Prehistorický park: Očima mamuta (4/4)

11. května 2014 v 12:07 | Martinoraptor |  Příběhy
Když se samice probrala - a s potěšením zjistila, že jí přes noc nic nesežralo - bylo už ráno. Zvedla hlavu. Zrovna k ní mířil ten člověk co jí přes noc hlídal. Samice si připadala trochu malátná, ale jinak se cítila celkem v pořádku. Ten člověk přišel a dotknul se jejího chobotu. "Zdravého psa poznáte podle vlhkého čenichu a ty máš vlhký chobot" řekl člověk. Samice tomuhle člověku věřila. Zvedla chobot a prohnula ho aby mu to dala znát. Pak se pomalu postavila. Bok kam jí včera bodl lovec jí sice ještě bolel, ale už ne moc a jinak si připadala v pořádku. Člověk raději ustoupil. "Zpátky i když je omámená stále může zaútočit" křikl na lidi s těmi podivnými věcmi za sebou. Samici to připadalo divné jak jsou ti lidé primitivní, nepoznají ani obyčejnou nabídku přátelství. Vlastně jí to, ale bylo jedno. Otočila se a vydala se ke své sestře. Ačkoliv fyzický stav se výrazně zlepšil stále ještě se nevyrovnala se ztrátou sestry. Došla k ní a vyrazila jí z boku další velký klacek. Samice na sestru začala volat. Věděla, že pokud sestra neprojevila žádné známky života do teď tak už je jistě mrtvá, ale nemohla si pomoci. Dotýkala se klů a krví navlhlé srsti. Náhle se ten člověk přiblížil moc. Nechtěla ho tak blízko tak zvedla chobot aby ho dostrašila. Začal pomalu ustupovat a povzbudivě na ní mluvit: "Pojď už jen kousíček. Hodná holka. Dokážeš to, no ták. No ták" opakoval pořád a ustupoval. Samice šla za ním, nevěděla proč, ale prostě mu věřila. Člověk natáhl ruku s něčím malým za sebe a objevilo se tam velké, namodralé světlo. "No ták, pojď za mnou" volal na ní člověk pořád a po zadu vešel do světla. Samice ho následovala.
První co jí překvapilo bylo to horko. Když se rozhlédla zjistila, že je někde úplně jinde. Na zemi byl suchý písek a z obou stran vedle ní stály seřazené vysoké klády. "Suzanne, mám tady zraněnou mamutí samici, rychle sem přijeď" řekl člověk své ruce - což teda samice naprosto nechápala. Člověk jí vedl dál ulicí a pak zahnul mezi ty klády. Následovala ho. Náhle uslyšela nějaký zvuk. Otočila se a zjistila, že tam kde před chvílí byla mezera je teď dřevo, nemohla ven. Člověk, který jí tam dovedl se už nějak dostal pryč a díval se na ní z vrchu. Chvíli chodila sem a tam a utápěla se v myšlenkách na sestru, sníh a hlavně na tu teplotu. Brzy však dorazili noví lidé s těmi dlouhými černými věcmi, které jí opět chvíli pozorovali a pak z nich cosi vyrazilo. Samice byla zmatená, proč jí tohle pořád dělají? Copak jsou tak hloupí, že nevidí, že jí to nic nedělá? Proč jí vlastně nezabili? Kde to je? Co se děje? Zamyslet se nad vším tím už však neměla čas protože si začala připadat ospalá a malátná. Lehla si na zem a chtěla si dát menší odpočinek.

Když se později probudila první čeho si všimla, že rameno už jí nebolí. Druhu věc, kterou s politováním zjistila byla, že událostí posledních dnů nebyl jenom zlý sen. Uvědomila si, ale že už je někde jinde než když usnula. Teď ležela na trávě a kolem ní byly jen malé kousky dřeva. Bylo to tu určitě mnohem pěknější než ten prostor předtím, ale stále ještě to bylo divné.Samice už tady byla pár dní a už se uklidnila. Každý den za ní jezdili nějací lidé a dávali jí dlouhé, zlaté klasy. Samice, ale prostě neměla chuť něco z toho jíst. Stále truchlila nad ztrátou sestry a navíc byla sama. Ti lidé sice na chvíli přicházeli, ten člověk co jí v pravěku ochraňoval taky, ale to jí nestačilo, ona potřebovala stádo. Po nějaké době zkusili něco jiného, začali jí dávat dlouhou trávu. Samice to vážně nechápala. Copak jsou tak hloupí, ona nechce jíst, ona potřebuje stádo nebo alespoň nějakého trvalého společníka. Bohužel nevěděla jak přesně jim to má říct. Každý den bez jídla cítila, že slábne. Zase si připadala omámená, slabá a nešťastná, ale na jídlo prostě neměla chuť.Když už tady byla tak dlouho, že sama nevěděla jak vlastně stalo se něco zvláštního. Přišel zase ten člověk co jí chránil a v ruce držel známé rostliny. Ty co jedla když byla doma. O nich věděla, že jsou velice chutné, ale ani na ně neměla náladu. "Dej si Martho, tohle je salát z doby ledové." pobízel jí ten člověk, ale ona jen zabručela. "Vůbec jí to neláká, prostě nebude vůbec jíst. Znovu zabručela, co přesně má udělat aby jim došlo, že chce společnost? "Je to jen odhad, ale vypadá osaměle. Mamuti, které jsem, obzvláště samice žily vždycky ve velkých skupinách. Byly tam matky, dcery, babičky, tety. Mohl jsem přivést ještě jednoho jenomže její sestru zabili lovci. U slonů žijí osaměle jen samci, samice žijí vždy ve stádech s mláďaty a dalšími samicemi, možná jen potřebuje společnost."Druhý den ráno když se samice probudila zjistila, že je kolem jejího výběhu nějak moc lidí a na obzoru viděla známé obrysy. Ty obrysy se přibližovaly k ní. Většina se jich zastavila na obzoru, ale jednu větší samici, matriarchu - to ona poznala - lidé popohnali aby šla k ní. Teď když byla blízko i samice všimla rozdílů. To co šli k ní připomínalo mamuta po důkladné depilaci. Matriarcha byla psoetá jen drobnými chlupy, měla kratší kly a větší uši, ale jinak vypadala stejně. Samice se přiblížila k Matriarše. Uvědomila si, že je o trochu větší než Matriarcha. Ta si jí chvíli prohlížela a samice už si začínala zoufat když náhle matriarcha zvedla chobot v nabídce přátelství, řeč, které samice rozuměla. Nabídku přátelství opětovala. Lidé náhle uvolnili cestu mezi ní a matriarchou, která už se otáčela a mířila ke stádu. Pokynem chobotu dala samici najevo aby šla taky. Samice se brzy seznámila i s ostatními samicemi stáda a pak už se šťastně mohla vrhnout na snídani. Ta tráva tady byla vážně skvělá…KONEC

Tak, je tady konec druhého dílu. Doufám, že se vám líbila a omlouvám se za jistě četné gramatické chyby. Taky je tam jeden detail, který určitě nebude vadit, ale pro přesnost: Když se samice probouzí v tom výběhu po vytažení oštěpu tak v původní verzi je ještě v pozorovacím výběhu, ale já jí přesunul rovnou do výběhu protože už jsem jí nechtěl znova uspávat a jak jinak jí tam dostat to nevím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blogplateosaurus blogplateosaurus | E-mail | Web | 11. května 2014 v 12:22 | Reagovat

Pěkné . Příště bude prehistorický park očima microraptora , nebo titanosaura ?

2 dinosaurss dinosaurss | Web | 11. května 2014 v 16:34 | Reagovat

To bylo kráááásně napsané!! :-)

3 HAAS HAAS | Web | 13. května 2014 v 18:30 | Reagovat

Tobě to přijde neuvěřitelné? Vždyť nový druh zvířete se objeví možná každý druhý nebo třetí den...

4 Pata Pata | Web | 17. května 2014 v 15:07 | Reagovat

Fantasticky sepsáno 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama