Březen 2014

Triceratops

31. března 2014 v 10:56 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů
Triceratops (což znamená "ošklivý třírohý obličej") byl popsán roku 1889 a je to tak druhý popsaný ceratopsid. Stejně jako ostatní ceratopsidé byl i Triceratops býložravec. Triceratops žil až na samém konci druhohor a zároveň Křídy, asi před 68 až 66 miliony lety. Žil na území dnešní Jižní Dakoty, Montany a Wayomingu. Triceratops je také státním dinosaurem Wayomingu. Pravděpodobně žil ve stádech. Dnes známe dva druhy: Triceratops horridus a
Triceratops prorsus. Oba tyto druhy nalezl Charles Marsh Tento rod je často vyobrazen jak bojuje s Tyrannosaurem Rexem. Podle fosílií je prokázáno, že T Rex Triceratopse lovil nebo alespoň požíral jeho mršiny. Triceratopsbyl jeden z největších a nejrobustnějších ceratopsidů. Dosahoval délky až 9 metrů a výšky 3 metrů. Vážit mohl až přes 10 tun. Jeho evoluční předek však pravděpodobně dosahoval ještě větších rozměrů ( zhruba 12 metrů). Jeho dva delší rohy měřily až jeden metr. Na hlavě měl výrazný "štít" který byl tvořen pevnou kostí a mohl sloužit jako obrana proti predátorům nebo jako ozdoba pro samice a na zastrašení predátorů případně jiných samců v období páření. Nedávno byla nalezena také část zkamenělé kůže která ukazuje, že Triceratops byl pokrytý oválky které připomínaly oblázky a na hřbetě měl malé trny. Triceratops je ikonický dinosaurus a je velice často zobrazován. Byl ukázán třeba v Jurském parku (v knihách i v filmech), Prehistorickém parku i v dokumentu Pravda o dinosaurech zabijácích a dalších. Triceratops byl velice krásný a zvláštní dinosaurus, ale na konci Křídy spolu se všemi ostatními dinosaury vyhynul.

Ophiacodon

30. března 2014 v 8:21 | Martinoraptor |  Země před dinosaury
Jméno: Ophiacodon
Potrava: Predátor
Výskyt: Pozdní Karbon až raný Perm

Ophiacodon (což znamená "hadí zub") byl synapsid - i když zatím ještě dost bazální - žijící v pozdním Karbonu a v raném Permu na území Kanady, USA, Nového Mexika Texasu i Skotska. Byl to také raný Pelycosaurus i když neměl plachtu jako Dimetrodon nebo Edaphosaurus Měl velice blízko k evoluční linii vedoucí k savcům. První fosílie nalezl v roce 1878 Othiniel Charles Marsh a v současné době je známo pět druhů Ophiacodona. Má velkou lebku, která je mezi ranými Synapsidy jedna z nejdelších. Jak už napovídá jméno byla jeho čelist osazena malými, drobnými zuby, které se nápadně podobaly těm hadím. Dorůstal délky až po 3,6metrů a váhy zhruba 230kg. Jak vlastně Ophiacodon žil je pro vědce stále záhadou. Někteří vědci si myslí, že žil převážně ve vodě a jeho malé zoubky které se perfektně hodily pro chytání kluzkých ryb používají jako stavební kámen. Jiní zase tvrdí, že podle toho jak měl do těla zasazené končetiny ukazuje na to, že mu to na souši vcelku běhalo. Ať už se Ophiacodon raději slunil někde na břehu a občas snad chytil nějakou rybu a nebo jako ideální životní styl považoval celý den trávit ve vodě to se neví. Jisté ovšem je, že svého času to byl tak velký a silný predátor, že se nejspíš musel bát snad jen jedinců svého vlastního druhu.

Prehistorický park: Očima T Rexe (1/5)

29. března 2014 v 9:23 | Martinoraptor |  Příběhy ze světa pravěku
Tenkrát před 65 miliony lety zrovna vycházelo slunce. Bylo to ráno jako každé jiné. Velká samice TyrannosauraRexe se probudila. Chvíli ještě ležela s hlavou přitisknutou na štěrku a písku. Pak se postavila na nohy a dívala se na vycházející slunce. Vydrželo to sotva dvě minuty než se zpoza kamene ozvaly písklavé zvuky. Samice se otočila. Její dvě mláďata už se taky probudila a teď vykukovala ze svého malého úkrytu a hlasitě se dožadovala snídaně. Samice sklonila hlavu, svou obří čelistí do mláďat lehce strčila aby je uklidnila. Pak se narovnala a vydala hlasitý řev. Brzy na to přispěchali dva samci, její bratři. Hned potom přiběhl další samec, to už nebyl bratr, ale jen další člen smečky a dvě samice. Samice ještě přikázala mláďatům, aby se zase schovala a pak už šla se smečkou najít nějakou kořist. Pomalu procházeli okolím. Zhruba hodinu šli opuštěnou krajinou přes štěrk když konečně uviděli změnu. Dřív ji ovšem uslyšeli. Před nimi se rýsoval útes a pod ním divoká řeka. Na druhé straně řeky se poklidně páslo stádo Triceratopsů. Všech šest Tyrannosaurů stálo na útesu a pozorovali to. Samici to neuvěřitelně dráždilo. Chtěla by tam, chtěla by jednoho dostat. Bohužel řeka byla moc divoká a kdyby tam někdo z nich vlezl mohlo by ho to stát život. Znechucená samice tedy zavelela k odchodu. Šli proti proudu řeky a podle očekávání se naskytla příležitost k přechodu přes řeku. Byly to vlastně velké balvany které se zřítily ze stěny útesu - pravděpodobně při nedávných záplavách. Samice šla první. Opatrně našlapovala přes balvany. Bylo to lepší než níž po proudu, ale stále ještě to byla prudká řeka a pád by znamenal smrt. Samice naštěstí přešla bez zranění. I její dva bratři po chvíli přešli ve zdraví. Třetí samec už ovšem takové štěstí neměl. Když šel přes jeden menší, balvan se úplně rozlomil a Tyrannosaurus spadl do řeky. Síla a dravost vody Tyrannosaura během několika vteřin odnesly několik desítek metrů od místa pádu a pak se potopil. Zbylí členové smečky chvíli pozorovali místo kde jim jejich druh zmizel, pak svorně otevřeli tlamu a vydali hrozivý řev. Když měli loučení za sebou počkali než přejde zbytek smečky a vydali se hledat jídlo. To se naskytlo téměř okamžitě když přišli do blízkého lesa. Samici okamžitě do nosu udeřil pach dobrého jídla, Ornithomimů. Bylo tu však ještě něco, něco zvláštního, něco co dosud nepoznala. Pravda, trochu jí to připomínalo ta zvířátka co odháněla od svých vajec, ale tohle bylo úplně nové. Rozhodla se, že se raději budou soustředit na lov . Pokud je to jen nějaká taková zvěř nemůže jim to přeci nějak vadit. Smečka se rozdělila, tři Tyrannosauři šli po stádu a zbytek jim měl nadběhnout. Pomalu se kradli vpřed. Pach Ornithomimů i ten neznámý sílil a ozývaly se poplašené výkřiky. Samice se zarazila. To je hloupost, jsou moc daleko aby je mohli vidět a vítr foukal opačným směrem. Vydali se dál. Byli už jen pár desítek metrů když vyběhlo ze zatáčky celé stádo Ornithomimů. Jak Tyrannosaury uviděli, okamžitě se otočili a prchali opačným směrem. Samice a její dva bratři za nimi. Vběhli na mýtinu kde stálo několik prapodivných tvorů….

No, tak je tady první část. Napište co si o tom myslíte. Já osobně teda příběh o dinosaurech píšu poprvé, takže moc nevím. Samozřejmě jsem jim přidal některé lidské rysy, ale to by jinak ani nešlo.

Příběhy ze světa pravěku

27. března 2014 v 18:43
Zakládám tedy novou rubriku. Jak už napovídá název budu sem dávat mnou napsané příběhy které se týkají pravěkých zvířat. První článek do této nové rubriky by jste měli čekat asi o víkendu.

Hybodus - znovu

26. března 2014 v 17:32 | Martinoraptor |  Mořská monstra
Jméno: Hybodus
Potrava: Predátor
Výskyt: Perm až Křída

Hybodus ("hrbatý zub") je pravěkým rodem žraloka. Hybodus byl velmi běžný žralok v mořích období druhohor. Byl velice úspěšný druh a jeho fosílie se nacházejí po celém světě. Hybodus se vyvinul na konci Permu a tedy na konci prvohor a jako druh přežil zhruba 160 milionů let, ale na konci Křídy příroda usoudila, že už je tu trochu moc dlouho a je na čase, aby zmizel. Hybodus po sobě
ovšem zanechal spoustu potomků a nevymizel tedy jen tak. Hybodusvypadal vcelku jako dnešní žralok a na poměry některých jiných pravěkých žraloků (Cladoselache, Helicoprion atd.) vypadal z naše pohledu jako normální žralok. Jediná, na první pohled nápadná odlišnost byla ovšem zvláštní hřbetní ploutev, která byla jakási rozdvojená a při bližším pohledu byly patrné i malé rohy nad očima. Tento žralok dosahoval délky dvou až tří metrů. Měl dva odlišné typy zubů což ukazuje na velkou škálu možné kořisti. To mohly být ryby, menší druhy ichtiosaurů, mořští ptáci nebo malí mosasauři za což ovšem většinou zaplatili životem a tak to tedy asi nebyla zrovna oblíbená kořist. Mohli se živit i mršinami, takže tenhle druh nebyl vybíravý. Hybodus je oblíbený žralok tvůrců dokumentu Putování s dinosaury. Hybodus tam byl ukázán ve třetí epizodě když napadl samici Ophtalmosauraa její mláďata. Na scénu se vrátil v Putování s dinosaury speciál když spolu s jinými jurskými predátory útočili na nemocného Leedsichthyse. První fosílie tohoto žraloka byly nalezeny v roce 1845 v Anglii. Od té doby bylo nalezeno nespočet fosílií těchto žraloků i několik druhů.

