byl od něj naštěstí nejdál, takže se zatím nemusel bát a natáhnul se po červovi. Náhle uslyšel takové PUF a když se ohlédl tak jeho sestra už vězela v té síti a brzy nato skončila v té druhé hranaté věci. Sameček byl stále ještě dost daleko a říkal si, že by měl asi uletět, ale věděl, že až Titanosaurům skončí doba říje tak bude zase těší si opatřit potravu a musí tak využít každé příležitosti se najíst do sytosti. Natáhnul se tedy po dalším broukovi a vlastně ve stejnou chvíli chytila síť jeho matku, která se obezřetně krmila hned vedle samečka. Ten se lekl a raději se ještě více vzdálil. Zdálo se mu, že ten predátor už se snad musí mít dost. Rozhlédl se. Ostatní byli buď chycení nebo se
vypařili. Stejně tak si počínal hmyz. Sameček se tedy natáhnul pro posledního cvrčka když uslyšel známé PUF a přímo na něj dopadla ta podivná síť. Tak se vylekal, že nebýt toho jak strašně těžká ta síť byla tak by vystřelil asi až do korun nejvyšších stromů. Ten podivný tvor už chtěl proti němu vyrazit když se ozvala strašlivá rána, zem se zatřásla a sameček si uvědomil co se stalo. Takovou ránu už jednou slyšel. Když pootočil hlavu uviděl nad stromy stoupat dým. Sopka se probudila k životu a začala se zabíjením. Sameček byl sice celkem daleko, ale problém byl, že jen kousek za ním bylo stále ještě obří stádo Titanosaurů, které tahle rána vyděsila asi stejně jako samečka. Teď se však tyto kolosy hnaly přímo na něj a on byl zatím uvězněn v síti mezi tím neznámým tvorem a stádem panikařících a ne moc chytrých gigantů. Začal sebou zoufale zmítat. Tušil, že to je jeho konec, ale instinkt mu říkal aby ještě bojoval. Sameček začal ze zoufalství do sítě kousat a s radostí zjistil, že to jde. Když však noha Ttanosaura dopadla jen kousek od něj uvědomil si, že by to nikdy nestihl. Titanosaurus zvedal nohu a sameček pustil síť a jen sebou cukal. Stále ještě doufal, že se mu podaří osvobodit. Titanosauří noha mu už mířila přímo na hlavu. Samečka nikdy nenapadalo, že zemře takhle. Možná ho dostane Meilong nebo zemře při lesním požáru. V lepším případně se prostě jednou nevzbudí stejně jako jeho dědeček, ale tohle nikdy. Náhle ho něco strhla stranou a on rozpoznal toho dvounožce. Neměl nad tím podivným chováním čas uvažovat protože v křídle náhle pocítil obrovskou bolest. Zakvílel bolestí. Úplně se mu z toho motala hlava a měl pocit, že ti červi se zase dostanou na denní světlo. Jen matně si uvědomoval, že ho ten tvor nese pryč. "To bylo těsné" vydal zase nějaký zvuk a hladil ho po hlavě "Titanosaurus mu pochroumal křídlo, je to drobné zranění takže myslím, že bude v pořádku. Budeš v pořádku, že ano." Sameček byl tak šokovaný z bolesti a toho co se stalo, že neměl sílu se bránit, ale i kdyby jí měl tak by se zřejmě nebránil. Nevěděl proč ho ten tvor odstrčil, ale uvědomoval si, že z něj Titanosaurus málem rozšlápnul. "Ale ne, tamhle je velký mrak sopečného popela a Titanosauři míří přímo na nás. Můžeš ho vzít" vydal tvor opět zvuk a sameček se ocitl u jiného člena smečky. Tvor co jej zachránil běžel do lesa a smečka jej následovala. Sameček si moc neuvědomoval co se děje, ale stále chápal, že běžet přímo k té sopce není nejlepší nápad. Ti tvorové však byli vážně hloupí protože běželi přímo do toho velkého, šedého mraku. Když se smečka dostala z lesa tak sameček na chvíli v tom mraku skoro nic neviděl a dusil se. Zase se začínal bát, že to nezvládne když náhle uviděl jasné světlo
a náhle byl jinde. Dalo se tam dýchat, slunce jasně svítilo a v okolí zjevně nebyla žádná vybuchující sopka. Všude byly jen písek, podivné stromy bez listí a větví a v zadu se rýsoval les. Kolem se to hemžilo těmi tvory. Sameček to však skoro nevnímal. Byl z toho všeho moc šokovaný. Moc si nepamatoval co se stalo, ale věděl, že ho zase někomu předali, tentokrát nejspíš ženě protože se od samců výrazně lišila. Byl odnesen někam do nějaké jeskyně kde usnul…

O několik dnů poději už byl zcela zdráv a seděl na svém obvyklém místě vedle barevného ptáka, který se ukázal být velice přátelský a rád se s ním podělil o místo na, kterém obvykle sedával. "Nazdar vy dva. Jak se máte vy dva, ahoj. Mám pro tebe dobrotu, chceš burák?" To přišel ten tvor a natáhnul k němu ruku a v ní držel nějaké oříšky. Sameček si už zvykl na jeho přítomnost. Zjistil, že tenhle tvor asi nebude tak špatný. Natáhnul se pro ten oříšek co tvor držel. Chutnal mu. Ne, tenhle tvor určitě nebude tak špatný.

Npasat tenhle příběh mi z nějakého důvodu dalo celkem zabrat, zvlášť tahle část, ale myslím, že Jihoameričtí predátoři by už měli být lepší takže se snad zlepší i ta kvalita příběhu.

Sphenacodon

26. června 2014 v 19:41 | Martinoraptor |  Prvohorní tvorové
Jméno: Sphenacodon
Potrava: Masožravec
Výskyt: Pozdní Karbon až raný Perm

Sphenacodon ( což by se dalo volně přeložit jako "klínový zub") byl masožravý, severoamerický, savcovitý plaz jehož fosílie byly nalezeny na území Nového Mexika, Utahu a Arizony, tehdy ještě Pangey. Jejich stáří je zhruba 300 až 280 miliony let. V roce 1878 jej popsal známý paleontolog Othiniel Charles Marsh. Dnes známe dva druhy: S. ferox a S. ferocior. Třetí - S. Britannicus - je stále ještě spekulativní. Sphenacodon byl velice podobný blízce příbuznému rodu Dimetrodon. Stejně jako ostatní pelykosauři měl i Sphenacodon jakousi plachtu na zádech, ale na rozdíl od Dimetrodonovy byla ta jeho plachta mnohem menší a měla trochu jiný tvar. Jeho velikost je podobná Dimetrodonovi. Dosahoval až dvou metrů délky a v nejvyšším bodě měl na výšku asi půl metru. V přední části tlamy měl velké, ostré špičáky, které se dobře hodily pro chycení kořisti a zadní zuby mu zase pomáhaly urvat velké kusy masa. Končetiny byly zavěšeny na těle v úhlu 90 stupňů jako to mají dnešní ostatní pelykosauři, ještěrkynebo krokodýli takže se tak zřejmě i pohyboval.


Masová vymírání (3/7+1)

25. června 2014 v 16:23 | Martinoraptor |  Projekty
Masové vymírání v pozdním Devonu se odehrálo asi před 375 - 360 miliony lety. V tu dobu vládly mořím velké a úžasně rozmanité ryby (nesporně jim kraloval Dunkelosteus) a na souš začali přecházet první obojživelníci. Stejně jako u toho předchozího vymírání jsou jeho příčiny dost nejasné a scénáře tedy dost různorodé, ale každý končí stejně. Vyhynutím 50% rodů, 19% čeledí a 70% všech tehdejších druhů. Teorie k tomuto vymírání hovoří o vulkanismu nebo i dopadu komety.

Za předpokladu, že dopadla kometa, náraz byl nejspíš tak silný, že by z povrchu smetl co se dalo. Následovaly by obří tsunami, změny výšky hladiny a možná, že i teploty oceánů. Poslední teorie mluví o nadměrném vulkanismu a vlastně i globálním oteplování. Kvůli tak zvanému plášťovému vele-hřibu. Masy roztavených, žhavých hornin, které se odtrhly od zemského jádra a oceán magmatu tak stoupal na povrch. Během své dlouhé cesty deformoval planetu zevnitř a když se dostal až na povrch následoval problém. Země se začala třást, teplota jak ve vodě tak i na souši stoupat. Všechny sopky na planetě chrlily magma, kusy rozžhavených hornin a obrovské mraky jedovatých a horkých plynů se octly jak v atmosféře tak ve vodě. Magma, plyny a mnoho jedovatých látek vodu otrávily a zahřály ji na tak vysoké hodnoty, že se všechno v okolí udusilo a uvařilo. Výbuchy také zapříčinily rozpínání tektonických desek a tehdejší kontinenty se začaly přesouvat a lámat. Se stoupající teplotou se začaly odpařovat galony vody a hladina oceány poklesla. Rostliny navíc spotřebovávaly už tak vzácný kyslík a vysávaly jej z oceánů. Život v mořích byl otrávený, uvařený a dusil se. Jinak tomu bylo na souši. V tu chvíli se hodilo být obojživelníkem. Když voda mizela, obojživelníci mohli vylézt na souš. Život tam sice nebyl žádný med, ale byla to výhoda protože stačilo jen trochu vody. Bohužel brzy nato se klima rychle změnilo a asi na 1,5 milionu let byla Země pokryta sněhem a ledem. To bylo na většinu živočichů co přežily první fázi vymírání prostě moc. Svět byl prázdný, ale ne na dlouho. Když hřib konečně vyhasnul, mohla se země zase začít zotavovat a použila k tomu překvapivých zdrojů. Rostliny, které kdysi pomohly masovému vymírání planetu pustošit, ale tehdy naopak pomohly. Rok co rok vytvářely kyslík, ničily plyny a klima se začalo opět oteplovat a zhruba před 359 mil. let je v ozduší 35% kyslíku - to je nejvíc v hsitorii země. Začíná nové období prvohor - Karbon. V něm s vytváří nové typy a rody živočichů. Život tedy bují dál.
Doufám, že se vám tento článek líbíl. Jestli ano nebudu se zlobit za nějakou tu hvězdičku Mrkající

Amphicyon

23. června 2014 v 20:11 | Martinoraptor |  Třetihorní tvorové
Jméno: Amphicyon
Potrava: především masožravec a případný všežravec
Výskyt: Miocén
Amphicyon ( což se dá přeložit jako "obojetný pes") byl rodem, velkého, miocéního, savce patřícího do skupiny Amphicyonidů, neboli mědvědovitých psů. Právě kvůli tomu Amphicyon pravděpodobně získal své jméno. Jméno si jeho popsáním roku 1836 udělal také paleontolog Lartet. Amphicyon byl typický zástupce této skupiny a obsahoval mnoho druhů: A. major, M. giganteus, A. laugnacensis, A. galusahi, A. frendens, A. ingens. Tento rod obýval stepi Severní Ameriky a Evropy kde lovil ostatní savce menší ve smečce třeba i větší než byl on sám. Případně se mohl občas přiživit i na nějaké rostlině nebo mršině. Tato silná šelma dosahovala délky dvou a půl metrů, výšky jednoho a půl metru a vážil skoro 100kg. Ačkoliv měla tato šelma některé psí rysy jako tlapy, ocas nebo lebku, robustná stavba těla spíše připomínala medvěda. Amphicyonův způsob života zřejmě taky více připomínal medvěda nežli psa nebo vlka. Amphicyon byl ukázán třeba v dokumentech, Prehistoričtí lovci, Mega beast a nejspíš i několika dalších.

Archelon

22. června 2014 v 15:07 | Martinoraptor |  Mořští tvorové
Jméno: Archelon
Potrava: Nejspíš predátor
Výskyt: Křída

Archelon ("vládnoucí želva") byl rod velké želvy žijící v době svrchní křídy, před 75 - 65 miliony lety. Archelona v roce 1896 popsal GeorgeReberWieland. Dnes je znám pouze jediný druh: Archelonischyros a všechny její fosílie byly nalezeny na území Wayomingu, USA a Jižní Dakoty. Archelon je se svými čtyřmi metry délky, šířky něco kolem čtyř metrů a váhou dvou tun největší známou želvou všech dob. Vědci předpokládají, že se mohl dožít až 100 let. Krom velikosti vypadal Archelon vlastně stejně jako jeho nejbližší příbuzní - kožatky a karety. Na rozdíl od nich však neměl pevnou schránku, ale jen jeho prodloužená žebra vytvořila jakýsi rám pro relativně tenký krunýř potažený tvrdou kůží. Krunýř tak asi nebyl moc těžký. Spolu s velkými ploutvemi se tedy tato pravěká želva mohla pohybovat celkem rychle. Kůže navíc měla zajišťovat, alespoň částečnou ochranu ovšem ne vždy to pomohlo a Archelon se mohl stát kořistí gigantických Mosasaurů nebo ryb. Čím se však živila sama želva to není jisté. Žádné nálezy potravy se nenalezly, ale vědci si myslí, že Archelon lovil především medúzy a různé hlavonožce, případně se občas přiživil na nějaké z vodních rostlin. Archelon se objevil třeba v dokumentu Putování s dinosaury: Mořská monstra.

Medvěd krátkočelý

21. června 2014 v 13:18 | Martinoraptor |  Čtvrtohorní tvorové
Jméno: Arctodus
Potrava: Nejspíš mrchožrout
Výskyt: Pleistocén

Medvěd krátkočelý - neboli Arctodus - je dnes již vyhynulý druh obřího medvěda žijícího v Pleistocénu před 3 miliony lety do doby asi před 10 000 lety. Prokazatelně žil v Americe, ale nelze vyloučit ani jeho rozšíření v Asii. Od dnešních medvědů se však poměrně lišil. Arctodus měl lehké, dlouhé nohy se širokými chodidly. Podle paleontologů se tento medvěd pohyboval podobně jako velbloud.Nedělalo mu problém putovat na velké vzdálenosti, ale pronásledovat běžící a kličkující kořist by kvůli stavbě nohou mohlo vést k rychlému neúspěchu nebo dokonce vážnému zranění. Další zajímavostí je lebka. Označení medvěd krátkočelý si Arctodus získal kvůli překvapivě krátkému čumáku. Je to další z důvodů proč si vědci myslí, že jde o mrchožrouta. Krátký čumák se mu hodil, protože tak měl kratší tlamu a líp drtil kosti. Další odlišností je velikost. Dnes největší medvěd je medvěd hnědý případně medvěd lední. Ti mohou dosáhnout délky něco mezi 2 - 4 metry a hmotnosti 800kg. Arctodusměřil na délku skoro 3 metry a dosahoval váhy 800kg což je zhruba stejně jako medvěd hnědý. Na rozdíl od něj však v kohoutku měřil asi 2 metry a na zadních až 3 metry což je mnohem více než největší medvěd hnědý. S touto velikostí je tak medvěd krátkočelý největší doposud známý medvěd všech dob. Arctodu jí zjevně využíval tak, že prostě zastrašil predátory a ostatní mrchožrouty a kořist jim sebral. Byl ukázán třeba v dokumentu Jurassic fight club nebo v dokumentu Prehistoričtí lovci. Ačkoliv Arctodus z fosilních nálezů už dávno zmizel, někteří kryptozoologové se zabývají myšlenkou, že někde na Kamčatském poloostrově stále přežívá, ale pravděpodobnost je asi taková, že vyhrajete ve sportce.

Život ve čtvrtohorách

21. června 2014 v 12:21 | Martinoraptor
Už delší dobu dávám do rubriky Třetihorní vládci trochu nepravdivé informace. Několik zvířat, které jsem tam uveřejnil nepatří tak úplně do třetihor, ale spíše do čtvrtohor. Zakládám tedy novou rubriku kam budu vkládat všechna zvířata od Pleistocénu až po posledních několik tisíc let. Zatím jsem do ní pouze přesunul všechny články, které by tam měly patřít (výjmaje ty typu - Pliocén až Pleistocén), ale ještě dnes do ní napíšu něco úplně nového.

Prehistorický park:Očima Microraptorů (3/4)

20. června 2014 v 14:57 | Martinoraptor |  Příběhy
Druhý den probíhal stejně jako ty ostatní. Jakmile se Microraptoři probudili opět se rozlétli po okolí. Místo včerejška však sameček skoro okamžitě uslyšel volání jednoho člena rodiny, konkrétně své matky. Ta totiž našla nechráněné hnízdo a vajíčka jsou opravdu skvěla. Byli s nimi hodně rychle hotovi a raději odlétli než se vrátí rovněž hodně naštvaná majitelka hnízda a trochu jim pocuchá peří. S plným žaludkem se samečkovi hned lépe létalo a patřičně si to užíval. Pořád, ale myslel na ty podivné, legrační tvory a neustále se díval dolů jestli tam náhodou nějakého neuvidí nebo neucítí. Nic, ale nenašel. Bohužel v pátrání po těch tvorech se oddělil od skupiny. Když si to uvědomili byli už ostatní pryč z dohledu. Sameček se nevzrušoval. Cestu domů zná takže se vlastně nic neděje. Ještě chvíli uvažoval o těch podivných tvorech pak už se odlepil z větve na, které seděl a letěl domů. Náhle něco uslyšel. Byly to pronikavé skřeky zjevně několika zvířat. Sameček se zastavil na jedné větvi a rozhodoval se. Může se rychle vrátit a vyhnout se případným problémům ovšem pokud tam někdo někoho loví tak možná potom uloví kousek masa nebo alespoň nějakého brouka. Sice měl momentálně plný žaludek, ale sousto nikdy neuškodí. Znovu uslyšel ten pronikavý skřek a zvědavost znovu zvítězila. Odlepil se od větve a zamířil do hlouby lesa.
Brzy se dostal k těm křekům. Byla to smečka dravých dinosaurů Meilong, bylo jich asi šest a útočili na pár Incisivosaurů. Pravděpodobně na samečka a samičku, které Microraptor včera pozoroval při námluvách. Oba Incisivosauři ustupovali, ale smečka je zahnala do kouta a ani trochu se nebáli výhružných skoků, mávání křídel a skřeků opeřených dinosaurů. Sameček Microraptora se otřásl. S těmahle obludama není radno si zahrávat, to věděl už ze svého prvního dne na lovu. Nebýt toho, že sameček stál hned u stromu tak by ho Meilong dostal. Pozoroval jak se draci přibližují a zřejmě se nějak nesnažili to ukončit moc rychle. Jeden přišel trochu blíž a předvedl ukázku správného zastrašování. Vyskočil a dopadl těsně před samce Incisivosaura, který se leknutím zhroutil na záda. Meilong si přestal dávat pozor a vrhnul se na ležícího Incisivosaura. Samička Incisivosaura skočila po dravci a odhodila jej. Smečku to už však zjevně přestalo bavit protože se už na býložravé dinosaury vrhli všichni. Sameček věděl jak tohle dopadne. Odrazil se od větve a vracel se do hnízda. Za sebou ještě chvíli slyšel bolestné skřeky umírajících dinosaurů.

Všichni byli docela najezení z těch vajec a nikdo neměl hlad. Slunce už bylo velice vysoko když se země se zatřásla a sameček se instinktivně podíval směrem k sopce. Naštěstí ještě nic nevychrlila, ale otřes byl velice silný a dlouhý a sopka tedy neměla k výbuchu daleko. Microraptoři se chtěli vrátit k létání když uslyšeli zcela jiný zvuk vycházející z opačné strany. Hlasitý, dunivý a bučivý. Když se tam Microraptoři podívali, zjistili, že jde o stádo Titanosaurů, které se prodírá lesem. Rodinka je chvíli pozorovala, ale pak se první z nich odrazil od větve a vydal se za Titanosaury. Zbytek rodiny ho následoval. Sameček si představil jak se zase zakousne do toho hmyzu a olízl se. Drápky se zachytil na kůře stromu a začal rychle šplhat na větev. Rodina byla už skoro u stáda když sameček něco ucítil. Pach byl sotva znatelný, ale Microraptor si byl jistý, že je to ten podivný, dvounohý a trochu neohrabaný tvor.

Tenhle díl myslím není nějak extra, chtěl jsem to jenom nějak zaplnit a inspirace přišla v podobě toho obrázku kdy Mei Long útočí na Incisivosaura. V příštím díle se toho, ale odehraje hodně.