Duben 2014

Arsinoitherium

30. dubna 2014 v 18:27 | Martinoraptor |  Třetihorní vládci
Jméno: Arsinoitherium
Potrava: Býložravec
Výskyt: pozdní Eocén a raný Oligocén

Arsinoitherium byl velký, býložravý savec žijící před asi 38 - 23 miliony lety na území Severní Afriky, především Egypta. První fosílie tohoto živočicha byly nalezeny v roce 1902 paleontologem Haughem Beadnellem. Dnes jsou známy tři druhy: Arsinoitherium zitteli, A. andrewsi a A.giganteus. Podle Arsinoitheria byla pojmenována čeleď Arsinoitherií ve, které je taky jediným zástupcem. Arsinoitherium byl dlouhý asi 3,5 metru, vysoký asi 2 metry a vážit mohl 2,5 tuny. Arsinoitherium vypadá jako podivná směsice několika zvířat. Na první pohled vypadá jako nějaký nosorožec. Hlava
však připomínala hlavu tapíra s podivnými rohy, které na rozdíl od rohů nosorožce byly vedle sebe. Stylem života připomínal hrocha, ale doopravdy mělo nejblíže k slonovi. Rohy byly duté a k čemu je používal je tak trochu záhadou. Některé teorie tvrdí, že s nimi vyluzoval různé zvuky. Byl podivně nakloněné takže přes ně zvíře samo nevidělo a muselo kývat hlavou ze strany na stranu. Tím se stávalo zranitelné, ale ani takhle to nebyla snadná kořist a každý predátor při smyslech by se raději zaměřil na něco menšího, přinejmenším na mládě Arsinoitheria, ale to bylo za normálních okolností pod ochranou rodiče dokud nedorostlo určitého věku. Arsinoitherium žilo u moří což v tu dobu nebylo na sahaře nějak těžké. Arsinoitherium patří mezi mé oblíbené pravěké živočichy. Na začátku Oligocénu však došlo k velkým změnám, mokřady se změnily savany, moře v pouště a celé klima se změnilo, Arsinoitherium se nedokázalo přizpůsobit. Bylo viděno například v dokumentu Putováni s dinosaury speciál - Mořská monstra.

Parasaurolophus

29. dubna 2014 v 17:34 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů

Parasaurolophus ("téměř jako Saurolophus") byl ornitpodoní, býložravý dinosaurus žijící před 76 až 73 miliony lety v období Křídy na Severní Ameriky, pozůstatky jsou známy z Alberty, Utahu a Nového Mexika. První rod tohoto dinosaura : Parasaurolophuswalkeri poprvé popsal kanadský geolog a paleontolog William ArthurParks v roce 1922. Dnes jsou známy tři druhy: P. walkeri, P. tubicen a P.cyrtocristatus. Parasaurolophous dosahoval délky od 9 do 11 metrů, výšky na čtyřech asi 3 metrů a váhy 3 až 4 tun. Stejně jako u mnoha jiných dinosaurů byla velice zajímavá část hlava. Stejně jako ostatní hadrosauři dokázal i Parasaurolophus žvýkat. To co vás na něm ovšem na první pohled zaujme je dutý, trubicovitý, dozadu ohnutý a skoro dva metry dlouhý hřeben na hlavě, který se napojuje na dýchací soustavu. Po nějakém tom zkoumání se zjistilo, že Parasaurolophus pomocí hřebenu dokázal vydávat hluboké zvuky, kterými se dorozumíval s ostatními členy svého stáda. Délka a naléhavost troubení signalizovala některá oznámení, třeba: když dospělý zabučel dlouze a zhluboka tak volal své mládě. Přední nohy Parasaurolophů byly kratší než zadní a vědci jsou přesvědčení, že i když po většinu času stál Parasaurolophus na všech čtyřech dokázal se postavit i na zadní a utíkat před nebezpečím. Parasaurolophus se sice nemohl moct bránit, ale díky svým skvělým smyslům nebylo lehké se k němu dostat tak blízko aby se dal ulovit. Parasurolophovi velice podobný, ovšem trochu větší byl AsijskýCharonosaurus. Parasaurolophus je zobrazen v Jurském i Prehistorickém parku, knize Dinosauří objevy druhý zánik a asi i v jinde….


Hesperornis

28. dubna 2014 v 18:07 | Martinoraptor |  Mořská monstra
Jméno: Hesperornis
Potrava: Predátor
Výskyt: Pozdní Křída

Hesperornis ("západní pták" protože většina jeho fosílií pochází z amerického Středozápadu) byl vývojově jedním z nejstarších rodů ptáků. Žil v období pozdní Křídy před 83 - 78 miliony lety na území Severní Ameriky a Ruska. Poprvé jej popsal Othiniel Charels Marsh v roce 1872. Dnes je známo devět druhů. Osm z nich bylo nalezeno v Severní Americe. Hesperornis dosahval skoro dvou metrů. Měl malá a zakrnělá křídla a i ostatní znaky nevypadají na to, že by Hesperornis mohl létat. Měl velké zadní končetiny. Fosilní nálezy ukazují, že prsty měl opatřeny laloky, které vypadaly trochu jako plovací blány, stejně tak malá, zakrnělá křídla připomínají spíše ploutve jako u tučňáků. Zobák měl Hesperornis dlouhý a posetý malými, ale ostrými zoubky, kterými zvládl dobře chytat ryby. Případně mohl lovit amonity. Není tedy pochyb, že Hesperornis byl skvěle uzpůsoben pro potápění, plavání a lovení v mořích. Přestože s nimi není nějak spřízněn připomínal svým způsobem, života tučňáky. Žil ve velkých koloniích a vydával se do moře na lov ryb. Je vcelku pravděpodobné, že se na souši klouzal po břiše protože jeho dlouhé nohy mu bránily chodit. Přestože Hesperornis byl zkáza pro všechny malé ryby stával se oblíbenou kořistí obřích, nestvůrných ryb, žraloků nebo gigantických plazů a tak se jich jen málo dožilo vysokého věku, protože v mořích křídových mohli být sežráni na mnoho způsobů - slova NigelaMarvena když jednu kolonii Hesperornisů potkal na pobřeží v dokumentu: Putování s dinosaury speciál - Mořská monstra.

Prehistorický park: Očima mamuta (2/4))

27. dubna 2014 v 12:48 | Martinoraptor |  Příběhy ze světa pravěku
Dvě samice mamuta srstnatého prostupovaly lesem. Samice opět proklínala svůj kožich. Cesta totiž nebyla zrovna široká a jí se do něj každou chvíli zapletly větve stromů. Ohlédla se na sestru, ta se držela. Samice zvedla chobot, aby jí povzbudila. Sama byla dost nervózní. Musela ovšem uznat, že zatím na ně nic nezaútočilo. Jednou musely projít kolem vlků, kteří se na něčem krmili, ale ti jim raději šli z cesty. Po nějaké době chůze skrz les se cesta začala pomalu rozšiřovat. Samice ucítila vůni rostlin, které měla ráda.

Vůně byla slabá, ale jídlo to bylo. Samice došly na mýtinu. Celé to obklopovaly stromy. Prostředkem tekl potok. Celou mýtinu pokrýval sníh z něhož občas rašily rostliny, které samice zbožňovala. Obě samice se rozdělily. Samice šla trochu dál kde rostly dobroučké druhy květin. Její sestra si raději chtěla vzít trochu trávy, která rostla poblíž potoka. Samice se po dlouhé době konečně najedla. Opět natáhla chobot, utrhla si další květiny a blaženě si je cpala do pusy. Znovu se natáhla když uslyšela velkou ránu. Otočila se a viděla jak její sestra vězí v jámě. Vyděsila se a tak rychle jak dokázala se vydala k jámě. Natáhla chobot a snažila se utěšit sestru, která byla zaklíněná v jámě. Sama však byla zoufalá, věděla, že je jenom otázka času než se tu objeví lidé a budou po nich házet ty ostré klacky. Věděla, že všechny naděje na přežití její sestry jsou marné. I kdyby odehnala lovce a dravce neměla šanci dostat sestru z jámy. Vzdát se jí, ale nehodlala. Samice vězící v jámě zvedla chobot a dotkla se toho sestřina. Pak se natáhla pro další trávu a strčila si jí do tlamy. Když mamut skončí v jáměje jídlo většinou poslední věc na co myslí, ale mladá samice měla prostě tak velký hlad, že jí to bylo vcelku jedno. Samice se při každém šelestu nervózně otáčela. Věděla, že lidští lovci se sem vrátí a až tady najdou mamuty zřejmě na ně zaútočí. Samice doufala, že ona je od útoku odradí, že na mamuta, který je volný se zaútočit nedováží.
Náhle se z lesa vynořilo několik postav, bylo jich asi osm nebo sedm. Pohybovali se po dvou, obalení byli v kůžích jiných zvířat a v rukou držely ostré klacky nebo tyče zakončené ostrými kameny. Jeden člověk máchal nad hlavou hořící tyčí. Samice se polekala - oheň to bylo nebezpečné. To bylo na lidech nejnebezpečnější. Ne, že by byli silnější, rychlejší nebo ohebnější než ostatní lovci. Neměli velké drápy ani zuby. Ovšem byli tak chytří, že dokázali využít i takovou obyčejnou věc jako větev nebo kámen ve zbraň. Navíc se vůbec nebáli ohně. Samice věděla, že lovci na tohle spoléhají a instinkt jí říkal aby se zachránila, ale ona nechtěla opustit sestru. Lovci se k oběma pomalu přibližovali. Samice výhružně pokývala hlavou a párkrát se zhoupla z jedné na druhou nohu.Lidé dali jako odpověď bojový pokřik a zamávali zbraněmi. Samice znovu předvedla své varování. Lidé se však stále obezřetně přibližovali. Byli ž skoro na dosah když začali zuřivě mávat hořícími tyčemi a ostrými klacky aby jí zastrašila. Samici všechno říkalo aby odešla, ale místo toho naposled zopakovala varování. Jeden lovec po ní hodil kámen a trefil se jí vedle oka. Díky srsti to skoro ani necítila, ale byl to první útok a ona zareagovala. Ohnala se chobotem po lidech. Ti odstoupil z jejího dosahu. Pomalu jí začali obkličovat. Samice se znovu ohnala po jednom lovci a tentokrát ho trefila chobotem. Lovci začali zuřit. Dva po ní začali házet kameny. Jeden přistoupil a dorážel s oštěpem a hořící tyčí. Zbytek se soustředil na samici v jámě. Samice se snažila dostat k sestře, ale nemohla se dostat přes lovce a tak jenom pozorovala jak se dva oštěpy zabodly do boků a na hlavu začaly dopadat na hlavu těžké kameny. Samice hlasitě zatroubila volala svou sestru, žádná odpověď však nepřišla. Samice se znovu rozmávla po tom lovci s ohněm, ale náhle ucítila v levém boku u ramena velkou bolest. Otočila se a uviděla jak jeden lovec vytahuje z jejího boku zlomený klacek. Ohnala se po něm. Jeden z klů ho trefil a člověk odletěl několik metrů do zadu a zůstal ležet ve sněhu. Lovci zvedli svého mrtvého druha a raději utekli. Samice je sice zahnala, podařilo se jí samotné čelit lidem a přežít, ale žádný radostný pocit vítězství neměla.

Protoceratops

26. dubna 2014 v 13:15 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů
Protoceratops ("jednorohá tvář") byl malý ceratopsid žijící v období Křídy před 80 miliony lety v Mongolsku a Číně. Nalezen byl paleontology WalteremGrangerem a Williamem Gregorym v roce 1923. Je součástí fosílie nalezené v roce 1971 expedicí v čele s RoyemChapmanemAndrewsem. Fosílie zachycuje Protoceratopse uprostřed souboje s Velociraptorem. Oba je pravděpodobně zahubila písečná bouře nebo náhlý sesuv půdy. Právě díky téhle fosílie je dost známý. Protoceratops byl ve své době velice běžným druhem a někteří paleontologvé mu proto začali říkat "ovce Křídy". Byly nalezeny jak kostry tak i
hnízda s vejci. Poblíž hnízd byly nalezeny i ostatky Oviraptorů, kteří se možná živili vejci. Protoceratops byl čtyřnohý, poměrně malý ale robustní dinosaurus, vysoký skoro metr a dlouhý 2 metry a vážil až 150kg. Přestože nebyl zrovna největší, měl v porovnání s tělem překvapivě velkou lebku s papouščím zobákem, kterým dokázal zlomit i končetinu, ale v zadní části měl zuby, které stříhaly tuhé rostliny jako nůžky. Přestože to byl ceratopsid měl jen malý roh na nose, který se vůbec nepodobal rohům, které měl třeba Triceratops. Na hlavě měl kostěný štít, který mohli používat jako třeba jeleni své paroží. Protoceratopsové žili v malých stádech a byli oblíbenou potravou Velociraptorů. Jeho krátký popis je v knize Galerie dinosaurů a v dokumentech Vláda dinosaurů, planeta dinosaurů a Putování s dinosaury speciál - Obří dráp kde nebyli příliš nadšení z Nigelova přechodu přes jejich hnízdiště. Následně byl také viděn když na něj útočila smečka Velociraptorů.

Bunostegos

24. dubna 2014 v 17:14 | Martinoraptor |  Země před dinosaury
Bunostegos ("plaz s hrboly z Akokan") byl, býložravý, masivní, zavalitý a suchozemský ještěr žijící v Permu před asi 260 miliony lety. Je znám jediný druh: Bunostegos akokanensis, který byl popsán paleontology Christianem Sidorem, Davidem Blackburnem a Boubém Gadoem v roce 2003 poblíž města Akokan. Bunostegos patřil mezi vyvinutější, v té době hojné
zástupce čeledi Pareiasauridů. Bunostegos bylvelký asi jako moderní kráva. Měl velice zvláštní lebku. Jak už napovídá jeho jméno měl na lebce podivné hrboly a kostěné výstupky. Proti predátorovi by mu moc nepomohly a tak je využívali spíše k sociálnímu životu. Celé jeho tělo bylo obrněné aby se dokázal lépe bránit útokům predátorů především ze strany skupiny gorgonpsienů. Se svým těžkým tělem nebyl Bunostegos moc rychlý. Stejně jako Scutosaurus žil na kontinentu Pangea v obrovských stádech. Byl býložravý. Jeho čelisti byly nanic pokud se jednalo o zpracování potravy, ale skvěle jimi potravu trhal. Ačkoliv byl Buneostegos velice zajímavým živočichem byl spolu s většinou ostatních Pareiasaridů vyhuben na začátku Triasu. V té době vyhynulo 95% všech druhů, které tou dobou žily.


Ankylosaurus

23. dubna 2014 v 20:04 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů
Ankylosaurus ("neohebný ještěr") je rod obrněného,ptakopánvéhokřídového dinosaura žijícího před 68 - 65 miliony lety. Nalezl ho paleontolog Barnum Brown v roce 1908. Rod Ankylosaurus zahrnuje jenom jeden druh: Ankylosaurusmagniventris. Podle něj je však pojmenovaná široká skupina ankylosauridů. Ankylosaurus je znám jen z jedné neúplné fosílie, takže jeho maximální velikost je tak trochu záhadou, některé odhady se pohybují kolem 10 metrů, jiné však jenom kolem 7 metrů. Na výšku mohl Ankylosaurus měřit od 1,5 metru do 3 metrů. Jeho váha se vzhledem k jeho mohutnosti a velikosti mohla pohybovat od 6 do 12 tun. Ankylosaurus byl v podstatě takový tank v říši dinosaurů. Měl malou hlavu - poměrně - dlouhou něco kolem půl metru. Čelist měl skvěle uzpůsobenou k okusování vegetace a měl mimořádně vyvinutý čich ovšem ne moc dobrý zrak. Ankylosaurus měl totiž opancéřovaná i oční víčka. Na zádech mu tělo pokrýval tvrdý, plátěný krunýř, který pokrývaly jakési kostěné výrůstky. Ankylosaurus měl, ale i smrtící zbraň. Měl dlouhý ocas zakončen tvrdou, kostěnou palicí, kterým dokázal mávat strašlivou silou. Jeden zásah touhle zbraní a i Tyrannosaurus by lehl na zem. Jedinou nechráněnou částí bylo břicho, ale Ankylosaurus byl moc těžký, aby ho něco menšího obrátilo nebo dostatečnou silou trefilo do břicha a nic většího se k němu v podstatě nemohlo přiblížit byl od určitého věku Ankylosaurus vcelku v bezpečí.



Prehistorický park: Očima mamuta (1/4)

22. dubna 2014 v 17:53 | Martinoraptor |  Příběhy ze světa pravěku
Jednoho klidného dne před 10 000 lety putovalo lesem stádo mamutů. Pod nohama jim chroupal sníh a všichni vydávali brumlavé zvuky a hluboká troubení kterými se mezi sebou dorozumívali. Nebylo to velké stádo, mělo jen sedm členů. Kdysi se tudy procházelo plno mamutů, ale teď jsou všude jehličnaté lesy a mamutům se nedaří. Mamuti jsou rádi když najdou něco k jídlu. Právě kvůli toho se tohle stádo dalo do pohybu, hledají potravu. Celé stádo tvoří jen samice. Na konci tohoto stáda se táhly dvě samice, které byly pomalejší. Byly to sestry. Samice o, kterou nám jde nebyla tak slabá, ale nechtěla opustit svou mladší sestřičku a tak stále víc a víc zaostávaly za ostatními. Samice se zvedla chobot a zavolala na zbytek stáda. To se na chvíli zastavilo a dalo tak oběma sestrám čas aby je dohnaly. Samice měla ohromný hlad. V břiše jí kručelo už skoro celý týden. Potřásla hlavou a otočila se na svou sestru. Ta zvedla chobot a dala jí tak najevo, že je v pořádku. Samice se ovšem bála. Věděla, že takhle na ně stádo věčně čekat nebude, jestli ano tak se k žádnému jídlu nikdy nedostanou. Stádo se opět vydalo dál. Samici potřásla hlavou. Ten její kožich jí občas trochu zlobil. Když byla zima tak se kožich hodil. Poslední dobou však moc zima nebyla a kožich jí akorát vadil. Něco zachrastilo ve křoví. V samici to poskočilo. Honem se tam podívala. Věděla, že tady jsou nelítostní lovci. Dospělý mamut se ničeho tady nemusel bát, ale z tohoto lovce měla samice panickou hrůzu. Vůdčí samice zjevně také protože se zarazila a varovně pokývala hlavou do křoví. Když se nic ne stalo, vydalo se stádo zase dál. Samice byla za tuto krátkou zastávku ráda, protože jí a sestře dala možnost aby stádo dohnaly. Samice se po ní opět podívala. Bála se o ní. Cítila, že její sestra bez jídla už moc dlouho nepřežije a jako nejmladší samice stáda má největší problémy.Pokračovali tak asi další čtyři kilometry.
Samice měla strašný hlad. Náhle se stádo zastavilo. Samice nechápala proč a podívala se. Na chvíli se zaradovala, že našli jídlo. Pak jí, ale došlo, že to by asi cítila, ale krom jejich druhů a jehličí všude kolem necítila nic. Podívala se. Vůdčí samice stála na břehu velkého zamrzlého jezera. Mamuti se na led dívali značně podezřívavě. Některé samice nervózně prohodily hlavou. Samice se rozhlédla po ostatních. Bylo jí jasné, že vkročit na led se jim taky moc nelíbí. Vůdčí samice se rozhlédla, hledala nějakou cestu. Obejit jezero by však vyžadovalo prodrat se hustými stromy plnými jehličí a vrátit se by trvalo moc dlouho. Stádo by nemuselo bez jídla už moc dlouho vydržet.
Vůdčí samice tedy ještě chvíli váhala a pak velice opatrně vkročila na led. Neprasknul. Vůdčí samice položila na led druhou nohu, pak třetí a nakonec stála na ledu celá. Opatrně vykročila. Stádo jí následovalo. I samice, které se to vůbec nelíbilo spolu se sestrou vykročili za vůdčí samicí. Samice nedokázala vysvětlit proč to dělá. Prostě cítila, že musí vyhovět všemu co udělá vůdčí samice a pokud jde ona přes led, musí i přes své pochyby ona taky. Stádo došlo už doprostřed jezera a samice se začala pomalu uklidňovat, vypadalo to, že je led dost silný a udrží je. V tu chvíli se ozvalo děsivé křupnutí chvíli poté se jedna členka stáda propadla do ledové vody. Matriarcha se otočila a pomalu se vrátila k propadlé samici. Stádo se shromáždilo kolem ní a svými choboty a troubením jí utěšovaly. Samice věděla, že život její družky je již zpečetěn. Je jen otázka času než samice umrzne. Stádo se samicí ještě chvíli zůstalo a pak už muselo pokračovat, byli moc hladoví. Tím, že tam tak dlouho stály sedm mamutích samic, každá o velikosti 5 metrů a váze až 6 tun výrazně oslabili led, který teď pomalu a tiše začal praskat. Stádo udělalo sotva pár kroků když se led rozlomil úplně a rozdělil tak stádo. Dvě samice do vody spadly. Vůdčí samice a jedna další se ocitly na jedné polovině. Dvě sestry zůstaly na konci druhém. Samice na ledu natahovaly choboty a chlácholily své družky, které spadly do vody. Raději už se však na ledu moc dlouho nezdržovaly. Ještě na sebe několikrát zatroubily a pak vůdčí samice s druhou samicí vyrazili dál. Dvě sestry zamířily víc doprava kde uviděli možnou cestu. Za chvíli už se jim troubení ostatních ztratilo v dáli. Samice byla nervózní. Věděla, že okolí je plné jeskynních medvědů, vlků a hyen, kteří by si velice rádi dali padlého mamuta a obávala se, že její sestra už moc dlouho nevydrží. Každou chvíli zvedala chobot a snažila se ucítit nějakého predátora. Starosti jí však nedělali ani tak ti vlci a medvědí jako spíš nejstrašnější lovec široko daleko - člověk.

Je tady první část druhé epizody Prehistorického parku očima zvířat. Možná je to jenom můj pocit, ale psaní o mamutech mi tak moc nejde a ani si to tak moc neužívám, ale od příští části by to mělo být lepší.

Velikonoční dinosaurus

21. dubna 2014 v 9:29 | Martinoraptor |  Moje obrázky
Už delší dobu jsem nic nedal do Mých obrázků a tak mě napadlo nakreslit tohle, popřát vám veselé Velikonoce a ještě zaplnit rubriku.

Platybelodon

20. dubna 2014 v 21:13 | Martinoraptor |  Třetihorní vládci
Jméno: Platybelodon
Potrava: Býložravec
Výskyt: Miocén

Platybelodon (což by se dalo volně přeložit jako "plochému kopí podobný kel") byl rodem pravěkého slona žijícího v Miocénu před asi 25 miliony lety na území dnešní Afriky, Evropy, Severní Ameriky a Asie. Jeho ostatky poprvé nalezl paleontolog Borissiak. Jsou známy čtyři druhy tohoto živočicha: P. danovi, P. grangeri, P. loomisi, P.barnumbrowni. Tento pravěký slon měřil 6 metrů na délku a vážil až 5 tun. Měl velkou hlavu s relativně velkýma ušima. Chobot měl tento prehistorický slon široký a ne moc dlouhý. Měl zvláštně zploštělé spodní zuby tak, že kly na horní čelisti nebyly vidět když tlamu zavřel. Jeho specializované zuby se hodily především na vodní rostliny a jejich semena. Především z toho se usuzuje, že Platybelodon žil ve vlhkých částech luk na stepích a poblíž jezer a řek kde jeho potrava rostla. Svoje zuby mohl rovněž dobře používat k odstraňování kůry ze stromů. Jeho specializovaný způsob života mu však nedovolil přežít konec miocénu a nakonec vyhynul. Neznám moc dokumentů nebo knih ve kterých by Platybelodon byl, ale zato vím, že hrál ve filmu Doba ledová.