Didelphodon

25. března 2014 v 15:15 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů
Didelphodon byl pravěký vačnatec žijící v období Křídy na samém konci éry dinosaurů, tedy před 70 až 65 miliony lety. Jméno tohoto malého savce znamená "zub vačice" . To proto, že Didelphodonovy krátké a silné čelisti byly plné zubů které se velice podobaly vačicím. Žil na území Severní Ameriky, jeho fosílie byly nalezeny v oblasti Hell Creek což je bohatým nalezištěm. První fosílie tohoto živočicha nalezl Charels Marsh v roce 1889. Didelphodon byl skoro metr dlouhý a byl tedy velký asi jako pes.
Ve světě dinosaurů to sice nevypadá moc, ale i tak to byl jeden z největší savců co v druhohorách žil. Byl vlastně druhý největší a byl velice hojný. Dokázal se adaptovat na tvrdé podmínky a vydržet i vedle dinosaurů. Hrál navíc vcelku riskantní hru. Didelphodon totiž lovil malý hmyz, menší savce a ptáky a dinosauří vejce což se mu lehce mohlo stát osudným. Mohl se ovšem smířit i s mršinami v podstatě čehokoliv, nemohl si moc vybírat. Žil pravděpodobně jako jezevci v norách. Podle dokumentu Putování s dinosaury podobně i vypadal. Tam byl zobrazen když se pokoušel ukrást jedno z Tyrannosauřích vajec. Didelphodon byl zkrátka savec o velikosti psa, se způsobem života jezevce a s chrupem vačice. I když byl tento savec vcelku adaptabilní konec Křídy si přichystal takové masové vymírání, že jej ani Didelphodon nedokázal přežít. Některé druhy savců to však zvládly a později vytvořily novou éru a to éru savců.

Po delší době konečně nějaký druhohroní savec, doufám, že se vám můj popis bude líbit a, že tam nemám žádnou vědeckou chybu. Když tak napišt a já to opravím.

Vědci našli kuře

23. března 2014 v 9:26 | Martinoraptor |  Novinky a zajímavosti
Američtí paleontologové vykopali v Severní a Jižní Dakotě nový druh dinosaura. Tento tvor dostal jméno Anzu wyliei. Paleontologové mu mezi sebou říkají "Pekelné kuře". Jméno tohoto dinosaura je odvozeno od oblasti Hell Creek které je bohatým nalezištěm dinosaurů. Vzniklo během posledních dvou milionů let před dopadem asteroidu a i tak se tam nashromáždilo nepřeberné množství fosílií. Anzu byl velký zhruba jako menší auto, na předních končetinách měl peří. Chodil po dvou nohách a měl silný zobák a zvláštní posuvný čelistní kloub. Na hlavě mu seděl tenký a dlouhý hřeben. Podle těchto znaků je i mě vcelku hned jasné, že patřil mezi Oviraptosaury. Ti byli ovšem až doposud nalezeni jenom na území Asie, takže nález pekelného kuřete je opravdu unikátní. Kromě Anzu byl vlastně vyjímkou ještě Chirostenotes. Většina paleontologů si myslí, že ještě před nárazem planetky na zem byli dinosauři na ústupu. Sues tvrdí, že tento nález svědčí, že až do úplného konce byli dinosauři velmi rozmanití. Anzu žil ke konci Křídového období. Je možné, že byl svědkem dopadu meteoritu.



Nápad

22. března 2014 v 8:18 | Martinoraptor
Ahoj, včera jsem se díval na Prehistorický park a dostal jsem takový nápad na příběh který bych mohl udělat. Bude to vlastně Prehistorický park jenomže z pohledu zvířat, které Nigel chytal. Třeba u Tyrannosaura bude ta část kdy potká Nigela u těch Ornithomimů nebo útok na Triceratopse, ale přídám tam k tomu ještě vlastní části které v Prehistorickém parku nejsou a jak už jsem řekl, vše bude z pohledu T Rexe. Takhle bych udělal všechny díly. Piště do komentářů. Uvidím jaký bude ohlas.

Deinotherium

20. března 2014 v 16:19 | Martinoraptor |  Třetihorní vládci
Jméno: Deinotherium
Potrava: Býložravec
Výskyt: Miocén a Pleistocén

Deinotherium ("hrozivá bestie") byl obrovský pravěký slon. Objevil se ve středním Miocénu a přežil až do raného Pleistocénu. Byl to příbuzný slonů ovšem byl mnohem větší. Dospělé Deinotherium dosahoval výšky asi 5 metrů a délky až 6 metrů. Mohl vážit až 15 tun. Byl to býložravec. Byl velice rozšířený po Celé Evropě, Asii a Africe. Deinotherium byl snad býložravec ovšem stejně jako dnešní sloni když se naštvou nebylo radno si s ním zahrávat. Na rozdíl od dnešních slonů měl
kratší kly a uši. Kly byly taky jinak nasazené. Zatímco dnešním slonům vyrůstají kly z horní čelisti, Deinotheriu vyrůstaly kly z té dolní a tak vypadal poněkud nezvykle. Vědci si myslí, že je používal k odstraňování kůry ovšem mohl je používat i jiným způsobem, sloni používají své kly k mnoha věcem a tak i Deinotherium mohlo být vcelku "všestranný tvor". Deinotherium měl také poměrně ohebný krk a dokázal tedy hodně ohnout hlavu - která byla ve srovnání se zbytkem tělo relativně malá - což přispívá k teorii zbavování stromů kůry. Mohl je ovšem používat i v bojích samců o samice nebo o vůdčí postavení ve stádu. Pravděpodobně vymřel v důsledku klimatických změn. Deinotherium bylo zobrazeno třeba ve filmu Cesta do pravěku nebo v dokumentu Putování s pravěkými zvířaty kde byl zobrazen jako vysoce náladové a agresivní zvíře kterému se naši předkové Australopithecové zdaleka vyhýbali - nebo se o to alespoň snažili.



Carnotaurus

18. března 2014 v 15:29 | Martinoraptor |  Za dob dinosaurů
Carnotaurus ("Masožravý býk") byl teropodní, zabijácký dinosaurus žijící v období svrchní Křídy před 75 - až 70 miliony lety. Jeho fosílie byly nalezeny v Argentině ovšem mohl být rozšířen po téměř celém super-kontinentu Gondwana (jednoho ze dvou kontinentů které rozpadem Pangey vznikly). První kostry byly nalezeny v roce 1984. Carnotaurus si své jméno vysloužil díky rohům umístěným nad očima které trochu připomínaly rohy býčí.
Pravděpodobně je používali v bojích mezi sebou navzájem buď v období páření nebo v boji o území či kořist. Pravděpodobně je využívali jako dnešní býci. Vyrazili hlavou proti sobě a přetlačovali se. Možná je také používali jako lákadlo samičkám případně k zastrašení soupeře. Byl to velký, ale poměrně lehký dravec. Carnotaurusdosahoval délky 7 - 9 metrů a vážil pouze 1,5 tuny. Měl velice zakrnělé přední končetiny které byly prakticky nepoužitelné ovšem odkazují na jistou možnost příbuznosti mezi Carnotaurem a Abelisauridy, silné zadní nohy které mu umožňovaly rychlý běh. Co vlastně žral není zcela známo. Měl velice zvláštně uzpůsobené čelisti. Byl sice mohutné ovšem síla skusu ne. Vzhledem ke své velikosti byly i jeho zuby podivně malé. Nejspíš se specializoval na lov mláďat sauropodů, malých ornitopodů nebo bral i mršiny.Byly nalezeny i části zkamenělé kůže které pocházely z různých částí těla a vytvářely na Carnotaurovi jakousi mozaiku takže mohl vypadat opravdu zvláštně a různorodě. Michael Crichton Carnotaura použil ve své knize Jurský park: Ztracený svět kde z něj udělal opravdu nebezpečného predátora. Podle jeho knihy dokázal Carnotaurus změnit barvu podle svého prostředí tak dokonale, že byl takřka neviditelný. Dále byl tento poměrně známý dinosaurus zobrazen v dokumentu: Nejpodivnější dinosauři a ve smyšlených seriálech a filmech jako Terra Nova a animovaném filmu: Dinosaurus který byl před asi sedmi lety mým nejoblíbenějším filmem - tam se jim podle mě moc povedl.

Masožravý býk je mým čtvrtým nejoblíbeněším dinosaurem - nejspíš právě kvůli tomu filmu.