Prehistorický park: Očima T Rexe (5/5)

13. dubna 2014 v 9:17 | Martinoraptor |  Příběhy
Pomalu se vracela zpátky domů. Měla toho už dneska opravdu dost. Noha jí bolela a tak se pohybovala mnohem pomaleji než jindy. Bolest se ovšem pomalu vytrácela a ona už zase mohla chodit normálně i když ne moc rychle . Byla už jen asi půl hodiny chůze od doupěte když, dnes už potřetí ucítila možnou kořisti. Tentokrát to byli Ornithomimové. Zarazila se. Mohla by se vydat do doupěte na severozápad a nebo by to mohla zkusit víc na západ po malých Ornithomimech. Nakonec se rozhodla, že za pokus nic nedá a prodírala se mezi stromy. Díky zranění se ovšem pohybovala tak nemotorně, že jí uviděli. Tušila, že to tak dopadne. Popravdě se ani nějak zvlášť nesnažila skrývat. I přes bolavou nohu - která byla zase v jednom ohni - prostě vyběhla ze stromů a pronásledovala Ornithomimy. Držela se za nimi asi pět minut a jednoho už pomalu začínala dohánět. V čenichu jí opět zalechtal pach dvounožce. Zavrtěla hlavou a pach se vytratil. Ten tvor už jí neleze jen na nervy, ale i na mozek. Doběhli k řece. Tohle byla jiná. Byly na sobě navršené klády a tvořily jakousi cestu přímo do modrého světla. Cítila z toho ty tvory. Ornithomimové probíhali jeden za druhým a samice poněkud překvapeně pozorovala, že se nikde neobjevují. Přidala do kroku. Do modrého světla zbývalo posledních pár desítek metrů. Napnula všechny svaly v nohou, natáhla tlamu a s ránou a se silným nárazem v levém boku rozbořila ten plot a popadla Ornithomima do zubu. Konečně to dneska zvládla. Vítězoslavně zavrčela - což přes úlovek nebylo zrovna nejlehčí - a vydala se konečně domů, netoužila po ničem jiném než po pořádném odpočinku.
Šla dlouho. Noha jí bolela, ale po chvíli se bolest zmírnila na snesitelnou. Samice všakbyla vyčerpá. Těžce oddechovala. Stoupala do výšky a noha jí stále ošklivě bolela. Přes bolest a pach krve ani nepostřehla, že se za ní plíží ten malý dvounožec. Po zhruba dvojnásobně dlouhém výstupu se konečně dostala až do doupěte. nepostřehla, že se za ní plíží ten malý dvounožec. Po zhruba dvojnásobně dlouhém výstupu se konečně dostala až do doupěte. Necítila nikde, žádnou krev ani smrt což bylo dobré znamení. Nikdo ze smečky očividně na její mláďata nezaútočil. Když se přiblížila ke kamenům kde se mláďata schovávala uslyšela jejich pískání a hned potom uviděla jejich hlavy které se zvedly. Vyčerpaně nad nimi držela Ornithomima a potěšeně sledovala jak její dva potomci vyskakují po visící mršině. Chtěla jí už položit a na chvíli si lehnout. V tom zafoukal vítr a ona zase ucítila toho vetřelce.Otočila hlavu a uviděla jak se krčí několik metrů od ní. Zrovna když mu ukousnutím hlavy chtěla dát najevo, že je moc blízko jejího doupěte ucítila něco mnohem zlověstnějšího. Znovu se otočila na druhou stranu a mezerou mezi balvany přicházel její bratr. Samice pustila mršinu Ornithomima, otočila se čelem k bratrovi a uvítala ho vzteklým řevem. Její bratr byl velice nabručený. Samice se postavil tak, že kryla mláďata, která se teď raději schovala. Její bývala smečka nikde nebyla a popravdě, samici to bylo jedno. Samice vydala zastrašující řev. Přísahala, že si to její bratr odskáče. On se však zastrašit nenechal, zařval a vyrazil po mršině. Samice se ohnala hlavou a za obrovského nárazu samce odrazila zpět. Následoval další řev z obou stran. Samec jí tlačil zpátky. Nevzdala se a prudce proti němu vyrazila. Samec ustoupil zpátky. Za příšerného řevu kolem sebe začali kroužit. Samec vyrazil jako aligátor. Samice zavrčela. Čekala to. Ustoupila na stranu a zahryzla se samci do krku. Ten se zoufale chtěl vyměnit, ale samice držela pevně a cítila, že čím víc se zmítal tím hlubší rány zanechávaly její zuby. Po chvíli se mu podařilo dostat se ze sevření, ale zubymu nechaly na krku hluboké šrámy. Samice vyrazila. Samec opět elegantně ustoupil. Kroužili kolem sebe. Zařvali. Samec vyrazil a hlavou narazil do sestry. Ta se nevzdala a opět bratra popadla do zubů. Zmítali se a samec náhle prohodil hlavou a samice pocítila obrovskou bolest. Připadalo jí jako by celý svět skončil a ona se zmítala v jednom velkém kruhu bolesti. Padla na zem. Z hlavy jí vytékala krev doslova řekou. Před očima viděla nějaké nejasné světlo a stíny. Zvuky vnímala tlumeně a pachy se jí slily v jeden krvavý. Podle nárazů na zemi poznala, že samec vzal mršinu a odchází. Vše bylo zbytečné. Po chvíli - samice vůbec nevěděla jak dlouho to bylo, možná minuty možná hodiny - k ní přistoupil jakýsi stín. Nejdřív myslela, že je to jedno z jejich mláďat. Pak ovšem poznala co to je. Je to ten dvounohý tvor. Věděla, že souboj se smrtí už prohrála, věděla, že za chvíli umře a nic a nikdo už na tom nic nezmění. Přesto však zvedla hlavu a v posledním řevu vyjádřila vše co cítila. Chtěla zastrašit toho dvounohého tvora aby se nepřibližoval k mláďatům a zároveň dala své poslední sbohem okolnímu světu i svým dětem, které opatrovala jako vajíčka, nosila jím denně jídlo a pro jejichž život nakonec položila vlastní. Pak už se jí zatočila hlava a vše se ponořilo do temnoty.....

Tak, tohle byla poslední část téhle epizody. Doufám, že se vám libila. Než přidám první část mamutů tak si budete muset chvíli počkat, ale pak už to zase budu části přidávat v rozmezí dvou až tři dnů po sobě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HAAS HAAS | Web | 13. dubna 2014 v 9:47 | Reagovat

Skvělý příběh, ale nevím, jestli je Nigel "malý dvounožec", když měří 188 centimetrů a váží skoro 100 kilogramů. :-D Jinak já jdu psát další část svého příběhu, tak se pak kdyžtak podívej...

2 HAAS HAAS | Web | 13. dubna 2014 v 11:05 | Reagovat

Zdá se, že máš pravdu... :-D

3 dinosaurss dinosaurss | Web | 13. dubna 2014 v 17:03 | Reagovat

To bylo nádherné, vážně, ..znamenitě napsáno! Moc se Ti to povedlo!

4 Anonym Anonym | 14. dubna 2014 v 16:58 | Reagovat

Kvalitka.

5 HAAS HAAS | Web | 14. dubna 2014 v 19:13 | Reagovat

O těch ještě napíšu... A kromě toho máme i hodně štěstí na třetihorní živočichy, na Deinotheria, mastodonty, prajeleny, pratapíry, amficionidy... O tom budou pojednávat příští články.

6 dinosaurss dinosaurss | Web | 14. dubna 2014 v 20:59 | Reagovat

Děkuji Ti :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama